Stanmi

Galaxie je pod vládou nelítostného Impéria, které na udržení pořádku staví obří bitevní stanici. Povstalecká Aliance, bojující za svobodu, musí získat plány této stanice, aby měla aspoň malou naději na její zničení… Studio Disney se rozhodlo nás zásobovat jedním Star Wars filmem každý rok, takže po loňské regulérní sedmé epizodě tady máme první spin-off s názvem Rogue One. Ten nechává být všechny Skywalkery, Soly, Jedie a Sithy v pozadí a soustředí se na jednu z nejdůležitějších akcí Povstalců a to získání plánů Hvězdy smrti (jo takže je to vlastně regulérní prequel k Nové naději). Ve starém SW kanónu samozřejmě taková událost byla zobrazena v knihách (Trilogie o Hanu Solovi: Úsvit rebelů) i hrách (Dark Forces), takže jsem byl zvědavý (a také plný obav), jak bude zobrazena v rámci kanónu nového a dlužno dodat, že výsledek předčil má očekávání. Je sice fakt, že Rogue One jako film není tak uživatelsky přívětivý jako třeba Síla se probouzí, ale o to zajímavěji a poutavěji na mě působil. Tvůrci se totiž snažili, aby jejich film byl co možná nejvíc drsný, špinavý s ne úplně jednoznačnými hrdiny, kde ani jedna ze stran se neštítí nějaké té špinavosti, což se jim docela povedlo a díky tomu vypadá Rogue One v rámci SW filmů mnohem víc jako válečný film než jako ona známá space opera, což je jenom dobře, protože tyto spin-offy mají být jiné než hlavní linie vytyčená filmovými epizodami. Je fakt, že hlavní postavy (tedy členové týmu Rogue One) na začátku na mne nijak extra sympaticky nepůsobily, ale postupem děje jsem si je oblíbil a v závěru jsem jim vyloženě fandil (byť tedy výsledek jejich snažení mně byl předem známý). Stejně jako v Síla se probouzí i tady tvůrci vsadili na silnou ženskou postavu v tomto případě je to dcera jednoho z tvůrců Hvězdy Smrti Jyn Erso (takže téma rodiny zůstalo opět zachováno), kterou si zahrála Felicity Jones, která v pohodě svůj part zvládla, což se dá říct také o Diegu Lunovi v roli povstaleckého kapitána Andora nebo Benu Mendelsohnovi, který je jako ředitel Krennic ten správný imperiální byrokrat a fajn byla fajn také účast několika starých známých (jak herců, tak postav). Star Wars byly vždycky mimo jiné také o technice, výstroji a výzbroji a ani tento díl této pověsti nezůstává nic dlužen, kromě starý navrátilců jako jsou Hvězdné destruktory nebo X-Wingy mně potěšili třeba imperiální Death Troopeři nebo rebelské U-Wingy a korvety Hammerhead. Jasně, i když se mně Rogue One hodně líbil, není to úplně dokonalý snímek, na začátku se možná až příliš skáče z planety na planetu a motivace a chování ústředních postav není vždy uspokojivě objasněno, imperiálové nejsou dvakrát prozíraví a Stormtroopeři sice sem tam někoho trefí, ale jinak je to opět bída, ale takovéto drobné chybky mají prakticky všechny SW filmy a přesto je miluji, takže Rogue One zkrátka v tomto ohledu není žádnou výjimkou. Ovšem jestli jsem měl o filmu nějaké pochyby (nu dobrá moc neměl), tak ty byly rázně uťaty ve chvíli, kdy se tým Rogue One přesune na planetu Scarif, v tu chvíli začne asi jedna z nejlepších bojových pasáží, které lze v SW najít, protože se bojuje na zemi, ve vzduchu i ve vesmíru a když člověk vidí všechny ty X-Winy, Y-Wingy, TIE Fightery a Hvězdné destruktory v akci, tak jako fanoušek nemůžu chtít víc, navíc, když se to spojí s emočně silným závěrem (a malým vystoupením pana Vadera), tak to u mě znamená maximální spokojenost. Rogue One je tak pro mne parádní a stylový sci-fi spektákl, který je zajímavým rozšířením celého filmového univerza Star Wars , ale je fakt, že je to ten typ filmu, který je určen především pro nás fanoušky Hvězdných válek, ostatní by už nemuseli být snímkem tolik nadšeni.

