3DD!3

Nejsem nějak velkým fanouškem westernů a na 3:10 TO YUMA jsem byl zvědavý hlavně díky obsazení. A opravdu, Russell Crowe i Christian Bale jsou vážně výborní a kdykoliv si tihle dva "povídají" stojí to za to. Příběh je sice trochu vachrlatý a motivace postav jsou občas hodně zvláštní, ale když se v tom přestanete vrtat získáte přece jen více než slušnou podívanou. Zdá se mi trochu škoda, že se Mangold držel při zemi a málo tlačil na pilu a to hlavně v akčních scénách. I když se to dá brát jako pocta žánru. Každopádně jsem byl příjemně překvapený a na to, že westerny opravdu nejsou můj šálek čaje se mi tenhle snímek líbil dost. Myslím, že na tom má i zásluhu výborná Beltramiho hudba.

BITEVNÍ POLE: Skvělý příklad přepisu povídky na filmový pás. Útočicí vojáčci jsou úžasní. Určitě se podívám i na další díly. 5*

Šéfkuchaři z PIXARU znovu připravili lahůdku hodnou vysokého hodnocení. Skvělý příběh je složen z těch nejlepších ingrediencí, špetka originality, troška staré dobré hravosti a mistrovské dílo je na světě. To vše je kořeněné brilantní hudbou Michaela Giacchina. Animák roku.

Před nějákou dobou jsem u komentáře k SUPREMACY psal, že doufám, že se stejně dobře nebo ještě lépe povede ULTIMATUM. Povedlo se ještě lépe. Ono jde opravdu v zásadě o jeden film, chytře rozdělený na dva. Poslední část Bournova nebo chcete-li Webbova dobrodružství se nese v ještě trochu svižnějším tempu než jeho dva mladší bratříčci. A to v podstatě jen doplňujeme časové mezery. Akce je špičková, rozklepaná (některým lidem to vadí, začínám si připadat, že jsem jejím osamoceným příznivcem) a choreografie funguje na čistou jedničku. Celá část odehrávající se v Tangeru bere dech. Skoro stejně dobrý je i New York (nejlepší honička trilogie) a skrývačka ve Waterloo má taky něco do sebe. Paul Greengrass Bourna dovedl k příslovečné dokonalosti. Přitlačil na pilu ve všech místech, kde to po dvojce ještě šlo. Nic lepšího pro zakončení skvělé série vymyslet nešlo. Tleskám a jsem spokojen.

První sezóna mě rozhodně dostala. Nečekal jsem, že by mě bokovka SG-1 ještě mohla něčím překvapit. Jenže stalo se a i přes pár slabších dílů, hlavně v první polovině si mě ATLANTIS dokázala získat. Dobré nápady, v kombinaci se skvělými hereckými výkony (hlavně David Hewlett jako Rodney valí) a hlavně s nabouchaným finále mě přimělo vkročit do sezóny druhé. Ta má už slabších dílů přece jen víc a ani obvykle kvalitní dvoj-epizody nejsou tak dobré jako ty z první řady. Wraithové zůstávají pořád stejní a začínají nudit a ta Genniská banda taky. Alespoň dostává víc prostoru hláškující Doktor Zelenka v podání výborného Davida Nykla. K třetí řadě jsem šel už s menšími obavami a o to byl pro mě výsledek lepší. Má všeho víc. Prohlubuje týmové vztahy (někdy trochu kostrbatě, ale snaha se počítá) rozvijí záporné postavy, představuje nové (staré) a navíc v ní hostuje i starý dobrý O'Neill. A závěrečný díl patří těm nejlepším. Sezóna čtvrtá se rozbíhá opravdu skvěle. První díly mají spád a jsou opravdu napínavé. Pak to tak trochu přejde do starých kolejí, kde se slabší a lepší epizody střídají až zase do prostředního dvojdílu, jehož závěr patří znovu k tomu nelepšímu. Pak zase následuje pár průměrných dílů až do crossoveru s Teal'cem, který jako by nastartoval skvělou závěrečnou etapu. Dvojdíl Kindred (hlavně jeho druhá část) a The Last Man (kde se město koupe v písku) byli opravdu výborným uzavřením téhle řady. Pátá a poslední řada se povedla. Hodně dobrých dílů je proskládáno díly slabšími (mám pocit, že ty tu byli jen proto, aby zase dostal prostor Dr. Beckett), dočkali jsme se i jedné takové té "klasické SG-1 epizody", kdy se na orbitě ukázal alternativní Daidalos a nakonec i stého a posledního dílu STARGATE: ATLANTIS. Co se týče závěru můsím tvůrce pochválit. CSI vsuvka z Las Vegas byla mnohem lepší než jsem čekal a finále naplnilo má očekávání, škoda jen že se tam neukázal O'Neill, ale co už. Tak zase sbohem dalšímu bránovému seriálu a zrovna když jsem si na něj zvykl.

Ó sakra. To víte že jsem to jako malý zbožňoval. Jenže léta plynou a nějak to... no... je to horší a horší a horší. Možná za dvacet, třicet let budu vzpomínat už jen v dobrém, ale teď jsou rány ještě příliš čerstvé.

Překonání vlastních schopností se člověku může někdy krutě vymstít. Finální scéna, kdy se běžec zvedá z křesla je pohlcující, jako bych se zvedal s ním. Přesto jde o trošičku slabší díl.

Špičková animace, neuvěřitelný drive a osudovost se prolínají v nejvíce navazujícím příběhu na MATRIX RELOADED. Úvodní soubojová scéna podbarvená hudbou od Juno Reactor patří k vrcholům celého projektu ANIMATRIX. 100%

Strašidelné domy byly vždycky moje. Déšť padající ze stropu, dveře, které nikam nevedou a zákony gravitace tady neplatí. Navíc dětské hrátky v kontrastu se strojovou přesností agentů působí zvláštně až děsivě. Opravdu nejpohádkovější Matrix.

Přiznám se, že v tomhle díle Animatrixu mi vadila především kresba. Nejsem velkým příznivcem rozmazané ruční práce a jediné věci, které v tomto příběhu oceňuji jsou úchvatná hudba a největší propojení s hranými filmy MATRIX.