Shaleman

Slabé tři. Průměrný scénář a nelogické chování postav ve zcela nevyužitém potenciálu strašidelného domu. Rozpočet, řekl bych, padl za kameru a stylizaci, bohužel to ale nestačí. Nečekal jsem nic, dostal jsem ještě míň než čistý průměr.

Škoda předposlední třetiny filmu, kdy si tvůrci nemohli odpustit akčnější nádech - tuhle módu prostě nechápu. Přitom ale stačilo trochu víc zapojit emocí, kterými je film nabitý k prasknutí a stalo by se to nejemotivnějšim animovaným filmem všech dob. Podobný osud potkalo i Wall-E, kdy se z parádní, originální, citlivě emotivní podívané stal kolotoč akčních scén. I přes tenhle jasně viditelný nedostatek však Coco drtí veškeré své konkurence, minulé, současné a budoucí a právoplatně se zařazuje mezi to nejlepší co mohlo v animovaném světě vzniknout. Ohledně pohádek jsem dost vybíravý, ale takovéhle pocity jsem neměl od prvního dílu Jak vycvičit draka.

Marvel sází na jistotu značky. Potřeboval by pořádný propadák, aby se trochu chytil za hlavu. Tohle je natahovaná kaše, přehnaná pohádka, bez jediného zapamatováníhodného momentu (postavy, scénář, triky, kostými, akce, bla bla bla prostě nic), která se navíc odehrává v ultra sci-fi světě, kterému budeme závidět ještě 300 let. Nechápu, kde se Wakanda flákala, když byl svět už tolikrát v ohrožení. Recenze varovali, že jsou technické možnosti uprostřed Afriky daleko za únosnou mezí vědeckofantastické reality 21. století, ale tohle jsem fakt nečekal a celkový pocit z postavy Black Panthera, jaký mi byl nastíněn v Civil War, se tvůrcům podařilo zmačkat a zahodit. No a pokud je jedinou vzpomínkou na film nemilé rozčarování z tohoto faktu, není prostě něco v pořádku a zcela sobecky sebevědomě dodávám, že chyba není na mém nemoderním přijímači.

No žádná sláva. Na seriál mě navnadilo úžasně pojaté sólo pro Daredevila, ale tomu to nesahá ani po kotníky. Celou jeho atmosféru, kterou představoval, narušila nesourodá banda nesympatických superhrdinů a sklon žánru od drsného dramatu k superhrdinským fantasmagorismům. Daredevil sám o sobě je úžasný, Riplayová potěší i bez Vetřelce, ale všechno ostatní je spíše k zapomenutí. Relativně ještě ujde charisma Luca Cagea, kdyby se nechoval (vzhledem ke svým schopnostem) jak Mirek Dušín. Jessica je prostě namachrovanej debil v těle studeného, přestárlého, anorektického ksichtu (jestli je to účel tak pardón, ale u mě se teda nechytá) a ten Iron Fist... Co to jako mělo být? Takový trapný blbeček s jedním permanentně nasazeným ksichtem uraženého puberťáka... K smíchu. Když si to tak zpětně přehraju, byl k smíchu celý seriál. Ale to už asi záměr nebyl. Sólovky těch trapných neumětelů určitě nedám. Teda kromě Daredevila, ten si třetí šanci určitě zaslouží, když už nás dvakrát úspěšně zasáhl. Ale... Začínám se o něj trochu bát.

Standartně natočený film o tvůci Wonder Woman... V podstatě bez Wonder Woman - té se film věuje stěží od půlky. Daleko více se však věnuje doktorovým úchylkám. A to oboum dvoum. A je strašná škoda, že v tomto bodě, na kterém vlastně celý film stojí a který nás začne zajímat, ztratí dech a místo explicitního soft porna a emocionální ždímačky v boji s přísnou paní cenzurou, dostáváme dávku standartního obrázku až nerealisticky klidné ústřední trojice a nijak zvlášť přísného okolí. V reálu to asi měli těžké. Přeci jen, Amerika té doby (a po #me too i dnes) na takové experimentátory nebyla stavěná, ale z filmu jsem to necítil. A to ani chemii mezi postavami. Snad manželka, ta mě v jednu chvíli dokázala zvednout... Ze židle. Trochu víc toho dráma a porna a hvězdičku přidám. Jo aha, ona to natočila ženksá... Pravděpodobně feministka... No tak tím se všechno vysvětluje. Hvězdičku neuberu jen proto, aby se neřeklo, že jsem jen honibrk co neumí najít kvalitní porno a nechápe to ženské neřečené, skryté ve smyslných detailech (zřejmě mimo záběr). A to nejsem žádný šovinistický prase! Prostě pořád nechápu, co na Gal Gadot vidíte!