Obyvatele městečka Rose Creek chce z jejich domovů vyštvat bezohledný průmyslník Bartholomew Bogue (Peter Sarsgaard). Na obranu proti jeho bandě si najmou sedm pistolníků… Tak tady máme další remake, tentokrát došlo na legendární western Sedm statečných (který byl sám remakem a dočkal se hned tří pokračování a televizního seriálu), takže má cenu opět vyprávět příběh hrstky nesourodých bojovníků, kteří se postaví ozbrojeným hordám? Inu zdá se, že má, minimálně je na snímku sympatické to, že si z původních Sedmi statečných berou jenom ústřední zápletku a jinak si jedou ve vlastních kolejích. Takže máme tady pistolníka Chrise…tedy Sama Chisolma, který v černém oděvu a s tváří Denzela Washingtona je ten správný frajer a vůdce téhle party, kde nechybí vtipálek (Chris Pratt), ostrostřelec (Ethan Hawke), vrhač nožů (Byeong-heon Lee), statný zálesák (Vincent D´Onofrio), mexický desperát (Manuel Garcia-Ruffo) a indiánský válečník (Martin Sensmeier). Nová sedmička je mnohem rozmanitější, než ta ze Sturgessova filmu, a i když nemá tak zvučná herecká jména, nijak výrazně za ní nezaostává, protože téhle sebrance prostě nejde nefandit. Co se týče jejich protivníka, tak ten je prostě typický westernový padouch, který je zlý, protože se mu prostě chce (a má na to prachy), takže jako záporák dobrý, ale Eli Wallach jako Calvera byl prostě zábavnější. Příběh by se dal rozčlenit na úvod, verbování, přípravu a samotný boj a ani v jedné části jsem se nijak nenudil, ale je pravda, že pravá zábava byla, až když došlo na kolty, protože po akční stránce snímek prakticky nemá chybu. Sedm statečných je tak sice filmem, který na první pohled působí trochu zbytečně, ale na druhou přináší poctivou porci westernové zábavy, jaká se na plátnech kin už moc nevidí a to mně ke spokojenosti bohatě stačí.

V tomto speciálním díle slavného seriálu televize BBC Sherlock se z 21. století přeneseme do 19. století, kde geniální detektiv Sherlock Holmes (Benedict Cumberbatch) a jeho společník doktor John Watson (Martin Freeman) vyšetřují záhadný případ tzv. přízračné nevěsty Emilie Ricoletti, která ač spáchala sebevraždu, tak o několik hodin později zavraždila svého manžela... Jakožto fanoušek tohoto seriálu jsem byl na tento dlouho očekáváný speciál pochopitelně patřičně natěšený a díky České televizi jsem navíc měl možnost jej zhlédnout jen pár desítek hodin po premíéře. Naskýtá se tak otázka jestli to čekání stálo za to. A můj názor je, že určitě stálo. Pánové Gatiss a Moffat nám předkládájí alternativní verzi viktoriánského Sherlocka, ve kterém však prakticky vše, co důvěrně známe z jeho moderní verze. Zajímavý a tajemný příběh, propracovaný vizuál, kvalitní herecké výkony, úderné hlášky, odkazy na seriál i na původní tvorbu A. C. Doyla a samozřejmě nám dobře známé postavy. Tyto igredience spolu s místy až hororovou atmosférou tak mohly vytvořit další geniální epizodu tohoto skvělého seriálu. To by si ovšem tvůrči duo Gatiss - Moffat muselo odpustit svou zálibu v překvapivých zvratech, kterým se nevyhnula ani Přízračná nevěsta. Pánové se totiž rozhodli, že i když se tento díl odehrává v minulosti, tak přesto bude součástí a zároveń předělem mezi třetí a čtvrtou sérií Sherlocka. Díký tomu tak především druhá polovina této epizody příchází o značnou část svého kouzla a celý děj pak působí poněkud zmateně a i celkové napětí spolu s dívákou pozorností poněkud klesá, což je vzhledem vzhledem k skvělé první části celkem škoda. Osobně si tak myslím, že lepší nápad by byl nechat tento díl jen jako samostatnou, jednorázovou poctu originální předloze, ale zároveň chápu snahu tvůrců, aby byl i tento díl plnoprávným členem sherlockovského univerza. Nový Sherlock tak nejspíš mohl dopadnout o něco lépe, ale i tak tento výlet do viktoriánského Londýna stojí za zhlédnutí, už jenom proto, že Benedict a Martin jsou i v klobouku a buřince pořád ti stejní frajeři.

