MariusDee

70% za sice dobré téma, ale pro mne s malou, respektive nepřesvědčivou, výpovědní hodnotou. 'Ovšem za citlivě a reálně propracovanou psychologii hlavní postavy dávám nakonec 4*

1.díl = 70%. 2. díl = 90%

Hodně, hodně slabé. Chápu, že při transportech se děly nepředstavitelné hrůzy, a že tvůrci se snažili nám je přiblížit, ale místo pohnuté učasti ve mně jejich pokusy vyvolali jen ironické úšklebky. I méně je někdy více a místo přepjatých a nevkusně zahraných scén mohly být použity jiné, méně teatrální, avšak mnohem působivější. A dovolím si ještě jednu poznámku k výpravnému zpracování: takhle snad může vypadat nízkorozpočtový televizní shit, ale ne celovečerní film, který jde do kin.

Čekal bych, že se Poláci chopí románu svého národního spisovatele poněkud šikovněji, místo toho Sienkiewitczovo Quo vadis ponížili na úrověň podprůmerné fraškoidní slátaniny.

Tenhle film jsem viděl celkem dvakrát, poprvé ještě na základní škole, kdy jsem film přijal zcela nekriticky a s nadšením. Podruhé nám film pouštěli při čekání na vojenských odvodech..a tu jsem film začal vnímat v jiném světle - totiž jako poutavě udělaný propagandistický snímek oslavující americký patriotismus a válečnou mašinérii vůbec. To, že se film objevil právě v roce 1970 může být náhoda, ale dost možná šlo spíše o objednávku tehdejší vládnoucí garnitury, která potřebovala vyburcovat upadající podporu veřejnosti pro válku ve Vietnamu. Generál Patton je, myslím, ideálním prototypem amerického válečného hrdiny se vším, k čemu průměrný a jednoduchý Američan vzhlíží.

85 % Musím uznat, že Bergman byl machr, předvést tak struhující příběh v pár studiových kulisách a s minimem herců je kumšt. Většinou cítím u filmů z této doby (zejména těch amerických), že už jsou pro mne svým zpracováním moc staré a dosti neumělé až naivní..o Bergmanovi tohle neřeknu nikdy.

90% Nečekal jsem, po tom, jak se film vyvíjel, že skončí zrovna takto. Myslel jsem, že bezvýchodnost situace bude dotažena do absolutního konce a chlapec zemře sám někde v temné uličce Moskvy. Naplno by tak vyzněl paradox osvobozujícího rozhodnutí. Na druhou stranu není nutně úkolem filmu, aby bral lidem veškeré iluze, uvrhoval je do propasti beznaděje a za každou cenu relativizoval. I proto jsem ochoten přijmout takový konec filmu (pokud lze vůbec mluvit o konci) jaký mi nabídl Michalkov. Místy mohl film působit také pateticky, ale tomu se lze jen těžko vyhnout, když chcete do 160 minut nakupit takové množství smutných lidských příběhů. Beru to tak, že Michalkov nám tady v nahuštěné podobě ukazuje paradoxy lidského života, které se prostě dějí, jen obvykle ne v takové časové a prostorové koncentraci..i když i o tom lze úspěšně pochybovat.

Ve své době snad svěží a poměrně neotřelý snímek, který však nemá valnou hodnotu a dnes by nejspíše zapadl do šedého průměru desítek amerických teenagerovských komedii podobného ražení.

Film, který se tváří velmi hluboce, ale ve skutečnosti je tak plitký jako to australské Eyrovo jezero a tak prázdný jako Velká Viktoriinina poušť.

Ze začátku možná dobrý a vtipný, ale s přibývajícími díly se začaly hromadit hovna a trapnosti, až to začalo být neúnosné