REP_ReZeNT

Jakmile u filmu začnu dělat další tisíc věcí, je něco špatně. Přišlo mi to jako německý Doktor z hor na cestách, nezajímavý a  nezáživný film od samého začátku. Hlavní postava Sheen mi byla proti srsti, nesympatická od prvního pohledu, to samé zbytek "poutníků" se kterými jsem se nedokázal ztotožnit po celou tu zbytečnou dvouhodinu. Člověk by řekl, že když se jedná o Španělsko, bude se jednat o trochu 'záživnější' prostředí než co Vám film nabídne. Nějaký zážitek krutou, ale zároveň krásnou přírodou, něco co mi trochu rozzáří oči, rozbuší srdce a zastaví dech a přípíšu si tak cestu do "Santiago de Compostela" na svůj seznam vysněných míst. Nestalo se tak. Road-movie mám rád, ale todle byla vyloženě nuda. Pouť rozhodně není žádným zážitkem, ani uměním, ale ani těžkým příběhem, .. a ty "koflikty", dá li se to vůbec nazvat konflikty o které se film snažil ? Ani semnou nehly. Navíc užití "Lost" Coldplay a "Thank You" Morissette mi přišlo vyloženě trapný a neoriginální. Film vůbec nefunguje jak by měl, škoda .. přitom to je docela zajímavý nápad na zpracování a věřím že pouť může být člověku jen v jeho prospěch. Třeba někdy přístě ..

Abych se přiznal, až do poslední chvilky jsem netušil, o čem bude tento snímek bude vyprávět. Celý příběh - dá li se to nazvat příběhem - možná spíše dialog, se odehrává v jedné místnosti, u jednoho stolu. Vzájemná konverzace Samuel L. Jacksona a Tommy Lee Jones byla úžasná, od první chvíle mi to nedalo a s každou minutou jsem poslouchal bedlivěji, pozornost a plná soustředěnost je důležitá už od první minuty, protože každé slovo má svůj skrytý význam. Dokonalé spojení slov a myšlenek vás nutí neustále přemýšlet a přehodnocovat názory a tímto způsobem se dostanete až k samotnému závěru. "Expres na západ" je vlastně dialogem na téma život, je to o víře a její síle a o ceně života jako takového. V dialogu se proti sobě staví vynikající Samuel L. Jackson - zastánce víry, který na mne chvílema působil jako sám bůh a také Tommy Lee Jones, ateista a člověk, který chce spáchat sebevraždu. Scénář byl opravdu ohromující, jen jsem žasnul, bylo to takové slovíčkaření, chytání za slova a neustále filozofování nad velkými i nevelkými věcmi. "Zeptám se Vás jinak, máte rád baseball?" "Expres na západ" je dalším unikátním filmem, pro mne nezaředitelný do žádné kategorie, ale jedinečný a v první řadě originální. V tomto případě bych se rozhodně nebál nálepky produkce HBO. _______________________________________________________________________________________________________________________________________ "Když jste uplně v koncích, přiznáte si porážku a jste zoufalej tak v tomdle stavu čapnete jakési cosi, co nemá smysl ani hmoutnou povahu a vy se toho pevně držíte a lpíte na svým drahým životě.. popsal jsem to dobre?" "I Takhle se to dá říct." "To nedává smysl." Když jsme před chvílí spolu mluvili, říkal jste že smysl nedává vůbec nic, myslim dějiny světa a tak podobně. "No to nedává .. ve větším měřitku, ale to co mi vyprávíte není názor na stav věcí, ale na jednu věc a je to nesmyslný." "Co kdyby k Vám Ježíš promluvil?" "Haha, dokážete si to představit?" "Ne nedokážu, ale já nevím." "Já nejsem tak cnostnej." "Ne profesore, takhle to přece není, nemusíte být přeci cnostnej, jen musite být potichu. Já .. za našeho pána nemůžu mluvit, ale podle mý zkušenosti promluví ke každýmu, kdo bude naslouchat.. proč byste měl být cnostnej." "Kdybych zaslechl boží hlas, nechal bych se rychle odvézt na kliniku jak jste navrhoval." "A kdyby jeho slova dávala smysl?" "To je úplne jedno, šílenství je šílenství." "Je jedno jestli dává smysl?" "Ne." "Tak o takovédle primárnosti jsem v živote neslyšel. "Šel jsem vlastní cestou. Ich kann nicht avers." "Jak to mluvíte?" "Německy." "Vy umíte německy?" "Ani ne, trochu, je to citát." "NĚMCUM TO ZROVNA MOC NEPOMOHLO, ŽE NE."

Procestovat celý svět.

