nejmka

Fyzicky mi ubližovalo se na tenhle film koukat. Ze začátku to byla klasická sandlerovská příšernost, na kterou člověk musí mít pevné nervy tak jako tak, ale později už to prostě nešlo. Pokud jste u toho brečeli, můžu se k vám přidat. Mně, ale nezasáhl ten "srdceryvný" děj jako spíš to, že tohle vůbec může někdo natočit, co hůř - že se to někomu může dokonce i líbit. Přeju si svět, ve kterém Sandler neexistuje.

No, ne, že by mě to nebavilo, ale sjet se a dělat kraviny můžu i sama a rozhodně si to užiju víc. Ke konci už to bylo trochu lepší, narkotikasmuggling bylo parádní a Dunlap demolující finský bar mě taky celkem rozesmál.

Stačilo mi pět minut.

Nuda. Steve-o je tam sice na sračky, ale ono to zas tak vtipný neni.

Není to úplná hrůza, ale kdo to neviděl si opravdu nemusí nic vyčítat. Baví mě tak maximálně instalace, co provádí Bam na domě, ale jinak to za moc nestojí.

Sice tyhle dva miluju, ale nic moc. Krokodýli a žraloci prostě po desáté už bavit přestanou a chybí mi tam zbytek party.

Mně se to líbilo, byl to relax, bylo to fajn. Hezky se tu prolínaly osudy hlavních postav a Johnnyho jsem snad poprvé viděla ve filmu, kde nehraje totálního idiota. A docela mu to sedlo, překvapivě.

Ty titulky bych přežila, ale těch 65 minut mezi tím mi prosím vraťte. Tak příšernou debilitu už se mi dlouho nepoštěstilo vidět. Hlavní hrdina by se dal dost dobře charakterizovat jako choromyslný prosťáček v amoku, sice mu po celou dobu vytrvale jebalo, ale hlavně, že se těm zmetkům, co prodávaj dětem drogy pomstil. Je to hromada stereotypů navrstvená na sebe a Johnson s Knoxvillem jsou uprostřed toho všeho jako dva utečenci z pomocné školy.