Nerigal

Strážci se nedají srovnat prakticky z žádným jiným filmem na motivy komiksu. Málokdy se mi stane, že odejdu z kina s pocitem, že ten film zase až tak dobrý nebyl, ale když se zážitek usadí, začnu ho vidět ve zcela jiných barvách. Strážci nemají intenzitu Temného rytíře, nejedná se o přímočarou akci typu 300, ani líbivou komiksovost Spidermana. Nutí diváka k zamyšlení a pomalejší tempo vyprávění příběhu buduje neopakovatelnou atmosféru světa na prahu globální katastrofy. Zdejší hrdinové nejsou žádní Supermani, Spidermani a další ultraklaďasové, ale skoro obyčejní lidé, kteří mají své temné stránky, tajemství a v neposlední řadě také psychózy. Úvod a titulky navodí dokonalou atmosféru Ameriky 80-tých let, kterou se až na pár výjimek daří držet až do konce filmu (je ovšem pravda, že prostředí mohlo být trochu přirozeněji špinavější). Všechny hlavní postavy jsou zahrány skvěle a obsazení se bez výjimek povedlo. Nejvýraznější postavou snímku není modrý polobůh Dr. Manhattan, ale zahořklý Rorschach, který nás bude provázet celým příběhem až do trpkého konce. Za maskou skrývá Rorschach veškeré své utrpení a bolest a když je jí donucen zhruba v půlce filmu sundat, nastává ten pravý herecký koncert, opravdu skvělý výkon (s Jokerem bych to ovšem nesrovnával, Rorschach není až takový anarchista a totální magor, takže i jeho pojetí role je zcela odlišné). Další vynikající postavou je Komediant, který má do superhrdiny asi nejdál ze všech, ale jeho životní příběh opravdu stojí za to (obzvláště pak pasáže s potlačením vcelku neškodné demonstrace, Vietnamská anabáze, nebo pokus o znásilnění). Sůva se také povedl, celou dobu se tváří jako naprosto obyčejný týpek v letech, ale když dojde na akci, stříká krev a lámou se kosti :-) Proti obsazení Ozymandise nemám sebemenší výtku, je přesně tím ztělesněním árijského nadčlověka, jakým měl být, ale mohl dostat přeci jen trochu více prostoru (uvidíme jak bude vypadat režisérská verze). Hedvábný přízrak je z postav sice nejméně výrazná, ale proti obsazení role nemám absolutně nic. A Dr. Manhattan? Ten je pak kapitolou sám pro sebe, chladný i když ne úplně bez emocí, se schopnostmi boha a se zdánlivým nezájmem o celé lidské pokolení. Komiks jsem nečetl, ale vážně uvažuji o koupi. Pak budu moci alespoň posoudit, o kolik je předloha kvalitnější a zda je před shlédnutím filmu lepší komiks znát, či nikoli. Z mého pohledu se tedy prozatím jedná o nejlepší adaptaci komiksu pro tento rok (loni toto prvenství patřilo bez nejmenších pochyb Temnému rytíři). Takže doporučuji, i když film není rozhodně pro každého (a už vůbec ne pro desetileté fakany, kterých taky v kině pár bylo).

Upřímně se divím, že tento "horor" neskončil mezi dvoustovkou nejhorších filmů všech dob. Je to přesně ten typ filmu, který byl vytvořen přímo pro trafiky a za účelem vydělat stokrát víc, než byly náklady na jeho výrobu. Zpočátku se sice nezdálo, že nás čeká jeden z nejhorších filmových zážitků za posledních 5 let, ale první podivné střihy a lacině odhalený župan vyhaslé hvězdičky L. Sobieski dal jisté neblahé tušení věcí příštích. Příběh by možná byl ucházející, ale musel by se ho ujmout někdo zručnější a obsazení hlavních rolí by nesmělo odpovídat rozpočtu. Leelee S. vystřídá za celou dobu zhruba tři výrazy: tupý, více tupý a otupělý (jeden z nich pak při ubohé účelově vytvořené lesbické scéně, kvůli které „film“ nejspíš získal rating 18+) a vůbec to celou dobu vypadá, že už by si nejraději šla domů šlehnout svojí pravidelnou dávku a počkat na „drtivý dopad 2“. Atmosféru se budovat nedaří a to možná i proto, že zde žádná není. Dům na samotě vůbec nepůsobí dojmem odlehlé usedlosti, neustále sem někdo jezdí, spojení s okolním světem funguje bez problémů a hlavní hrdinka si během filmu i párkrát odskočí „do města“. Jestliže jsem zde v jiné recenzi zahlédl srovnání s geniálním Osvícením, tak to beru skoro jako urážku Kubrickova génia. Tam by se totiž atmosféra dala krájet a rozpad osobnosti hlavního hrdiny ztvárnil Nicholson naprosto nezapomenutelně. Zde se hlavní hrdinka chová spíše jako vyšinutý debil a působí skrz naskrz nesympaticky. Příběh je vyprávěn velmi zmateně a zběsilé střihy jsou zde na denním pořádku (kam se hrabe Šifra). V průběhu celého filmu pak divák namísto stupňujícího se pocitu napětí získává stupňující se pocit, že ten film je ještě daleko horší, než se zpočátku zdálo a začíná litovat i těch ubohých 50-ti korun, které za tento „odpad“ vyhodil v trafice. O záporech tohoto filmu by se dalo napsat ještě mnohé, ať už o laciných erotických scénách, ubohých hereckých výkonech, nebo o bezbřehém vykrádání jiných filmů, ale jako varování pro všechny hororuchtivé diváky to snad bude stačit. Nebrat!