Ony

krásná kniha

květnového čísla

ze mě zase něco vypadlo...

Vědomí štěstí

V objetí starých lží

V pohodlí křivdy

Ani mě netíží

Že prostě nikdy

Nezaspím opilost

Tím trapným bludem

Hůř ještě nebylo

Teprve bude

!!!

chci mít jen starosti. Radosti se mi vždycky hrozně vymstily.

brut

"Haló, Nová svoboda? Chci vám něco říci. Před Mototechnou na..."

"...Gottwaldově třídě stojí fronta na motocykly."

"Tak vy to už víte? To je ale věc, co? Lidi mají peníze, kupují. To je dobré, co?"

"Je, soudruhu."

"Napočítal jsem jich ve frontě asi šedesát. A to už je jich hodně v obchodě. První fronta, ze které mám opravdu radost. Na ty ostatní jsem nadával, byly zbytečné. Ale tahle mě těší. Jestlipak by si takovouhle frontu mohli dovolit někde na Západě? Určitě ne. A my si ji můžeme dovolit. My na ni máme!"

"Správně."

"Tak, čest práci, soudruhu, a nezlobte se, že jsem vás snad..."

"Ale vůbec ne. Naopak. Máme z toho všichni radost."

Miloš Švácha: Lidé, uhlí, pětiletka

ani neni možný

Těším se na pivo s wasillisou a THS. Říši znaků si už třeba strčte do řiti.

na úplně špatných místech.

ze slovního spojení "měj fajn den" mám den tak leda na hovno.

Nějaký výrostek na nádraží tvrdil svým kamarádům, že "Proč? vůbec neni špatný na to, že je to starej českej film". Takže už jsem starší než "starý český filmy"? No, nic moc.

To byste stejně nepochopili.

Dnes mi zubař (poté, co mě nechal hodinu čumákovat na chodbě) řekl, že mám zuby jako Josef Bek.

V parfumerii přearanžovali výlohu a Juda vyhodili. To nám to dlouho nevydrželo.

Těším se na pivo s wasillisou, THS a české vydání Barthesovy Říše znaků. Jinak na nic.

Ještě jsem ho nedočetla, tak abych nezapomněla: http://25fps.cz/2012/o-soucasne-srbske-kinematografii/

Každé ráno, když se šourám do práce lepit kadibudky nebo do archívu rozdrobit si do klína nějaký scénář z padesátek, zastavuji se u té parfumerie pod Václavákem, kde mají za výlohou několik exemplářů Juda Lawa. Vždycky mi to udělá dobře. On se na mě tak hezky kouká, že si alespoň na chvíli nepřipadám jako debil. Za odměnu se během následujících týdnů podívám na všechny jeho filmy.

V posledních letech mi veškeré noční procházky po Říčanech připadají magické. Teď jsem šla jen od Marvánku k zimnímu stadionu, a z ohrady s muflony se ozývala má oblíbená písnička od Tomáše Kluse. Poskočila jsem a vzpomněla si, jak jsem se nedávno zas po nějaké době pokoušela před spaním psát poezii, a když mě ráno vzbudilo rádio, slyšela jsem přesně ten text, který jsem potřebovala napsat. Napsal ho za mě Tomáš Klus. O kterou písničku jde, tady neprozradím, protože by si zas někdo stěžoval, že jsem moc osobní. Jo, a taky jsem včera zjistila, že mé dosavadní přesvědčení, že muži jsou vždy vtipnější než ženy, je hovadina.

zadupat někoho do země?