Recenzie (281)
Anna (2019)
O létajících talířích toho byly popsány stohy. O těch na porcování lidí nevíme nic. Můžeme ale použít záznamy z masakrování agentů v tomto filmu a lecčemu se přiučit. Zjistíme také, že z jedné feťačky může být lusknutím prstů několik naruby obrácených špionek a taky pochopíme, kteří jsou hodní a kdo zlí. Můžeme se šklebit na odpornou, bezvadně hrající Helen Mirren. Jako odškodnění berme dvě hodiny solidní akce se Sashou Luss v minimalistickém pracovním ohozu. Prostě win-win.
Star Wars: Vzostup Skywalkera (2019)
Nebylo to zlý a synek prohlásil, že nejlepší SW. Vizuální stránka za mě celkem slabá, zaujal jedině Babu Frik, ostatni příšerky mi přišly dost umělé. Příběh nemá cenu pitvat a kvituju menší nános patosu, než jsem čekal.
Uri: The Surgical Strike (2019)
Kozomilům hoří fousy u pozadí, aneb Bollywood vrací úder! S klasickým indickým patosem zfilmovaná precizní odvetná akce, plná hezkých výbuchů a přeřezaných teroristických achilovek. Zároveň zřejmě odstrašující agitka vůči znepřáteleným stranám v regionu, která má ukázat aktuální technické a zpravodajské možnosti miliardové země a odhodlání ozbrojených složek. Nemám s tím problém, pokud by se náboženské neshody vyřizovaly ve 3D kině, možná by ubylo skutečných mrtvol. Stojí za shlédnutí.
Nula stupňů Kelvina (1995)
... aneb, když se potkají 3 psychopati v jedné chatě v Grónsku. Mělo to jistý náboj, proto to úplný propadák není. Nicméně hezkého tu nebylo nic. Příroda ani scénář... nesympatičtí pitomci, nerespektující základní pravidla přežití. No jak to může dopadnout...
Vtedy v Hollywoode (2019)
Dream team z Hollywoodu a 2 roky prázdnin. Celou dobu jsem si říkal, na co se to vlastně koukám a proč... a jestli Quentin tentokrát nešlápl vedle víc, než jsme ochotni mu sežrat. Božský rejža pak ale ukázal, že jeho V8 HEMI celou dobu bublala jenom na volnoběh a nasázel to tam na plný kule. Ze trojky na čtyřku během 20ti sekund, nezní kdovíjak rychle, ale minuta by zněla ještě hůř. Mistře, já ti velmi děkuji a v mém hodnocení s číslem 1000 dávám bezskrupulózní čtverec.
Irčan (2019)
Stopáž nakonec nebyla na překážku a v klidu jsem dokoukal asi labutí píseň téhle protřelé sestavy. Vyplnit takovej rozsah a nenudit už samo o sobě chce Mistra a za to jsou ty hvězdy. Příběh sám o sobě je bohužel potisící vylouhovaný sáček kdysi prvotřídní směsi a tak jsem se bohužel nedočkal možnosti, říct sám pro sebe na konci obdivné WAAU. Posledních 5 vteřin jsem si musel dát znova, protože jsem přeci jen klimbnul. Tahle story nemá vyvrcholení a je to škoda.
Morke (2005)
Protřepat, nemíchat. To byl zřejmě návod tvůrců, jak postupovat při přípravě této intelektuální krmě. Dali prostě dohromady osvědčené postupy a témata, lehce povařili a rovnou za tepla servis. Dle mého těsně nad průměrem a to jen díky té bizarní ponurosti, jakou se vyznačuje Skandinávie v deštivé a bahnité formě. Film nenabízí žádný důvod, proč si projekci v budoucnu zopakovat a o to jde.
Den som frykter ulven (2004)
Já myslím, že si to na 4 kousky vydělalo s prstem v nose. Drama s prvky tajemna s překvapivým rozuzlením během relativně krátké stopáže hezky odsýpá a hrdina Erkki je rozhodně jeden z těch zajímavých. Potěšil i Aksel Henie v malé roli policejního bastarda.
Býčia šija (2011)
Další cvokárna z beneluxu, mam já to smůlu. Jinakost se tomu upřít nedá a tot vše. Postavy tohoto dramatu jsou nesympatické, většina obrazu ponurá a rozmazaná jak Džekyho koule a kdo není zloděj, fízl, nebo hulibrk, ten si prostě neškrtne. Chudáci krávy, ty krávo!!
Amundsen (2019)
Celkem slušně koukatelnej film. Není to na výjimečnej večer s drahou polovičkou u lahve božolé a plátků rošfóru, ale v průběhu pracovního týdne lehce nadprůměrné dvouhodinové koukání na led+sníh+hrdinné Nory+prohnilé anglány. Nemám vůbec problém s patriotickým pojetím snímku, nakonec ten člověk to tak měl a je to o něm. Jak se mu asi naposledy usínalo někde o samotě na ledové kře? To byla myšlenka, kterou jsem si z toho odnesl.