Posádka hvězdné lodi Enterprise pokračuje ve své průzkumné misi, při cestě je však loď napadena a ztroskotá na neznámé planetě, jejíž obyvatelé rozhodně nejsou přátelští... Novodobá filmová série Star Trek vesele pokračuje dalším dílem, akorát už bez J. J. Abramse (který se mezitím vydal do jedné předaleké galaxie) a na můstku jej tak vystřídal rychlý a zběsilý Justin Lin, ale i přes tuto změnu zůstal duch celé série v zásadě zachován. Jinak však nový film trochu klame svým názvem, protože když má podtitul "Do neznáma" tak jsem čekal nějaký pořádný průzkum vesmíru, ale do žádných dálav se s posádkou Enteprise nevydáme, protože valná čast snímku se odehrává na jedné neznámé planetě (teď už je mi ten podtitul jasný), která však není příliš zajímavá a také děj na ní se odehrávající není nic, co by se mělo výrazně zapsat do dějin, a vůbec celý film působí jako prodloužená verze televizní epizody (pravda akorát trochu dražší epizody). Posádka Enterprise je naproti tomu skvělé sehraná i zahraná a právě dík ním je to celé vlastně docela zabavné (v tomto ohledu exceluje především Karl Urban jako hláškující mašina jménem McCoy) a povedlo se také ztvárnění a zapracování zcela nové postavy jménem Jalyah (Sofia Boutella). Nový Star Trek bohužel ztráci body také v postavě hlavního záporáka Kralla (pod maskou prakticky nerozpoznatelný Idris Elba), který je prostě málo výrazný a nepříliš zajímavý (oproti Khanovi Benedicta Cumberbatche je to solidní kvalitativní sešup). Co se technické, obrazové a zvukové stránky týče, tak zde nemám nejmenších výtek, v tomo ohledu si to tvůrci pohlídali. Star Trek: Do neznáma je tak sice slušně natočenou (i zahranou), ale jinak nijak převratnou sci-fi, která kvalit svých předchůdců bohužel nedosahuje.

Upírka Selene (Kate Beckinsale) se opět vrhá do bojů proti hordám nepřátel. Jejími protivníky budou nejen Lykani pod vedením Maria (Tobias Menzies), ale také zrádní příslušníci Selenina vlastního druhu… Upírsko-vlkodlačí série Underworld to dotáhla už k pátému dílu, což je sice solidní počet, ale zároveň je třeba dodat, že poslední dva díly (Vzpoura Lycanů a Probuzení) nebyly zrovna dvakrát povedené, takže se nabízí otázka, jak dopadly Krvavé války? Nu možná až překvapivě dobře, tvůrci v čele s debutující režisérkou Annou Foester se rozhodli neexperimentovat a vrátili sérii k jejím kořenům, což bylo asi to nejlepší, co mohli udělat. Upíři tak jsou opět velcí intrikáři, kteří navíc obývají stylové sídlo (zámek Hluboká), vlkodlaci jsou početní a bojechtiví a někde mezi nimi se pohybuje naše známá Selene, kterou opět hraje Kate Beckinsale, která je stále stejně smrtící, jako sexy. Kate k sobě má pár zajímavých hereckých tváří, kterými jsou především navrátivši se Charles Dance, který konečně má co hrát (byť na omezeném prostoru), vyloženě lahůdková je pak účast Lary Pulver v roli upírky Semiry a obstojné herecké výkony podávají také Tobias Menzies a další návrátilec Theo James, který tentokrát dostal o něco více prostoru než minule. Jinak má snímek celkem slušné, i když nijak převratné akční pasáže, ale především má tu správnou atmosféru, kterou si mně tato série získala svými prvními díly, ale i tak se pořád jedná o poměrně silné béčko, ale i to k Underwoldu tak nějak patří. Underworld: Krvavé války jsou tak vcelku fajn akčním filmem, který je zábavnější a stylovější než předchozí dva díly, takže v rámci této série řadím tento snímek mezi ty povedenejší kousky.

