Recenzie (1 349)
22. července (2018)
Oproti Utøya, 22. července klasičtější zpracování, ale ve zručné režii excelentního Greengrasse. První polovina filmu je pětihvězdičková. Odsýpá jak hodinky, je napínavá a pomalu k nesnesení dravá. Jenže jak jde čas a polovina se přehoupne, snímek začne být poněkud zdlouhavý. Informace se začnou opakovat, tempo se skoro zastaví a my jen čekáme na finální soud, až se oběť a masový vrah uvidí tváří v tvář. Díky Bohu to celé probíhá bez zbytečného patosu, který tu sice též je, ale ne tak výrazný. Nicméně 22 July je i přes svou řemeslnou stránku spíše čtyřhvězdičkovým než pětihvězdičkovým filmem. A to právě díky druhé půlce. Rád jsem se na něj podíval, jásal nad Greengrassovo rukopisem a zhnusil se nad činem jednoho zločince. Co film měl divákům předat, jistě dobře předal a já zvedám palec nahoru jeho filmařské kvalitě.
Pád (2013) (seriál)
Na olympiádě krimi seriálů by se po příletu Pádu hrálo už jenom o druhé místo. A mně po těch sedmnácti hodinách přijde velká škoda, že se do kina nedá chodit i na seriály. Málo postav a pomalé tempo jsou pro mě dva klíčové faktory, protože díky tomu jsem se dokázal sžít úplně s každým. Nemusel jsem poslouchat slovní průjem a ani mě nebolela hlava z tiků kameramana, tak jako to je u většiny současných seriálů. Pohltila mě atmosféra a kdybych náhodou byla ženská z Belfastu, ani nebalím kufry a rovnou zdrhám. Prostě paráda, co si budeme, a nejlepší na tom všem je zakončení. Gratulace do Anglie.
Na západní frontě klid (2022)
S knižní předlohou a jejím základním vyzněním to moc společného nemá a v tomto směru (a vlastně i celkově) zůstávají předchozí dvě filmové verze nedostiženy, ale jako válečný film z První světové a navíc z pohledu německé strany, je to hodně dobré a zobrazené hrůzy zákopové války jsou natočeny hodně syrově a uvěřitelně, takže za mne spokojenost.
Krev a zlato (2023)
Mnohem lépe a uvěřitelněji zvládnuto než jeho finský bráška z Finska. Hvězda navíc za němčinu, která je v tomto případě nezbytně nutná.
Vyproštění 2 (2023)
Druhý díl Smrtonosné extrakce je prostě lepší. Má sice také pitomý scénář, debilní dialogy, špatně napsané i zahrané postavy - tady se nic nezměnilo. Jenže ty dvě akční pasáže jsou tak pěkně sesynchronizované, nadupané adrenalinem i testosteronem, že musím hodnotit výš, než bych měl. Má se to podobně, jako třeba se Zátahem, nebo Wickem - realita dostává tvrdou nakládačku, přitom divák vypíná mozek a spokojeně přede.
The Covenant (2023)
Konečně Ritchie, který mě po delší době bavil. Gyllenhaal sice není člověk na svém místě, ale dá se přes to přenést. Po neoblíbeném rozhněvaném muži a sherlockovi je to zase jednou poctivé a syrové řemeslo. Skvělá hudba a kamera. Bavil jsem se.
Noční agent (2023) (seriál)
Všechno již dávno viděné, ale s neokoukanými tvářemi v novém hábitu. Přiměřené, netrapné leč americké. Kupodivu se i tak na druhou sérii poměrně těším.
Nikto (2021)
Plné nesmyslů a absurdních nelogických výjevů, scénář na úrovni lehké retardace, ale tu největší chybu naštěstí tvůrci neudělali - neberou se ani trochu vážně - vědí, že je to absurdní ultimátní jízda a tomu i přizpůsobili kontex a vyznění filmu, proto se tomu dá ledasco odpustit, protože tohle byl skutečně jen jeden obří zásun. A já to tak i beru, pro mě velmi milé překvapení.
Sám doma 2: Stratený v New Yorku (1992)
U těchto devadesátkových komedií je důležité, aby fungovala chemie mezi herci, o to lepší, když je to úsměvné. Většina dvojek stojí za nic, avšak tady se ukázalo, že opakovaný vtip je ještě větším vtipem. Na jedničku to zdaleka nemá, ale svůj účel - pobavit - to splní na výbornou.
Na nože (2019)
Definice pojmu nadprůměrný, ne však výjimečný film. Je to celé solidně natočeno, dobří herci i jejich výkony, solidní scénář atd. atd. Za mě tomu ale chybí něco, co by film nějakým způsobem odlišilo a tím pádem i pozvedlo. Takhle tady máme sice slušný film, ale přeci jen je to detektivka (řízlá komedií), kterých je tady již spoustu.