Marci

Ze čtyř hvězd snižuji na tři. Přes upřímnou snahu se mi nepodařilo shlédnout celé. Příliš dlouhé. Příliš mnoho slov, jak už to na terapiích bývá. Divák (já) je vyždímaný jak citron, ale tentokrát si říká, že naprosto, naprosto zbytečně - proč kvůli nějakému seriálu, navíc kvůli postavám, jejichž příběhy mu jsou ne vždy úplně blízké - zkrátka zbytečně strávený čas přes většinou excelentní herecké výkony. Z tohoto pohledu daleko raději vzpomínám na seriál autorky Alexandry Berkové Co teď a co potom, kde hrál hlavní roli terapeuta Jan Hartl, seriál byl kratší, příběh uchopitelnější a tím pádem stravitelnější. Rozdíl - zde individuálka - tam skupinová terapie. Takže nic nového pod sluncem. Podobný seriál už tu byl.

Já prostě miluju tyhle epické filmy se silným (byť pro někoho z dnešního pohledu možná i trochu schematickým) příběhem, které se už dneska netočí. Čert vem realitu - alespoň na chvíli je dobré uvěřit, že v člověku vždycky zvítězí to lepší. A když je hlavním hrdinou Paul Newman, není o čem diskutovat.

Po formální stránce se filmu nedá nic vytknout. Ale žádná z postav mi nebyla sympatická, neměla jsem pochopení pro její pohnutky, emočně mě to minulo.

Jednoduše pecka! Dlouho jsem se muzikálu Phantom of the Opera programově vyhýbala, kvůli mediální masáži a taky nemám ke všemu, co Lloyd Webber napsal, důvěru. Znala jsem jen pár notoricky známých melodií. Ovšem když už vydali 25. výroční edici z Royal Albert Hall jako divadelní provedení originální verze, tak jsem si říkala, že asi na tom muzikálu musí něco být, když se hraje nepřetržitě v Londýně 25 let a pořídím si ji. Výsledek byl nad očekávání. Obsazení bych označila jako dream casting. Já si nedovedu představit, že snad kdy mohlo být obsazení lepší. Všichni tři titulní hlavní představitelé byli bez chyby. Ramin Karimloo jako Erik (Phantom) nádherně trpící, senzitivní, ale i zlověstně nevypočitatelný ke všemu, co mu narušuje jeho plány, Christine v podání Sierry Bogges je nádherné stvoření, ztělesnění nevinnosti a krásy a Raul Hadleyho Frasera je sympatický mladík a nemáte pocit, že by to byla postava navíc, které taky nefandíte. Když k tomu připočtu dokonalé herectví a zpěv všech zmíněných, dostane divák, byť jen zprostředkovaně domů, úžasný zážitek.

Pokud bych měla hodnotit atmosféru dvou výročních edicí, tak by to u mě vyhrála ta první z Royal Albert Hall, k 10. výročí z roku 1995. Už jen místo konání v prvním případě bylo bonusem, které kapacitně obrovská a do jisté míry neosobní O2 aréna nemůže svou atmosférou vyvážit. Přesto i edici k 25. výročí hodnotím na plný počet bodů. Důvodů je několik: od vynikajících hlavních představitelů - Alfie Boe (Jean Valjean), Norm Lewis (Javert), Lea Salonga (Fantine- ve verzi z roku 95 zpívala Eponinu), Samantha Barks (Eponina), Matt Lucas a Jenny Galloway (manželé Thénárdierovi), Katie Hall (Cosette). Kdo zde pro mne ovšem působil jako zjevení a z malé role Enjolrase udělal takřka svým herectvím, zpěvem a entuziasmem skoro hlavní, byl Ramin Karimloo. Tato nová hvězda West Endu je v současné době nejmladším představitelem právě role titulní, Jeana Valjeana. Kdo byl ovšem obsazen snad omylem, byl v roli Maria Nick Jonas. Tento chlapec neumí zpívat, neumí hrát a vypadal jako když na jeviště zabloudil. Opravdu těžký castingový omyl pro tak památný koncert. Dojemné bylo finále a s původním obsazením včetně Valjeana (Colm Wilkinson) a Maria (Michael Ball) - oba zpívali titulní role i k 10. výročí, nebo kvartet všech Valjeanů současných i minulých "Bring him home" (Wilkinson, Boe, Bowman, Owen-Jones).

Téma může působit depresivně, ale není to tak. Vynikající Mia Waikowska v roli energické Annabel a Henry Hopper jako podivínský, ale přesto něžný Enoch. Krásný film.

Nemůžu dát méně než za čtyři hvězdičky, protože prostě tři jsou málo. Trošku bizarní příběh, nepravděpodobný, ale Steve Zahn mě dostal svým Mikem a líbila se mi i Jennifer Aniston se svojí mírně upjatou Sue. No a nemůžu nezmínit skvělého Woodyho Harrelsona jako expunka Janga. Prostě tenhle malej nenápadnej film je mi sympatickej.

Tak toto opravdu ne! Už dlouho jsem neviděla větší nesmysl tvářící se naprosto vážně, navíc nudný a o ničem. Ještě, že jsem na to nešla do kina, jak jsem původně zamýšlela.

Povedená filmová adaptace, skvělá kamera, v rámci možností snesitelné škrty, jediné co bych vytkla, byl překotný konec, který jsme si my, milovnice tohoto díla, opravdu nemohly dostatečně vychutnat. Co se týče výkonů - Michael Fassbender byl excelentní Rochester, s minimem výrazových prostředků dosáhl maximálního účinku, je to charismatický herec a tam prostě stačilo, že byl. Mia Wasikowska - přestože typově na Janu seděla, nebyla úplně Janou podle mých představ. Vše vsadila na melancholickou strunu a u této jedné polohy už zůstala po celý film. Janu si představuji jako mnohovrstevnatější, energičtější, "živější" bytost, než jak tomu bylo zde - v tomto smyslu mi více konvenují představitelky Samantha Morton, Ruth Wilson, Zelah Clarke nebo naše Marta Vančurová. Původně avizovaná Ellen Page by proto z mého pohledu byla vhodnější Janou. Všechny ostatní postavy, zmiňuji Judi Dench jako paní Fairfaxovou a dětské postavy Adélku a malou Janu, byly excelentní.

Nádherný dokument, Domingovy komentáře k La Fanciulla del West, Samsonovi nebo Otellovi mne opravdu dojaly. Všechno nejlepší k sedmdesátinám a hodně zdraví a energie do dalších let, Plácido!