V zemích Azerothu panuje klid a mír mezi jejími národy, tedy až do chvíle než sem skrz interdimenzionální bránu vtrhnou hordy nelítostných Orků s cílem podmanit si celý svět… Ačkoliv jsem hraním počítačových her strávil slušnou část svého života, tak k Warcraftu jsem si nikdy pořádně nenašel cestu (což mne docela mrzí, protože fantasy mám rád), na samotný film jsem se však těšil (byť trailery mne úplně nepřesvědčily), protože pořádných epických fantasy filmů na plátnech kin je asi tolik jako střízlivých na záchytce, sem tam se něco objeví, ale jinak je to spíš takový žánrový mix. Ale přesuňme se k samotnému filmu, protože Warcraft: První střet je přesně tou správnou fantasy, která mně v kinech chyběla. Příběh je v zásadě jednoduchý na jedné straně máme dobyvatele (Orky), na druhé obránce (lidi), kteří se dřív nebo později do sebe pustí, no a to je vlastně všechno, což však bohatě to stačí (ale je tady i pár vedlejších dějových linek, aby se neřeklo). Co je celkem fajn, je to, že film nevykresluje ani jednu ze stran, jako tu špatnou, Orci zkrátka hledají nový domov a lidé si chtějí ponechat ten svůj, navíc každá grupa má svého hrdinu, kterému může divák fandit. Co je na tomto filmu to nejdůležitější, je to, že se tady pořád něco děje, děj místy běží dopředu opravdu jako splašený kůň, takže na nějaké dlouhé vysvětlování tady prostě není čas (což je možná trochu škoda, protože místy by menší zpomalení děje nebylo úplně na škodu). Samozřejmě jsme v žánru fantasy, takže jak si vedla vizuální stránka celého filmu? No není to špatný, místy svou barevností a estetikou opravdu připomíná starý dobrý Warcraft, navíc Orkové jsou vymodelováni taky velice dobře, ale místy film působí přece jenom trochu uměle (především co se prostředí týče). Jedno se však filmovému Warcraftu musí nechat, svou propagaci nezaložil na žádné známé herecké tváři a člověk si tak pamatuje spíš samotné postavy než jejich představitele, ale díky tomu aspoň dostali prostor herci a herečky jako Travis Fimmel, Dominic Cooper, Ben Foster nebo Paula Patton. Závěrem lze tak jen dodat, že Warcraft: První střet splnil (a v některých ohledech i překonal) má očekávání. Jasně mohl by mít o něco propracovanější příběh, zvučnější herecké obsazení nebo ještě lepší triky a efekty, ale i tak se jedná o stylovou fantasy jízdu, kterou jsem si užil od začátku do konce.

