Yaan

Raději nebudu psát, jaké pocity mám z komentářů o tom, že film správně neodráží dobu... Raději napíši, proč tyto pocity mám: Kolik z Vás -autorů těch komentářů- kdy vůbec vidělo živého disidenta? A pokud přeci, asi jen málokdo žil v rámci jejich kulturního diskurzu. A právě podhled na dobu očima hledícíma skrze větve disidentské epistémé je to, co dělá tenhle film z jedné čtvrtiny tím, čím je. Zbylé tři čtvrtiny pak působí to, že jde o pohled ženský (tj. v tématice poměrně originální a rozhodně zajímavý).

Proč se tenhle film jmenuje chuť čaje mi došlo teprve když jsem ho dokoukal. On totiž je jako čaj... Někdy na něj mám náladu a jindy ne. Ale i když náladu mám, pořád jsou tu doušku co nechutnají, doušky co chutnají - a nejde dopředu říct, který bude který. --- Čím víc shlédneme dobrých filmů, tím méně jich je. Tenhle je rozhodně alespoň dost zajímavý.

Jsem si celkem jistý, že v době, kdy je nějaká ideologie u moci, je právě humor pro ní tou nejlepší zbraní. Ale zpětně? ...V tom ještě nemám jasno. Každopádně to, že mě tyhle dvě minuty přiměly o tom zauvažovat, už taky něco znamená.

snad občas film, který nazveme skvělým, nemusí být výběrovou záležitostí. snad může být dokonce i natočen pro masy. jen když má ...Něco - ale co? snad něco neopakovatelného? snad atmosféru? či snad poselství, které dosahuje transcendentálnosti (snad) právě svou naivitu... (omlouvám se za zbytečnou filosofii)

Matrix - ale bez zbytečných akčních scén + relativní poselství aneb Vyložte si po svém (pokud to zvládnete...)

prostě nejčistší Jarmusch ...a to je to skoro debut...

Moc se mi líbil začátek - básničky, scéna na poušti... O určitého momentu mi ale přišlo, že se koukám na film o starém Římě - zobrazování úpadku, úpadku a nějak už ničeho dalšího. Těšil jsem se, že se tahle monotónní linie přetrhne až Jim s Pam odjedou do Paříže. Jenže Jim si po procesu zašel už jen na jednu dětskou oslavu, a pak už byl ve vaně; mrtvý. To mě trochu zklamalo. I tak je to ale moc pěkný film.

Naturalistický a chvílemi až nudný film, který ale obsahuje překvapivě mnoho námětů k zamyšlení.

Možná je to pouze mou současnou fascinací postmodernou, ale mám pocit, jako by mi tohle zlidštěný pompézní legendy mluvilo z duše.

Kytice je jednoduchá, ale Máj už je příliš lyrický. Tentokrát si pan režisér ukousl příliš velké sousto. Na druhou stranu je to více méně co jsem čekal… Co bylo opravdu hrozné – ten song poté co Vilém zabije starého mlynáře – ani ne tak filmařky, ale zato hudebně.