stool

První půl hodiny jsem usínal, pak jsem si zvyknul a užíval si. Tarantino tu s divákem rozjíždí hru na trpělivost. Ať se to už týká dlooouhých a nudných dialogů naprosto o ničem, při nichž jednotlivé postavy nechtějí až tak něco říct, jako spíš poupustit ventil svým do nebe sahajícím egům, nebo táhlými švenky přes lesklá opálená vnadná těla hrdinek, kterými začíná téměř každá další scéna, a konče opravdu špatným obrazem, kterému místy nechybí otřesně špatná synchronizace se zvukem (všimli jste si, že kazy bývají vždy v místech plátna, kde se odehrává to podstatné?). Pro mě je to prostě pocta všem špatným prvoplánovým sedmdesátkovým filmům.

zatí nejlepší, nejvtipnější a neznalému nesrozumitelnější film s pratchettovskou tématikou

pohodlně se takhle po nedělním obědě posaďte, uvařte si kafe a vychutnejte si pravou osmdesátkovou omalovánkovou feilmovou verzi libovolnýho Dooma. Pro cynické pobavení doporučuji vyčkat závěrečných titulků

v polovině jsem to málem vypnul, protože mě líčení atmosféry čmoudící Lodže a klapot tkalcovských stavů začal uspávat. Vydržel jsem ale, a poslední výjev mě za to odměnil. Bohatě.

něco mezi bratry Marxovými a nezskurpulentní satirou

Dlouho a propracovaně budované drama s fatálními důsledky, které vlastně nemá viníka, ale jedná se o sousled nešťastně propojených událostí. Nesouhlasím s polopaticky podaným závěrem, posledních 10 minut si mohl režisér klidně odpustit (SPOILER: Nebo nechat zemřít i Jennifer Connelly).

Takhle nějak by vypadal House of Cards, kdyby to natočil Guy Ritchie.

Představte si Pána prstenů, kde po Středozemi namísto hobitků pobíhají zběsilé a krvelačné ovce, kterým jemný větřík čechrá kučeravou vlnu. Fantasticky obskurní!

ano ano, jistě. pokud se nad tím zamyslíte, tak opravdu není jasné, jestli je tam nějaké to vyšší ponaučení, jestli je Mas jen spratek nebo nepochopenej malej kluk, proč příšerky dělají, co dělají a říkají to, co říkají, ale to je pro mé v tomhle filmu vedlejší. Ty obludky jsou prostě roztomilé a děj lze s trochou snahy tak přehlížet, že se mi při předposlední scéně chtělo brečet

Ta hvězdička navíc je za ten záběr, kdy při měřený jízdě projede kolem první cedule. Jinak je to příběh o dědulovi, kterému se povede všechno, na co šáhne - trochu ploché