Píší se 80. léta, profesor Charles Xavier (James McAvoy) vede svou školu pro nadané děti a Erik Leshner (Michael Fassbender) známý jako Magneto se stáhl do ústraní, pracuje jako dělník a doma na něj čeká žena a dcera. Jejich životy se však brzy změní, protože byl probuzen mocný prastarý mutant (Oscar Isaac), který je znechucen moderním světem a rozhodne se jej zničit… Rok 2016 je vskutku nabitý filmovými adaptacemi komiksových sešitů a po Deadpoolovi, Batmanovi se Supermanem a Avengerech (kteří se sešli u Capa) přichází řada na Profesora X a jeho X-Meny. Ti si odbyli už svou šestou filmovou štaci a jedno se jim musí nechat, i přes generační obměnu jsou to pořád sympaťáci, kterým nelze nefandit. První třída s novými tvářemi byla příjemně až bondovsky osvěžující, Budoucí minulost přinesla hrátky s časem a návrat mnoha známých postav v čele s Wolverinem a Apokalypsa? No ta má povedený soundtrack. No to bylo ode mě poněkud kruté (byť pravdivé, ten soundtrack je fajn), protože Apokalypsa je sice slušným příspěvkem do x-menovského filmového univerza, ale na druhou stranu je to standardní komiksový film, který vlastně nemá moc čím překvapit. Příběh je opravdu klasický - parta těch hodných bojuje proti prakticky neporazitelnému nepříteli, ale nakonec přece jenom vysvitne jiskřička naděje. Jedno se však filmu musí nechat, děj i spád to má slušný a vše, co se děje na plátně, je dostatečně zábavné na to, aby se člověk nenudil, ale to je asi tak vše. Prim zde opět hraje především čtveřice James McAvoy, Michael Fassbender, Nicholas Hoult a Jennifer Lawrence, ale svůj prostor dostávají také nováčci a to především trojice Sophie Turner, Tye Sheridan a Kodi Smit-McPhee, kteří jako Jean Grey, Cyclops a Nightcrawler svým předchůdcům ostudu rozhodně nedělají (když jsme u těch postav, tak se nám mimo jiné představí také Storm, Angel a Psylocke, ale ti plní spíše okrajovou úlohu). No a hlavní záporák v podání Oscara Isaaca, sice svými schopnostmi budí respekt, ale jinak není tak výrazný, jak by mohl (a měl) být. Jak trochu prorocky zazní ve filmu: „třetí díl je nejhorší“ a v tomto případě je to bohužel pravda, Apokalypsa je nejslabším dílem nové x-menovské trilogie, ale je třeba dodat, že i přes své nedostatky se pořád jedná o zábavnou komiksovku, na kterou se dá bez problémů podívat.

Mladá králičice Judy Hopkavá má sen stát se policistkou ve zvířecím velkoměstě Zootropolis. Její sen se nakonec splní, ale Judy postupně zjišťuje, že sny a realita nejsou vždy totéž… Ačkoliv současné animované filmy příliš nesleduji (a tak je ani moc neznám), tak na Zootropolis jsem si do kina zašel, protože mě zaujal už svou neotřelou marketingovou kampaní. A má volba se ukázala jako správná, protože Zootropolis je bezpochyby filmem, který stojí za zhlédnutí. Takže kde začít, nu klasicky asi u příběhu, ten je totiž regulérní detektivkou ve kterém je hlavní hrdinka Judy nucena spojit své síly s lišáckým podvodníkem Nickem Wildem, aby vyřešila případ zmizelých obyvatel Zootropolis. Oba ústřední hrdinové jsou prostě sympaťáci k pohledání. Judy je taková roztomilá „mrkvička“ a Nick je prostě pohodový lišák (jeho mimika prostě nemá chybu). Příběh je svižný, vtipný a chytrý se spoustou nápaditých míst a zajímavých vedlejších postav (a ta písnička od Shakiry také není vůbec špatná, nějaký čas jsem si ji ještě sám broukal). Navíc v rámci morálního ponaučení otevírá téma předsudků a s ní spojené nedůvěry a strachu (což je prakticky stále aktuální téma), ale do samotného příběhu je to vpraveno vkusně a není to tak žádné přehnaně otravné moralizovaní. Pochvalu zaslouží tvůrci také za samotnou animaci, na kterou se opravdu krásně koukalo (Disney holt umí). Takže abych to nenatahoval, Zootropolis je ukázkovým příkladem povedeného a zábavného animáku s perfektním vizuálem, který si užije opravdu celá rodina (a dospělí nejspíš ještě o něco víc).