Na další film Hřebejka jsem se vyloženě těšil, nicméně "Svatá čtveřice" je pro mne spíše zklamáním. Nedokážu si vysvětlit proč se rozhodl natočit tak strašně kýčový film v Karibiku a ještě tak na první pohled "americkým" pohádkovým způsobem. Jediný důvod který mě napadá je, že chtěl natočit o dost ulehčující a pozitivní film po posledním psychicky náročném filmovém hitu "Nevinnost" /2011/. Co se mi opravdu líbilo byla kamera, další bravurní "český kousek", i když to musíme brát s rezervou, Karibik je sám o sobě zajímavý ať tam natočíte cokoliv. Film Vás možná pozitivně naladí, povzbudí, myslím si že ani neurazí, jen Vás bude možná místy nudit. Ze začátku pár vtipných scén, ale ani to nestačí. 40% - 50%.

Nikdy bych nevěřil, jak Island může být krásné země. Jiná, klidná, tichá. Chvílema mi to přišlo jako místo z jiný planety, jakoby Island vůbec nebyl na naší Zemi. Stejně tak Sigure Rós, hrající takový zvláštní povznášející, zasněný,  blíže nepopsatelný styl, který jsem předtím ještě nikdy neslyšel. Je to velmi zajímavý dokumentární a zároveň hudební kousek, kde se dozvíte nejenom kdo to jsou Sigur Rór - a už teď musím řict, že jsou naprosto jedineční muzikanti, ale máte i možnost podívat do těch nejtajnějších zákoutí této nebeské země. Sigur Rós se totiž rozhodli pro záverečné turné v těch nejprostějších místech, malých městech a vesnicích, turné na zelených loukách, zadarmo a pro všechny. Bylo to úžasný, dívat se na všechny ty lidi, od uplně těch nejmenších až po nejstarší,  a i když jich bylo jen pár, vyzařovalo z nich totiž něco zvláštního, náhernýho v dnešním životě už nevídaného. "Když jsme byli uprostřed turné, vyšel v novinách jeden dlouhý článek, který popisoval, jak se skupina odvděčuje za přízeň svým fanouškům. Jak je to velkorysé, že se na koncertech neplatí vstupné. A to, že to všechno naše snažení a energie vkládaná do koncertů přesně odráží tu pravou islandskou duši." Island je opravdu unikátním místem na této planetě a Sigure Rós dodávají svoji atypickou hudbou tomuto koncertnímu DVD ojedinělou, osobitou atmosféru. Působili na mne jako velmi skromní lidé, kteří skládají hudbu přímo od srdce. Musím se přiznat, že ještě nikdy jsem se nedíval na koncertní DVD, aniž bych kapelu předtím znal, ale doteď toho nelituji. Je to nejlepší koncertní DVD jaké jsem kdy viděl, dokument se stává s každou další minutou intenzivnější, obzvlášť si počkejte na zakončení v Reykjavíku, scény na závěr při poslední písni jsou dotažené k uplné dokonalosti s naprosto perfektním hudebním podkladem. Celé to bylo jako terapie, jako meditace, Já se jsem jenom zíral, co víc k tomu ještě říct, kdo neuvidí, neuslyší, neuvěří, nepochopí.

 "Lidi jako já jsou jako tácy v jídelně. Člověk sundá ten vrchní a hned pod ním je další." Celkem zajímavé  právnické drama o  bezpečnostní jehle, která dnes zahraňuje tisíce životů. Film podle skutečné události. Nečekejte žádné emotivní chvilky, ani žádnou soudní bitvu, "Puncture" je spíše o dlouhé cestě za svým jasně stanoveným cílem. Ten je v ale nedohlednu  a staví jednu překážku za druhou, do toho přichází problémy osobního života a vy zjišťujete tu hroznou realitu, že když nemáte peníze, nejste nic. "Vsadím se, že si celý život myslíte, že jste předurčen k velkým věcem, že vytvoříte něco neobvyklého, něco extra. Něco důležitého.  .. ale tohle je ta nejobyčejnější myšlenka, která kde kdy koho  napadla." "Někdy to nejjasnější světlo přijde z toho nejtemnějšího zákoutí".  Vždyť život je o tom něco dokázat. PS: Věděli jste, že v Africe použijí jednu stříkačku až 200x?

