stanyslaw

na začátku jsem se začal usmívat a vydrželo mi to až do titulků. i když možná jsem se chvílemi hihňal, případně blbě tlemil.

Anekdota s predvidatelnou pointou natazena na celovecerni film. Natalce na zacatku rekli, ze se ma tvarit upjate, tak nasadila jeden utrapeny oblicej a ten ji nezmenen vydrzel po cele nataceni.

Zřídkakdy se sejde úplně vše, od chytrého, ukecaného a vtipného scénáře, přesně zvolených herců včetně úžasné zrzky, režiséra užívajícího si prvotinu, přes nenápadnou, ale skvělou muziku, až po autory českých titulků. Tady se vše uvedené sešlo už od úvodní scény a výsledek je na víc než pět hvězdiček, Rotten Tomatoes mají na 100 % nastavenou zarážku, jinak by jim to taky vyjelo dál. Jeden ze 101 filmů, které musíte vidět, než stihnete umřít.

Film, o kterém vím, že ho určitě uvidím ještě nejméně jednou. Jednak za to stojí. Napoprvé jsem na něj koukal jako na dokument, po těch letech trošku připomněl a trošku korigoval představy o rumunském převratu. Napodruhé si ho už pustím jako hraný film a budu na to koukat jako na hraný film, když už to má tak příznivé recenze, že. A jednak musím, protože ti milicionáři jsou strašně ukecaní a já nestíhal zároveň obraz a moc rychle se měnící anglické titulky.

nevím. jako většina diváků mám teď v hlavě víc tu skutečnou hrůzu než film o ní. autorům lze jen děkovat, že byli schopni toho docílit. bez ohledu na to, že jde vlastně o obhajobu přímého účastníka. (a pět hvězdiček dát nemohu, mám je vyhrazeno jen pro 250 nej filmů a pořád ještě doufám, ze tak sto jich mám stále před sebou.)

Film na jasné tři hvězdičky (v mé interpretaci to znamená, že jsem ochoten se na něj znovu podívat, když by zrovna nebylo nic lepšího na práci). Čtvrtá hvězdička je pak logicky za to, že je proti Rusákům. Které ovšem v celém filmu nezahlédnete, krom nějaké masy v buďonnovských čapkách. A teď vážně. Závidím Finům, že k oslavě padesátiletého výročí svého heroického boje natočí jednoduchý příběh pár chlapů z jedné dědiny bránících vlast na dvou místech. Patosu minimálně, vší a kulek nepočítaně.

Nic proti skutečným hrdinům. Nic proti vojákům, kteří hrdiny být nechtěli, ale stali se jimi tím, kde v danou chvíli byli a co museli udělat. Vše proti těm, kteří parazitují na jejich příbězích pod zástěrkou vzdání holdu. Tento film je praktickou ilustrací toho, jak si Hurvínek představuje válku. Všechna blbá klišé použitá v jediném scénáři už zmínili přede mnou jiní komentátoři. Pro mne jako bigoše polního socialistické armády (pro nevojáky přeložím: pěšáka) bylo utrpením sledovat scény, kdy vojáci v lese v obraně - logicky zakopaní proti směru útoku, v okamžiku útoku vstanou a střílí na útočníky vestoje, pokud možno nekryti za otravnými stromy, které by mohly nepřátelské kulky zastavit. Když je začne masakrovat dělostřelectvo, opět všichni vstávají, aby mohli efektně létat vzduchem po každém výbuchu. Když Němci zrovna neútočí, je nejlepší se jít projít (samozřejmě vestoje a mluvit u toho) do místa, kam už před tím nepřítel předvedl, že dostřelí. Obklíčeni ze všech čtyř stran mají štěstí, že Němci jsou jako obvykle (až na majora, příkladný to vzor všech vojenských ctností, asi proto, že strávil 7 let v Americe) tupí a útočí stále jen z té jedné. Atd. Logické myšlení nebylo použito snad v jediné scéně. V kinech to nedávají, na televizi asi už dneska nikdo nekouká, a pokud to zahlédnete na torrentu, ať vám paprče upadnou, jestli na to kliknete.

Pravděpodobně existuje způsob, jak natočit film o mladých jedincích s IQ okolo 90, který by dokázal diváka zaujmout. Tady ho ovšem autoři nepoužili. Nesympatičtí pitomci s životním obzorem končícím na tunění jejich šrotu a počtu repráků v něm, nanynky z pokladny supermarketu s představou, že stát se herečkou znamená mluvit o tom. A nic víc, než to, co jsem teď v 29 slovech napsal, se o postavách za 100 minut nedozvíme. Nevidím nejmenší důvod starat se o jejich životy a problémy a zírat na ně.