PinokKio

Ředitel: Myslíme to s vámi dobře, chlapci. Mluvím teď s vámi jako otec. Přijde pan inspektor a bude kravál. Máte to zapotřebí? // Učitel: Já myslím, chlapci, že teď je to úplně jasné. Nyní jde vlastně jenom o to, kdo z nás první vstane a uleví svému svědomí. Tak kdo to bude, chlapci? Kdo si uleví? Nech toho Veškrno!! // Ředitel: My se tady s vámi moc mažeme. A to je chyba. Člověk s vámi jedná jako otec a vy si toho nevážíte. Vždyť já vás mám rád!!! Proč myslíte, že tady na vás řvu?! // Učitel: Nezneužívejte dobrého srdce pana ředitele. Jste přece rozumní chlapci! // Ředitel: Rozumní chlapci! Toto jsou rozumní chlapci!? Vždyť je to tu jeden vedle druhého samý debil nebo blbeček! Vždyť se podívejte do zasedacího pořádku! Debil - blbeček, debil - blbeček, debil - blbeček, debil - blbeček, debil - blbeček! Akorát tamhle vzadu - to je snad jediná výjimka - sedí dva blbečci vedle sebe!!!

Šmíd: Sesličku si nažhavíme, na Lišku se připravíme. Už aby tu sakra byl. // Liška: Jdu vás, pane Šmíde, změřit! // Šmíd: Nechce se mi ani věřit, jak jste čilý, jak jste milý. // Liška: Jak jsem čilý, tak jsem milý. Nejdřív vezmu míry sáčka. // Šmíd: Posaďte se, pohovte si ... // Liška: To bude hned, to je hračka. // Šmíd: Že mi vynesete spaní? // Liška: Jaképak s tím medle sraní! Vezmu šířku, vezmu délku. Moc-li chcete přes prdélku? // Šmíd: Hleďme toho kosa Lišku. Nabídnu mu vína číšku. Popijeme, posedíme... // Liška: Cože se z té sesle dýme? // Šmíd: Inu, je to stará herka. Práší se z ní od úterka. // Liška: K čemu jsou tu tyhle pérka? // Šmíd: To je kvůli pérování. Pohovíš si, sedni na ní... // Liška: To musí být posezení. Že je ona teplá, není? // Šmíd: To je proti opruzení... // Liška: Donner weter, vy jste hlava. Za tohle vás čeká sláva! // Šmíd: Zajímá tě způsob vzniku? // Liška: Že se ptáte, zákazníku... // Šmíd: Je to delší povídání... // Liška: Na to škoda času není. // Šmíd: Jednou takhle z jara, skoro... // Liška: Jaká hrůza, wie ein horror! (horor, horor, vysoká jsi...)

Kašparovský jako režisér možná svým příštím filmem překvapí, protože herce ukočírovat umí (Mádlovi bych toho dementa i věřil) a film nasnímal na české poměry hodně slušně (aby ne se Smutným za kamerou), ale papír a tužku, aby si napsal další scénář, mu do ruky raději nedávejte, jinak to dopadne obdobně chaoticky jako Všiváci. V příběhu dvou znesvářených brášků kvůli jednomu krásnému andílkovi je totiž až neskutečně moc náhod a skoků v čase, až by člověk sám potřeboval pod Langmajerovu kudlu, aby si pohrál s jeho hlavou a všechen ten maglajz tam nějak uspořádal nebo ještě lépe vymazal ..

Současná muzika rockových Muse mi v lecčems připomíná hudební éru minulou a legendární Queeny. Samotný koncert je naopak výprava do časů budoucích, kde lze poletovat, umírat z chamtivosti nebo se naplno odevzdat podmanivému hlasu Matthewa Bellamyho ..

Se stejně divím, že jí ten princ před tím polibkem nezneuctí, aby věděl do čeho jde. Zvlášť když královský rody byly degenerovaný těma pletichama mezi sebou zároveň. Ale holt je to pohádka a ještě k tomu od Disneyho ..

Máš doma nějaký zvíře? - Jo, kočku. - Kočku? A čím ji krmíš? - Sakra, nevím. Granulema. - Jaká je tvoje oblíbená barva? - Červená. - Vykuř mi ho. - Dobře. No ty vole! Jestli někdo potřebuje dostat pořádnou nakládačku, tak je to Cage, aby se konečně probral a rozpomenul se, že kdysi uměl i trochu hrát a hlavně vybírat si role. Místo toho se tu ale pěstičkami ohání jeho Joe, ztroskotanec a sociopat, který dohlédne nejdál na dno své skleničky a všechno ostatní je mu putna. Tedy do okamžiku, než se na scéně objeví patnáctiletý otloukánek Gary. Pak už to Joeovi Putna (hra s velkým či malým písmenkem je čistě 4-procentně nenáhodná) není, probudí se v něm ochranitelské pudy a najednou by se roztrhal. Tenhle film se pro svoji jinakost musí líbit .. ovšem spíše někde na festivalu s partou škodolibých kamarádů než zpoza obrazovky, kde jsem ho viděl já a tím pádem ztratil svoje kouzlo nadchnout, překvapit nebo aspoň pobavit ..

Zejtra. Zejtra k tomuhle filmu napíšu komentář, nad kterým zůstane rozum stát. Komentář, kde pochválím příjemnej soundtrack, krásné herečky a zajímavou kameru. Neopomenu ani to, že Vica překvapivě neukázala ty svoje vnady a taky že ten příběh, byť od debutanta, je takovej nemastnej neslanej. Ten komentář bude mít nejenom začátek a konec, ale taky něco mezi. Zejtra ho napíšu, slibuju. A nechám ho tu napořád ..

Být hluchoslepý, tak o nějakém ČSFD nemám ani zdání. Vlastně ani o filmech, o muzice. Nejspíš ani o dění pár metrů ode mne. Život na nic. Jenže Young-Chan ho přetavil v něco. Čte, pravidelně se schází s kamarády na pokec, poznává svět kolem sebe, dokonce napsal divadelní hru .. ačkoliv nic neslyší ani nevidí. Co většina z nás nezvládne se všemi smysly, to on dokáže pouze hmatem ..

Pche, prej horor. To už mi větší hrůzu dokáže nahnat vyřvávající budík o páté ráno ..

Doping ve sportu před rokem 1990 je u nás pořád tabu. Stále čekám na to, až Kratochvílová chlapsky (ženské rysy jsem u ní totiž nikdy nepozoroval) přizná, že anabolika byly tou dobou cool, každý sportovec je do sebe házel jak lentilky a ona by bez nich nedokázala zaběhnout ten dosud nepokořený světový rekord. Ale toho se asi nedočkám, stejně jako jiných odpovědí. A už vůbec ne v tomhle filmu, i když nám dává alespoň nahlédnout pod pokličku rychlého vzestupu našeho vrcholového sportu v osmdesátých letech. Ale Fair Play není jen o čistotě v atletice, vidím ho zároveň jako metaforu oné doby, kdy místo steroidů byl národ očkován sérem ve formě zastrašování či vyhrůžek a jen ti nejodvážnější dokázali vzdorovat a svou dávku, i za cenu represí nebo rovnou přísného trestu, odmítli ..