Shame předčil má očekávání. Je to jako namátkou vyseknutý rok ze života někoho, kohokoliv. V tomto případě někoho, kdo uprchl z dalekého Irska do New Yorku a má sám ze sebou problém. Ve filmu se zásadně nic neděje, atmosféra filmu byla ale výborná a na psychiku skvělě působíci i dlouho po jeho skončení. I když tomu chybí "americký drive", ani chvíli jsem se nenudil. Tento způsob režie se mi hodně zamlouvá, divák má totiž velký prostor k zamyšlení i přesto že se toho ve filmu moc nenamluví. O bravurní kameře nemluvně, líbila se mi i proměna Carey Mulligan z nesnesitelné sestry v dámu největšího kalibru. "New York, New York, I Wanna wake up in a city that doesn't sleep." Chvílema jsem si připadal jak ve videoklipu "What Goes Around" Justina Timberlake s bezkonkurenční Scarlett Johansson. Trochu mi to připomíná i filmové drama "Volání o pomoc" /2007/, ačkoliv hlavním tématem snímku je 11. září 2001. Možná to dělá New York, možná prázdné osobnosti naplněné samotou a voláním o pomoc. Shame je v podstatě prázdný film, chladný i žhavý, erotický a zvláštní. Jak napsal jeden z uživatelů, Matty: "Krok za krokem k sebedestrukci. Žít pro sebe. Bez závazků a bez významu." WHAT GOES AROUND, COMES AROUND.

Příjemné, "české, letní" prostředí, pěkné záběry, bravurní kamera, jen ti herci působili strašně nepřesdvědčivě a příliš amatérsky a scénář by šel také určitě vyšperkovat, aby nepůsobil tak uměle. Koneckonců je to "jen" studentský film, i když pointa tohoto snímku se mi docela líbila. "Možná by jsme si měli promluvit." .. "spíš by jsme měli být chvíli potichu".

Úzkost a deprese, to je to jediné co nejenom ve mě po skončení tohoto britského trháku zůstalo. Největší drive přichází až v uplném závěru, do poloviny filmu jsem vlastně vůbec nechápal, co mi tento film chce říct, jaká je vůbec pointa tohoto snímku? Ezra Miller /Kevin/ je blázen  a s těmi já mám větsinou problém ..  Jeho matka je jako chodíci mrtvola, která si neví rady .. jako tělo bez duše, na svoji roli ale nemohli vybrat nikoho lepšího. Už samotným výrazem ve tváři napovídá, že právě Swinton je tou pravou pro hlavní roli. Filmem vás doprovází červená barva, rudá jako krev, krutá, hrozivá a bolestivá,  která společně s několika záběry už od samého začátku naznačuje a prozrazuje o co tady jde. A to se mi na filmu líbí, záblesk jakéhosi "konce" už na začátku ve vás začíná probouzet otázky, prozrazovat děj a až v uplný závěr na ně nacházíte odpovědi. Tento snímek je ovšem s tím rozdílem, že sice jediné, ale té zásadní otázky se nedočkáte, "Proč". "Myslel jsem si že to vím, teď už si tak jistý ale nejsem .. " Vše je to natočeno velmi umělecky, ve filmu se objevuje plno zajímavých záběrů i scén, které jsou nápadem nějakého velkého umělce, říkal jsem si,  to první co mě napadlo. Takový film ale přeci nemůže zrežírovat normální člověk. Lynne Ramsay na mě působí trochu jako psychopat, nicméně na její další starší snímky jsem už teď docela zvědavý. Abych to shrnul, film je to natočený, myslím si, velmi dobře, ale ty postavy mi  přiliš sympatické nebyli a  John C. Reillyho přímo nemůžu vystát.  Nevím proč mám tu potřebu  to porovnávat s "Rabbit Hole" /2010/, příběh je totiž uplně o něčem jiném i když jedno mají možná přeci jen společné, ztrátu a  váznoucí komunikaci. Zatímco "Rabbit Hole" je ale pro mne film na plný počet hvězd, film s úžasným scénářem a kamerou,  "We Need to Talk About Kevin" je jen slabý odvar. Nebylo to špatné, ale na mě trochu příliš nepochopitelné. 3,5/5

Hezký příběh, takový tu ještě nebyl. Komedie bez trapných laciných vtípků, u některých jsem se opravdu upřímně zasmál, na druhé straně drama, které mě nějak příliš nezaujalo a nebo jsem ho ve filmu příliš nenašel. Moc rád se dívám na filmy podle skutečného příběhu, ..dívat se na příběhy, životy lidí, které se stali, které se dějí. Takový film má u mě hned velké plus, v tomto případě ale na více jak 3/5 jít nemůžu. Nedokážu říct, co jsem čekal od filmu více, jen jsem byl možná plný očekávání vzhledem k velmi vysokému hodnocení, tak dokonalé to ale rozhodně není. V hlavě mi přesto zůstane jeden okamžik, závěrečná scéna, ta mě z celého filmu asi dostala nejvíce. Navíc musím ocenit soundtrack, závěrečná scéna společně se zmíňkou o nynějších životech hlavních postav ve mě budilo takový zvláštní, ale krásnej tesknoucí pocit. 60%