Jespe-film

Příběhy detektiva Murdocha jsou zasazeny do přelomu 19. a 20. století, čímž lehce evokují jakési post-viktoriánské obodbí plné mlhavého počasí, tajemných zákoutí a detektivního záhadna, ačkoliv se děj odehrává v kanadském Torontu. Seriál nepostrádá na zajímavých vyšetřujících případech, je protkán řadou dobových kriminalistických objevů, jejichž použití rozvíjí další detektivní metody a je vždy spestřen několikati vtipnými scénami... Mně osobně se seriál opravdu trefil do noty.

A věříte, že se mi ten cyklický humor plný sexu, prostaty, bohémství, nadrženosti a škodlibosti neokoukal... Plným počtem bodů zde však hodnotím jen epizody s Charliem Sheenem, který je pro tento seriál přímo stvořený a bohužel nutno podotknout, že i nepostradatelný...viďte, Berto?!

Kdo nehrál fotbal, nikdy plně nepochopí! :) Neuvěřitelně dobře vykrystalizované charaktery hlavních postav, mezi nimiž vévodí Jirka Luňák, se během krátké doby staly již kultovními... Pro mě nejlepší český seriál od dob Hříšných lidí města pražského. :)

Z míst, kde lesy slábnou a stářím šedivý, kde z korun stromů slyším chrapot a neochotu dál vyprávět, kde z úst deště cítím nářk a beznaděj. Právě odsud sleduji dokumentární cyklus Zázračná planeta - bosou Zemi tak, jak byla stvořena... Zemi, která v nekonečných paletách kreslí zkřehlými prsty své možná poslední portréty, naší hrdou matku, jejíž srdce však nikdy nepřestane bít... I nám, kteří na ni v bezbřehé ignoraci zapomínáme, odhaluje svou vrásčitou, ovšem nádhernou a stále živou tvář - a to díky triu Attenborough-Parker-Fothergill, před nimiž se hluboce klaním... Tento trojlístek nás provází těmi nejčistšími prameny, nejhlubšími oceány a nejmrazivějšími biotopy našich dávných teritorií... Nechá nás přičichnout si k vůni vlhkých pralesů, putuje s námi nekonečnou pouští a představuje nám v zeleň oděné světy... Odkrývá nám taje jeskyň a monumentálnosti hor... Zkrátka nám přesvědčivě ukazuje, jak je ta naše "elipsoida" krásná, křehká a nespoutaná....Už v předškolním věku jsem byl závislým na encyklopediích s tématikou přírody a postupem času se tento zájem přetransformoval do velké vášně, takže mi tento velkolepý cyklus nemohl ani náhodou uniknout... Dokumentární seriál doporučuji úplně všem (a lidem, kteří se stejně jako já zajímají o faunu pak obzvláště - tak unikátní záběry některých živočichů jste nikde jinde vidět nemohli - levhartem sněžným počínaje, migrujícími stády pakoňů konče... :)) Jedním slovem zážitek!

V 90. letech vznikly 2 velmi silné dobrodružné westerny plné indiánů - přesně ty typy filmů, které tak miluju... Snad jediným společným rysem je však emotivní dramatičnost a záporňák Wes Studi. No, a také fakt, že obě velkolepé díla vychází z knižní (neméně dobré) předlohy... Hovořím o Posledním Mohykánovi a předcházejím Costnerovým díle Tanec s vlky. Jednou větou: výpravné, dobrodružné, vášnivé a dojemné... Nejlepší Costnerova režie a nejlepší Costnerova role mě přiměla podívat se i na prodlouženou, bezmála 4 hodinovou, verzi, a to už je co říct - vzhledem k tomu, že na filmy, trvající přes 2,5 hodiny se většinou hecuju několik měsíců/let... Jo, a nikdy nepřestanu žasnout, jak se jim podařilo sehnat tak velké stádo bizonů - zvířat, které byly ještě před několika lety na pokraji totálního vyhubení...

Že je film pouhou vykrádačkou Matrixu a vy jste dopředu znali konec? Ale ho*no! Spousta nápadů, které posouvají hranice filmu zase o kousek dál a konec tak neurčitý, že ho takřka nikdo nemohl s jistotou ani pochopit, natožtak očekávat... Děj, který balancuje na hranici lucidního snění s backgroudem dramatické reality, bravurní efekty, které vás k obrazovce doslova připoutají, vrcholná forma Lea DiCapria a jedna z nejvydařejnějších Zimmerových skladeb vůbec, mi našuškávají zařazení filmu do svých TOP 10...