Silný námět a poměrně explicitní násilí na dětech v první půlce dost ohlodal zub času a tak kromě zmiňované, lehce šokující první hodinky v dnešní době film moc nenabídne. Dobře natočená, napsaná a zahraná "rekonstrukce", ale k její osudovosti je těch pár let na škodu.

Já byl celkem spokojen. Je škoda, že se WB nedokážou rozhodnout, jakým směrem se má filmové univerzum DC dát. A je taky škoda, že se s ním snaží přiblížit filmovým Marvelovkám. Kouzlo komiksů DC je v jejich temnotě a vytěženosti konfliktu až na dřeň, jak v rovině osobnosti jednotlivých postav, tak i celosvětové katastrofy. Tohle chápou čtenáři, pochopil to Burton, pochopili to animované filmy, pochopil to Nolan, ale WB prostě ne. Ale i tak mě filmová JL bavila víc než filmové Marvelovky posledních let. Mám blíž k jejich hrdinům (dokonce už i k Aquamanovi) a mají rychlý spád, málo infantilních keců a komické scény vychází spíše z jejich osobností, než z akutní potřeby i za cenu ztrapnění postavy za každou cenu pobavit dětské publikum. Škoda přetáček a nešťastných okolností při natáčení, rozehrané hřiště pro budoucí filmy tu určitě je. Doufám, že příchod Darksaida a jemu podobných nezůstane u formátu Steppenwolfa. No uvidíme, šanci jim určitě dám. Jinak Cucflek JE Batman, na Žirafu si hold musím zvyknout, neznámý černoch jako Cyborg nevadil, Ezra mě trochu sral a Draco JE DOKONALÝM PŘEKVAPENÍM AQUAMANA!

Nejbarevnější, nejvtipnější, nejdivnější, nejpřeplácenějsí, nejhorší Thor. Pár momentů mě rozesmálo a neupřu filmu jeho osudovost, která teď tak zahýbala s Thorovým filmovým univerzem, ale jinak to pokládám za výsměch mé oblíbené Planety Hulk a v podstatě i Thorovi postavy a atmosféry, kterou úspěšně nastavil Temný svět. Jestli je ztřeštěná komedie nový Marvelovský formát, (ne)máme se na co těšit.

Oproti nepohlavnímu prvnímu dílu čistě a bezchybně natočná čistá a bezchybná oddychovka, která mě chytla a bavila od začátku až do konce. Jo, někomu to může přijít přes čáru, ale v téhle formě to jedině vítám. Na dokonalé bitky s elektrickým bičem jen tak nezapomenu!

Hodně silný zážitek, který ve mě bude ještě dlouho rezonovat. Nedivím se rozděleným táborům fanoušků a odpůrců, ale divím se nízkému hodnocení. Můžete si psát sebevíc, jak se Aronofsky opájí vlastní namyšleností, ale nízké hodnocení si nezaslouží. Patří totiž mezi nejosobitější tvůrce součastnosti, který se vymyká všem zajetým standartům. Jeho tvorba totiž není jednoznačná, nemá jeden směr, jeden žánr a má mnoho interpretací, možná proto je tak rozporuplná. Ale o tom by přeci filmy měli být. Jsou filmy, které vás očarují triky a vymámí z vás poslední korunu a vy si to mámení užijete a pak jsou tu filmy jako matka! které si užijete jejich potřebou nad nimi přemýšlet. A zvlášť u matky! je to nutností a je jedno, jestli v ni vidíte rozkol mezi mužem a ženou, uprchlickou krizi nebo snad Knihu Genesis. V tom je její dokonalost. Uvidíte v ni co chcete vidět, ten temný koutek ve vaší duši. A to může být i nuda, zmatek, chaos, odpor... I v tomto ohledu přeci film fungoval. I tímto se odlišuje. Já naštěstí patřím do tábora nadšených fanoušků. Za jeden den jsem viděl matku! dvakrát a těším se i na třetí kouknutí protože si pokaždé najdu něco, čeho jsem si před tím nevšiml. A jako třešničku na dortu si užiju dokonalou kameru, komorní svízelnou atmosféru a překvapivě úžasnou Lawrencovou - nikdy se mi nijak nelíbila asi až na jeden film, ale tady jsem z ni nespustil oči. Bravo. Film a překvapení roku. Aronofsky dokazuje, že je pánem "jiných" filmů.