Krátký snímek Agent Carter z roku 2013 zaznamenal mezi fanoušky solidní ohlas a tak, když tvůrci z Marvelu přemýšleli, jaký další seriál nabídnou dívkákům volba padla právě na dobrodružství sympatické agentky Peggy Carter v podání Hayley Atwell. A po shlednutí všech osmi epizod mohu konstatovat, že se tento seriál opravdu povedl. Příběh začíná krátce po druhé světové válce a Peggy Carter vykonává pouze rutinní úřednickou práci. Ozve se jí však starý známý Howard Stark (Dominic Cooper), kterému byly odcizeny jeho vynálezy a on sám je obviněn z nezákonného obchodování se zbraněmi, požádá proto Peggy, aby na vlastní pěst vypatrála pachatele a dokázala jeho nevinu... Příběh je díky špionské tématice a Starkovým vynálezům dostatečně zajímavý, atraktivní a navíc mu nechybí akce ani vtipné hlášky. Jednotlivé díly na sebe navazují, takže příběh si dokáže držet tempo i spád (byť slabší místa se pochopitelně najdou) a závěrečné epizody mají ty správné grády. Hayley Atwell opět dokazuje, že ji role Peggy naprosto sedí, ale osobně jsem si nejvíce oblíbil Starkova komorníka Edwina Jarvise v podání skvělého Jamese D'Arcyho. Tvůrcům se navíc podařilo i na omezeném prostoru stylově vykreslit atmosféru New Yorku 40. let (svůj díl na tom má také hudba, automobily či rozhlasové hry). Za sebe, jakožto fanouška Marvelu, tak mohu napsat, že se mi seriál s Peggy Carter líbil a doufám, že jsme se s ní neviděli na televizních obrazovkách naposled.

Dr. Hank Pym (Michael Douglas) kdysi vynalezl oblek, s jehož pomocí se mohl zmenšovat až do velikosti mravence, nakonec se však rozhodl svůj oblek ukrýt, aby nepadl do nesprávných rukou. O mnoho let později však jeho žák Darren Cross vynalezne svůj vlastní zmenšovací oblek, který navíc vybaví zbraněmi a hodlá jej prodat tomu, kdo nabídne nejvíc. Hank se rozhodne zabránit katastrofě a s pomocí své dcery Hope (Evangeline Lily) a dobráckého zloděje Scotta Langa (Paul Rudd) vypracuje plán na krádež Crossova obleku a zničení jeho výzkumu... Ant-Man je dalším superhrdinou z vydavatelství Marvel, který dostal vlastní snímek a i když se film nerodil zrovna lehce (krátce před začátkem natačení došlo ke změně režiséra a přepisoval se také scénář), tak výsledek není vůbec špatný. Začněmě u příběhu, který má podobnou stavbu jako mnohé jiné komiksové filmy o zrodu superhrdiny, navíc místy děj připomíná prvního Iron Mana. Přesto není Ant-Man tak neoriginální, jak by se mohlo zdát. Zaprvé superhrdina, který se umí zmenšovat a komunikovat s mravenci, to tu ještě nebylo, takže o zajímavé a neotřelé scény není nouze a zadruhé se tato komiksovka nebere příliš vážně (což u marvelovek není zase taková novinka), takže nechybí větší porce humoru, za sebe můžu napsat, že něktěré hlášky a scény jsou docela vtipné (např. Michael Peña a jeho historky), ale jiné už tak vtipné nejsou, ale to už je otázka vkusu každého diváka. Takže abych to zkrátil příběhem jako takový je mixem mezi klasickým filmem o zrodu superhrdiny, rodinným dramatem, heist movie a akční komedií, ne vždy se sice filmu daří mezi těmito žánry přirozeně přeskakovat, ale na druhou stranu každý si tak může najít to svoje (koneckonců je to film pro celou rodinu). Z hlediska obsazení, jsem byl zvědavý na Paula Rudda, protože s tímto hercem jsem viděl asi jenom jeden film, ale svou roli zahrál velmi dobře, Michaelu Douglasovi jeho role vědce a učitele taky celkem sedla, Evangeline Lily sice vyfasovala postavu ledové královny (a její účes se opravdu nepovedl), ale nakonec byla taky celkem fajn. Corey Stoll byl pro roli ústředního záporáka dobrou volbou, ale v rámci celého marvelovského filmového univerza bude patřit spíš mezi ty méně výrazné padouchy. V konečném důsledku se Ant-Man docela povedl, má sice svoje chybky a slabší místa, ale na druhou má vcelku sympatické a schopné herecké obsazení, solidní triky a pár opravdu zajímavých napadů.