M.Šalda

Spoilery: Začátek ve stylu Vetřelce 3 – jedna z klíčových postav dvojky svižně mizí z děje. Copy + paste momenty z Terminátora 3 (skeletony ve spojení s mořem), Terminátora 4 (Markus), Terminátora 5 (Terminátor přichází do víru dopravního provozu). Oproti trojce neoplakává John Sáru, ale je tomu přesně naopak. Kdysi jsem si říkal, nakolik byly mnohé silné okamžiky z Vetřelce 3 silně inspirovány Terminátorem 2. Nyní jsem měl pocit, jako by se mu to nový Terminátor snažil oplatit (viz pád Ripleyové do rozžhaveného železa a již zmiňovaný začátek). Velice jalová hudba, nijak nápaditá, bez emocí, zkrátka jakoby vytvořena strojem. Oproti čtyřce a pětce (zvláště té!) po muzikální stránce nový Terminátor velice pokulhává. Mám pocit, že ambice kolem tří posledních Terminátorů se rozplynou po vzoru městečka se spoustou rozdělaných staveb, které nebudou přes své pompézní ambice nikdy dokončeny a zabydleny (metafora o trilogiích, jež se měly zrodit z každého ze zmiňovaných startovních filmů). Za dokončení by v tomto ohledu přitom podle mého názoru stála pouze čtyřka jakožto startovní díl nové trilogie. Její dva nástupci za rozvinutí nestojí. Přesto bych na novém Terminátorovi rád vyzdvihl skvělý humor, nadsázku, a prostě všechno to, co s sebou do filmu přinesl Arnold. Zajímavé bylo připomenout si Predátora, který se velkolepě vynořuje z vody, jehož nyní ve stejném stylu napodobil Terminátor.

Poslední z Jediů je pro mě rozhodně o stupínek horší než předcházející epizoda. Na škále hodnocení všech dílů vesmírné ságy bych jej zařadil do méně zdařilé poloviny. Na vině je především bezpočet sebeparodujících prvků, které by se spíše hodily do některé z epizod Simpsonů, nikoli do oficiální a hlavní dějové linie Star Wars. Potenciál, který byl osmé epizodě naservírován Abramsovou sedmičkou, je tu marnotratně promrhán a nový díl nenabízí nic, na co bychom se mohli v nadcházející, deváté epizodě, která má být uzavřením celé další trilogie, těšit. A tak mě napadá, že by pro mě mohla být nová trilogie zachráněna naordinováním více starých prvků, jakkoli zpátečnicky může tento koncept působit. Přesto bych po osmé epizodě raději viděl staré a nové ve vyváženém propojení. Nenechával bych devátou epizodu vyznít jako sólovku pro nové postavy a prostředí, které načrtly oba předchozí díly. Takovýto směr by měl být přenechán plánované nové trilogii Riana Johnsona, o které se začalo psát a jež se má oprostit od mytologie Skywalkerů. Po dojmu z osmé epizody jsem rád, že devítky se opět ujme Abrams. Kéž by se nenesla v duchu své předchůdkyně a ještě dala prostor starým známým postavám i prostředí. Proč nezasadit velkolepé finále do Oblačného města, třeba do karbonitových dolů pod ním, to vše se zakomponováním starého známého Landa a historie, jež by osvětlila nález modrého světelného meče, který tu s kusem své paže ztratil Luke při souboji s Vaderem, a jenž se znovu vynořil v sedmé epizodě…?

Alien: Covenant je pro mě remakem původního Vetřelce s tím, že zde byly použity prvky, které Scott buď kdysi zavrhl, anebo ve vetřelecké tetralogii představovaly „nescottovský“ přístup. Na prvním místě se jedná o Goldsmithovu hudbu, jež Scottovi v roce 1979 nebyla dost dobrá, tudíž mu ji nechal přepracovat. Spousta hudebních tracků tak zůstala pouze na soundtracku a ve filmu se nikdy neobjevily. Už Prometheus naznačil, že lze původní Goldsmithovy skladby recyklovat a uvést v život přímo na plátně. Pro Covenanta je pak příznačné, že je jimi podkreslen prakticky celý film. Tam, kde zazní nějaký výrazný motiv, jedná se zejména o kdysi vyškrtnuté Goldsmithovy skladby, které Scottovi náhle přišly vhod. Stejně jako tvůrčí styly Scottových následovníků ve vetřeleckém universu, jež činily každý díl jedinečným a neopakovatelným. Překvapí proto, že se Scott nechal ovlivnit Cameronovým rukopisem (výsadek na planetu), Fincherovým stylem (plamenně podbarvené scény s filozoficko-náboženskou hloubkou a s anticko-renesančním podbarvením, které doprovázejí Davidovy tvůrčí ambice), ale i Jeunetovým pojetím masivního vetřelce (kde je Gigerův humanoidní, s okolní technikou splývající tvor plánující s rozvahou každý svůj krok?) či panoptikem hybridních stvoření odkazujících na Vzkříšení. Zapomněl snad Scott na svůj osobitý styl, jímž se vyznačoval jeho původní Vetřelec a rozhodl se vzdát poctu tvůrcům sequelů svého původního filmu? Myslel jsem si, že by to mělo být spíše naopak…