Nautila

Přiznávám, že tohle je můj první S.B. Cohenův film a rovnou přiznávám, že jsem se výborně bavila. Silné tři.

Film, který si čůrá do vlastního domu a kape si při tom na boty, protože má díky Volném pádu, Natural born Killers a komiksu Mrtvý nebo živý dojem, že nenávidět popkulturu je teď cool. Což o to, ono je, ale jestliže z ní pocházíte, tak budete vypadat akorát jako blbec, stejně jako tenhle film. Mohla by to být zábavná jízda, jenže jí zatraceně chybí srdce, je plochá jak moje nohy a nevidí si na vlastní nos. Jakákoliv gradace je zabita díky traileru, který vyzradí vše a hlavní dvojce se chová vyloženě hloupě. A nějaké poselství? V době, kdy si každý může zvolit, čím se nechá obklopit, je tahle 'sonda' jen hipsterským fňukáním.

Nechalo mě to chladnou, místy hodně nudilo a celý film je jaksi bez začátku a bez cíle. Čistý průměr.

Když se to vezme logicky, je to velice průměrný horror těch let. Příběhově nic nového, stále stejná linie a prostředky. Přesto, vypneme-li logiku a necháme se unášet hustou atmosférou gheta, děsivým hlasem Tonyho Todda a úžasnou znělkou, je to zážitek ještě na dlouhou dobu. Navíc je v celém filmu silně cítit ten rukopis Clivea Barkera, tenhle styl strachu umí jen on.

Hlavní hrdinka místy se chová doslova jak pitomá kráva, příběh je téměř celý okopírovaný z jedničky, a to story o minulosti Candymana je bohužel nechtěně vtipné. Škoda slov.

Vypadáto, že tvůrci viděli akorát spoustu pornofilmů, sérii Vřískotu a druhého Candymana, a tak se jim to vše tak líbilo, že se rozhodli natočit si vlastní horůrek. Silikonová nesympatická bárbínka v hlavní roli neumí ani pořádně zařvat a ve většině "omdlívacích" scén se tváří jako by jí někdo dělal orál. Škoda času. Tony Todde, máš ještě tohle zapotřebí?

Film splácaný do počtu alá "potřebujem nějakou pastu spojující Thora s budoucími Avengers". Vizuálně skvělé, některé obrazy jsou jak vystřižené z retro propagandistických plakátů s pořádnou atmosférou, ale příběh je tak neuvěřitelně blbý a klišovitý, že to šíleně bolí i v tomhle jednoduchém superhrdinském vesmíru. O dialozích, které postavy pronášejí evidetně jen pro to, že zní cool, ale vrámci děje vůbec nedávají smysl, nemluvě. Šablonovitost mi u komiksáků obvykle nevadí, ale z tohohle na mě zkrátka příliš sálá ta vyplňující úpornost bez jakéhokoliv nadšení.

Táááhlááá nuuudaaa.... a nevynahradí to ani fakt, že se tahle verze drží původní knihy zuby nehty, narozdíl od té De Palmovy.

Nemůžu jinak, tohle bylo dokonalé. Když jsem Carrie četla, představovala jsem si plno scén naprosto stejně jako mi to později ukázal De Palma. Sissy je úžasná, nechutná, okouzlující a děsivá. Bohužel, je to jediná opravdu vykreslená postava, všichni ostatní by si zasloužili více prostroru. Ovšem kapitola z plesu nemá chybu, okamžik, kdy Carrie stojí na pódiu, patří u mě mezi nejsilnější scény hororu. Jen mi bylo velmi líto absence velkého finále, kdy se Carrie vrací domů za výbuchu benzínových pump a kroutících se drátů eletrického vedení. Konec mi přišel tedy braný jaksi šmahem, klidně bych tomu přidala čtvrthodinku.

Megalomanská vizuální japonská protiválečná agitka, plná patetických dialogů a s neuvěřitelně okoukaným příběhem. Normálně mi takové věci ani nevadí, je-li ten vizuál řádně nabušený, ovšem tady toho patosu a příběhové neoriginálnosti bylo až moc. Vědecký pokus stvoří nové nadlidi, ti jsou strašně na lidstvo naštvaný a tak (sotva se probudí, už všechno ví, všechno znaj) jim vyhlásí válku se svojí novou 'golden army'. Tu na scénu přihopsá vylepšený hrdina "between light and dark", co ještě řeší problém identity, přesto to pak ale všechno srovná. A pak následuje strašně dojemný a poučný konec. No...tak zlé to zase není, ale je to delší než by bylo potřeba a s tím vizuálem to taky není nikterak originální. Prostě jen oživlé anime či herní video se skutečnými lidskými tvářemi. Je daleko více povedenějších sci-fíček na tohle téma. A hlavně méně nudných.