rt12

K obrazovce jsem usedala s vědomím, že klasickou pohádku dnes někdo těžko zplodí (pokud ano, stane se zázrak), s náladou přijmout nadsázku a s dobrou Whisky v ruce. Tyto tři aspekty (především ta třetí) sehráli svou roli a u pohádky jsem se nenudila. Dvojice Kryštof Hádek – Pavel Kříž byla skvělá a vtipná. Kříž jsem jen udělala jen nad přiblblou hudbou na turnaji, roztleskávačkami a divným drakem. Nevím jak děti, ale mne jako dospěláka výsledek uspokojil.

Velmi pěkná, čtivá kniha od H.G.Konsalika je převedena do filmové podoby a musím uznat, že dost zdařile. Příběh bývalého táborového lékaře, jenž svým chováním v zajetí zachránil bezpočtu spoluvězňů život. Jedná se o skutečné autobiografické vyprávění doktora Ottmara Kohlera. Popisuje nejen životní osudy skutečně žijících lidí, vězněných deset let po válce v ruském koncentračním táboře, ale stejně tak historické události, které v učebnicích dějin obvykle nejsou uváděny. Je výpovědí o nesnesitelných podmínkách, v jakých byli němečtí zajatci vězněni v době míru, o utrpení a smrti mnohých i o hrdinství, odvaze, soudržnosti, přátelství a v neposlední řadě sebeobětování se doktora Kindlera i některých jeho spoluvězňů. Válka je hnus , má stejný dopad na všechny zúčastněné a je úplně jedno, který dres máte na sobě. Tak nějak si uvědomíte, že i Němci byli lidi.

Pravdou je, že mi film připomínal jízdu v trakaři po dlažebních kostkách. Chvílemi jsem měla hoňky s tím kam jsem se zrovna v ději dokodrcala. Trochu mě to ze začátku i štvalo, ale později jsem na zpracování přistoupila. Nakonec spokojenost - v celku dobré herecké výkony, skvělá muzika a něco jsem se i Brownovi dozvěděla.

I tak se dá natočit válečný film, bez hrůzných krvavých scén, peprných hlášek a jednoho hrdiny, který vše vyřeší. Tohle je o lidech se vším co k nim patří. O beznaději, o ponížení, o přežití, strachu z budoucnosti a o rozčarování.. Vše se odehrává o víkendu v jednom z nejhorších období, kdy Hitlerova vojska přejížděla Francii jak parním válcem.

Zdrcující snímek, který mě strhl svou syrovostí. Hlavní nosnou myšlenkou je, jak dalece jsme schopni podupat svou hrdost, zpronevěřit se morálním principům, výměnou za záchranu života. Trochu se mi nezdál, poměrně volný pohyb ruských zajatců a romantická linka (asi proto ty čtyři hvězdy), ovšem ve srovnání s Colette je to jako ,,Nebe a Dudy" . Závěr je krutý. Velmi působivý protiválečný film, patří mezi ty nejlepší.

Škoda, přeškoda toho závěru, který byl až trapný. Pro mne velmi příjemné překvapení, film, který rozhodně patří k těm nejlepším ze slovenské líhně. Svým velmi hezkým komentářem za mne vše podstatné už napsal fragle.

Po skvělém zážitku z filmu ,,Mé jméno je láska“, jsem měla trochu obavy jít hned na další, no musela jsem využít příležitosti. I když jsem se zařekla, že na téma homosexuálů nebudu dlouho nic vyhledávat, jelikož se s nimi roztrhl pytel, rozhodně nelituji. Venezuela mne překvapila. Přesto, že je hlavní postavou gay, pomalu vyplouvá, že jde o otázku plošné xenofobie, odpor a nedůvěru ke všemu cizímu. Vyhovovalo mě sympatické obsazení. Příběh je jednoduchý a tak trochu předvídatelný, ale hodně se mi líbilo zpracování i přes trochu pohádkově vypadající konec. Na konci filmu jsem se chytila ,,za nos“ v povědomí vím o tom, že xenofobie je oficiálně nekorektní, ale v soukromém životě se menších projevů xenofobie nestraním. A jak to máte vy?

Mám slabost pro oba Roberty, Takže i když beru v úvahu vypočítavost až vyčůranost scénáristů, kteří vsadili na jistotu dojemného příběhu, který je průměrný. Musím přitlačit k vůli dříve jmenovaným už jen proto, že jsou a dokážou svým umem většinou vše povýšit na solidní úroveň.

Pro vysoké hodnocení hovoří tři plusy, které v tomto filmu jsou. První plus za bezchybně vystavěné dialogy, druhé za vynikající výkony Arestrupa a Dussolliera, na kterých film stojí a třetí plus, že jde o skutečnou historickou událost, která zachránila mnohým Němcům krk. Kdyby Paříž padla, vyvolalo by to bezpochyby vlnu násilí a odplaty, patrně by se též srovnávala se zemí města v Německu a nimi i obyvatelé, tak jak to chtěl původně Stalin. Ovšem to jsou dohady ,,kdyby - chyby", nejdůležitější je, že Paříž zůstala zachována.

Příběh o zdánlivě nerovném přátelství a složitostech života. Zaujal mě svým jednoduchým vyprávěním. Colm Meaney překvapil a doslova odzbrojil v roli chlápka uzavřeného a samotářského, který jen těžko pustí někoho do svého světa. Skvělým způsobem mu sekundoval Colin Morgan v roli kluka, který bohužel řeší svou frustraci, pomocí drog. Pěkný film.