DavidPrague

Tento recitál Hany Hegerové je ódou na svůj žánr. Jedná se o poetické šansonové přemítání o ženách a mužích, o člověku a životě vůbec. Scénář Jana Roháče s přispěním Zdeňka Mahlera dokázala interpretka dokonale předat divákovi v uvěřitelných monolozích, které jsou aktuální i dnes. Jednotlivé úvahy jsou proloženy na sebe navazujícími písněmi Lásko prokletá, Cesta, Lásko má, Kázání v kapli Betlémské a Můj dík. Černobílá kamera Miroslava Ondříčka nepůsobí nikterak zastarale, spíše ještě více podtrhuje umělečnost recitálu i chladné zimní odpoledne, do kterého nás Hana Hegerová nepozorovaně vtáhne a nepustí.