Myslím si, že americký (potažmo italsko-americký) western měl ty nejvýraznější, nejcharizmatičtější a nejcharakternější postavy vůbec a ne nadarmo tak "vychoval" řadu holywoodských hvězd. Nebo tyto hvězdy vychofaly western?!... Většina dialogů vedených pouhým pohybem obočí a krčením rtů byla bohatších než mluvené slovo a zahozená cigareta znamenala víc než rána pěstí... Msta byla povinnost, špinavé karty napovídaly osudu a kdo nepil whisky jakoby nežil; láska byla klenotem, nepřivřená víčka věštily cizáctví a v prostém pohybu ruky u pasu šla cítit smrt... Sedm statečných je legenda, kterou viděli snad všichni a mám pocit, že nebudu daleko od pravdy, když budu tvrdit, že si každý našel svého oblíbence...Dozajista můžeme hovořit o výrazné herecké plejádě, a to i přesto, že se tu neobjevil Clint Eastwood, Lee van Cleef, Henry Fonda, Jason Robards, Paul Newman nebo Robert Redford... Dokonce ani vnadná Claudia Cardinale či Brigitte Bardot... Film plný skvělých herců, kultovních scén a hudby je mi dokonce bližší než jeho japonská předloha Sedm samurajů.

Poslední Mohykán byl můj nejoblíbenější film už v raném školním věku a jedním z těch nejlepších pro mě už asi navždy zůstane. Okamžik, kdy v "huronském popravišti" táhnou obětujícího se Duncana a filmem se rozeznívají první tóny mocné skladby Promentory, která dává započít jednomu z nejlepších filmových finále, je nezapomenutelný a silně emotivní zážitek, u něhož jsem nejednou poplakal... A ten Uncasův srdcervoucí běh a Chingachgookova pomsta? No comment... Nesmím ani zapomenout na jednoho z nejlepších záporňáků novodobějších western/idiánek - Wese Studiho, jehož uvěřitelnost jsme mohli potvrdit i ve filmu Tanec s vlky... Klobou dolů také před neuvěřitelným zápalem Daniela Day-Lewise (Nataniel), který, znám svou precizností a několika měsíční přípravou, prožil půl roku naprosto sám v divočině, kde se naučil dokonale lovit a stahovat zvířata, stavět kánoe a střílet z pušky i v běhu... Vše podtrženo legendárním soundtrackem a nenápadně (ovšem dokonale) vykrystalizovanou postavou Uncase, který byl pro mne jasným favoritem...

Velmi dlouze jsem přemýšlel, jakým filmem zde uzavřít svou současnou "top 10". Rozhodoval jsem se zhruba mezi 35 snímky a nakonec si vybral právě Cestu do pravěku. Důvodem byl můj stávající zájem a fascinace paleontologií, dále fakt, že jsem s Karlem Zemanem a pěticí školáků cestoval už od útlého věku (stejně jako můj otec) a v neposlední řadě také Zemanův ve světě nevídaný rukopis a kouzelně dobrodružná atmosféra, s níž se zapsal jak do filmové historie, tak do mého srdce. Mezitím, co po sobě ostatní stříleli rychlými šípy, já cestoval do pravěku. :))

Nemám slov... Napětí mezi hlavními postavami, z něhož vyplývá nemalé poselství je jeden z nezpochybnitelných a ztěžejních příběhů Fontány. Jsem však přesvědčen o tom, že ve 3 dějových/časových linkách neprotéká jen jediný příběh, a proto se řadím na stranu diváků, kteří rovněž hovoří o přeneseném ztvárnění podstaty života/smrti, které toto dílo obsahuje. Fontána dle mého soudu vypráví hluboké "alfa-omegální" příběhy spojené s životem dvou postav. Hovoří o lidských hodnotách, o smyslnosti bytí a o paradoxech, které jsou nám tak blízké. To vše nám servíruje ve fosforeskujících mlhovinách, což dává všemu ještě větší rozměr... Jestliže lze film naprosto správně pochopit, nejspíš se tomu nestane hned po prvním zhlédnutí, neboť se především díky rychlosti vesmírného světla, v němž vám obrazovkou proletí závěrečné rozuzlení, takřka nedá zachytit.. Pokud bych měl ve stručnosti shrnout pointu tohoto nemálo uměleckého snímku, hovořil bych asi takto: "Fontána je viditelnou básní dvou velice blízkých, ovšem rozdílně smýšlejících lidí a jakožto filmový akt nám předhazuje spousty otázek a nutí nás se tak nad vším podstatným a nepodstatným, tajemným a zřejmým, pozastavit a zamyslet..." Nemusíte mít strach, že jste nepochopili "to hlavní" - to hlavní je, že jste se zamysleli... Na závěr nemohu opomenout fantastické herecké výkony obou představených a snad nejlepší filmovou hudbu, kterou jsem kdy slyšel. Aronofsky, Mansell, Jackmann a Rachel Weisz pro mne vytvořili tak silné dílo, že už dnes je mi jasné, že na něj nikdy nezapomenu a snad s každým prvním sněhem si vybavím úsměv Izzi, napětí Tommyho a tóny té nepopsatelně silné skladby.