Meijin

Jakožto hráč pingpongu a "japanofil" jsem si přišel nas své. Rozvláčné scény, japonská mentalita a postupný vývoj a vyzrávání hlavních hrdinů. Střihy do jejich dětství, které odkrývají jejich současný postoj k pingpongu i k ostatním lidem. Ukázky intenzivního tréninku a detailní záběry z turnajů proti nejsilnějším univerzitním hráčům v Japonsku. Peco je talentovaný, ztřeštěný a plný energie. Věnuje se hře od raného věku a každá prohra je pro něj bolestnou zkušeností. Smíšek je introvert bez emocí. Žije ve vlastním světě a pingpongem se snaží zabít čas. Hraje za stejný středoškolský tým, ovšem teprve trenér ho postupně přesvědčí, že je v něm skrytý ohromný talent a jedině tvrdým tréninkem ho může rozvinout. Na závěr je síla obou hráčů vyrovnaná. Myslím, že Smíšek je snad o něco málo silnější, ale vzájemný finalový zápas prohrává. Je na divákovi, aby zjistil proč.

Škoda, že mě film zaujal naplno až v poslední čtvrtině. První tři čtvrtiny byl Mýtus o dost slabší než Agent, ale stále jsem doufal, že se scénář přiblíží napínavé "agentovské" podívané. V závěru jsem byl aspoň mírně uspokojen, ale nevím, jestli budu mít odvahu zkouknout ještě Ultimátum.

75 dílný psychologický seriál z prostředí japonských go inseiů (profesionálních žáků v deskové hře go). Hlavní dějovou linii prolíná rivalita dvou chlapcu, kteří se dostali ke go z naprosto odlišných prostředí. Otec Akiry je nejsilnějším hráčem go v Japonsku a Hikara provází od počátku duch zesnulého starého mistra. Závěr seriálu, kdy jsou již oba silnými a obávanými hráči, je klasicky japonský, neboť je nepřímo řečeno, že ani jeden z nich není silnější než ten druhý.

Po zhlédnutí se mi hned nabízelo srovnání s podobnými snímky. Dokonalý svět (Costner) je rovněž o útěku kriminálníků v road movie stylu s rukojmím. Pulp Fiction se zase odehrává v podobné společnosti plné mafiánů a týpků z podsvětí a mezi Pumpkinem a Honey Bunny je také láska na život a na smrt. Nejblíže se mi však filmu Pravda a lež zdá být Útěk do Mexika (Baldwin, Basinger), kde najdeme podobné skoro všechno: týpky z podsvětí, plánovaný útěk za hranice, road movie i slepou lásku.

Vězení tříbí charakter, zvláště když Andy (Tim Robbins) balancuje mezi vězni a dozorci a musí vyhovět všem. Udrží si tvář před nejlepším přítelem, brutálním dozorcem i zkorumpovaným ředitelem. Příběh obsahuje báječné obraty a spojuje drama s jemnou komedií. Závěrečná část je vskutku strhující.

Tenhle film mě emocionálně dostal. Donutil mě prožívat závěrečné silné morální dilema spolu s hlavní hrdinkou. Oddaná manželka a matka dvou dospívajících dětí žije trochu stereotypně na venkovské farmě. Rodina odjíždí na výstavu dobytka, když se náhodou objeví muž, který se ptá na cestu k jednomu z místních zastřešených mostů. Poměrně přirozeně se objeví sympatie a tak se žena nabídne, že mu cestu ukáže osobně. Seznamování od počátku nabírá na obrátkách, oba se do sebe brzy zamilují. On je fotografem pracujícím pro National Geographic a je zcestovalým světoběžníkem bez pevných kořenů. I když jsou jeho úmysly k ní čisté, jejich společná budoucnost by znamenala útěk od rodiny do neznáma. Dlouho nepoznané city ještě ani nestačí dojít vrcholu a už začíná být jasné, že ať se žena rozhodne jakkoli, následky budou zdrcující. V ženě nakonec zvítězí manželka a matka. Se zlomeným srdcem nechává odjet fotografa a po návratu rodiny s největším přemáháním hraje, že se nic neděje. Desítky let poté se příběh dozvídají děti z matčina deníku, který matka přiložila ke své závěti. Zprvu jsou pobouřeny, pak se však postupně vciťují a matce odpouštějí.

Film s komiksovým námětem, westernovým duchem a samurajskou realizací scén. Hlavní hrdinkou je nájemná vražedkyně, která je sama zavražděna, ovšem jen skoro. Po čtyřech letech v kómatu se chce pomstít. Pořídí si meč od největšího mistra a jde po Billovi, svém šéfovi a vrahovi, doslova přes mrtvoly. Pravděpodobně se nebude líbit něžnému pohlaví, protože Tarantino nechává dohrát sadistické scénky až do úplného konce. Kdo ale vydrží, ten pochopí, že hektolitry krve a desítky useknutých rukou a nohou už je prostě příliš na to, aby si s tím člověk zatěžoval city. Úmyslně je to velice velice přehnané, aby to nepůsobilo sadisticky ale absurdně. Bill uniká a divák si musí počkat na druhý díl.

Vnucuje se srovnání s Divokými včelami, které měly podle mě větší kouzlo naivity. Štěstí zase podle mě přineslo vyzrálejší herecké výkony. Scénář jako by byl šit na míru jednotlivým protagonistům - Pavel Liška - jednodušší člověk ale neskutečný dobrák, Aňa Geislerová - psychopatická matka, Táňa Vilhemová - dobrosrdečná avšak nakonec schopná se sama rozhodnout. Nezvyklý charakter vyzbyl na Bolka Polívku, ale poradil si s ním perfektně. Film má úmyslně pomalý rytmus, daří se mu ukázat opravdový život z té méně atraktivní stránky.

Do lázeňského městečka se na významný turnaj sjíždějí nevětší šachové mozky světa. Hlavní hrdina je typickým příkladem geniálního idiota. Geniální šachista není téměř schopen vést normální život a tak musí i jeho milostný románek skončit neúspěchem. Přidávají se také silné zdravotní potíže. Podaří se mu vyhrát jeho poslední turnaj?

Jedná se o první díl trilogie Pána prstenů z dílny režiséra Jacksona. Nedostal sice Oskara za nejlepší film roku, tak jako třetí díl, pro mě je ale nejlepším filmem vůbec. Jako fanoušek Tolkiena se nejpve musím vrátit do roku 1994, kdy jsem poprvé hltal celou knižní trilogii. Pak jsem se k ní samozřejme ještě nejednou vrátil. V roce 2001 jsem se dozvědel, že se na nás chystá zfilmovaná podoba LOTRa. Každý rok jeden díl, každý bude mít 3 hodiny. Začal jsem prolézal všechny dostupné zdroje na internetu, abych si čekání na premiéru zpříjemnil. Předem bylo z reakcí zřejmé, že existují dva tábory fanoušků. Pro jeden bylo nejdůležitějsí co nejdokonalejší az puntíčkářské dodržení knižní předlohy. Pro druhý bylo hlavní, aby Jackson předložil skvělý film, jednalo se přece o zfilmování kultovního fantasy díla. První tábor byl s kritikou na koni, protože odchylek od knihy bylo opravdu hodně. Největší svatokrádeží bylo vynechaní postavy Toma Bombaldina, mocné ale od příběhu izolované postavy. K druhému táboru se hlasím já a musím konstatovat, že takle povedený Hobitín, půlčíky, trpaslíky, elfy ale i vše ostatní v celém tříhodinovém úvodu LOTRa jsem nečekal. Musel jsem si Společenstvo pustit ještě tak 3-4x, abych se nasytil.