Riddick77

Velké množství informací podané ovšem vskutku nešťastnou formou, kdy jsou nám 50 minut monotónně předčítána vybraná fakta, což je doprovázeno někdy více, někdy méně vhodnými obrázky. Z mého pohledu chybí hlubší vhled do dobových mezinárodních vztahů, podrobnější popis vzniku fašistického hnutí a celkově ucelenější koncepce celého dokumentu. Cenné se jeví původní nahrávky Mussoliniho projevů. Výpovědní hodnota průměrná + zpracování spíše špatné. 4/10!

Srovnávat s původní věcí Carpentera je vražedné, protože s dokonalostí se srovnává velmi těžko. Carpenter v původním snímku navodil neskutečně hutnou a dramatickou atmosféru, kterou nelze nahradit ani tunou digitálních efektů či hromadou akce. Nicméně Matthijs van Heijningen si přece jen dokázal z Carpentera vypůjčit to podstatné a pokusil se to zmodernizovat, tudíž je tato verze výrazně dynamická, akční, plná nápadů a mnohem méně se hraje na dramatično či stísněnost. Mary Elizabeth Winstead jako ultrasexy, inteligentní, uvědomělá a velmi atletická vědkyně nahrazuje polárníka Kurta Russella se ctí a je pravdou, že je to především její postava, která hýbe příběhem. Celkově možná trošku zbytečné, nicméně poměrně zábavné a těžící z dokonalosti hlavní myšlenky. 6/10!

První půle je nudná, zdlouhavá a nezajímavá, přičemž oplývá celou řadou hloupoučkých dialogů a patetického naříkání. Nicméně vše se mění s nově se objevujícím problémem Belly, což vlije do příběhu novou energii a otevře prostor pro řadu zajímavých situací a zjištění. Condon zvládl tuto druhou polovinu na jedničku a jen škoda vlažného rozjezdu. Lze s klidem říci, že kvalit opravdu výborné jedničky tento snímek nedosahuje, avšak v pohodě válcuje nejslabší díl série, průměrný "Nový měsíc". I tak jsem se především ve druhé půli velmi dobře bavil a jsem zvědav, jak bude příběh zakončen. 4/10!

Snaha o netradiční romantiku, kde je vztah dvou lidí zredukován na jeden den v každém roce. Přístup zajímavý, nicméně kvalita jednotlivých epizod velmi kolísavá a celkově je z mého pohledu pro snímek mínus, že je velmi roztříštěný a intenzita prožitku je velmi malá. Chemie mezi Hathaway a Sturgessem nefunguje tak, jak by měla, přičemž selhává především v emocemi nejprosáklejších scénách. Není to úplný debakl, ale čekal jsem mnohem víc a musím uznat, že mi styl vyprávění hrubě neseděl a cosi mi chybělo i z pohledu zajímavosti, chytlavosti či "zamilovanosti". 5/10!

Kouzelně nasnímaná část život jedné rodinky surikat v krásné a nebezpečné jižní Africe - přesněji v poušti Kalahari. Dokument se zaměřuje především na každodennost života těchto vnímavých a bezprostředních tvorečků, přičemž klade velký důraz na vykreslení vazeb soudržnosti, pospolitosti a solidarity v rámci vlastní "rodiny". Sociální vazby jsou zde představeny jako nejzákladnější element soužití surikat. Hlavního hrdina "Kolo" každého určitě očaruje svým charakterem a přístupem k nelehkému životu a dospívání v poušti plné přirozených nepřátel. Doporučuji všem, kteří mají rádi filmy o přírodě a upřednostňují dokumenty, které nezahlcují informacemi a raději podávají nové poznatky skrze příběh. Tento je opravdu překrásný. 9/10!

Z mého pohledu je zarážející, kolik lidí Eastwoodovi spílá za to, že je jeho film nekomplexní, nepřesný, povrchní a podobně. Mandela samozřejmě nebyl svatoušek a měl i on řadu chyb, ve filmu je jistě mnoho témat nezodpovězených a sociální a politické rovině není věnována taková pozornost (nemluvě o kontextu a době, která předcházela politickému zvratu v JARu), jaká by možná mohla být. Na konci snímku se divák neznalý historie nedozví, co hmatatelného Mandela ve své zemi změnil, zda se mu podařilo vyřešit sociální, hospodářské, etnické a jiné společenské problémy. Nicméně to dle mého názoru rozhodně nebyla ambice Eastwooda, protože tím podstatným byla ona hlavní myšlenka idealistického boje proti apartheidu (s tímto snažením konec-konců máme přece Mandelu téměř všichni spojeného - nebo snad většina z nás ví, co určité mimo svého boje za svobodu a rovnost udělal?), proti rasismu, proti otřesné historické zkušenosti, kterou bylo třeba ve velmi rychlé době odvrnout, což pro společnost žijící v určité hodnotovém a sociálním systému rozhodně nebylo jednoduché. Zvláště pro obyvatele, kteří byli dlouhou dobu utiskováni. Tudíž snímek je sportovním dramatem, kterým prostupuje jako červená nit nosná politická a společenská myšlenka Nelsona Mandely - ta je tím poselstvím, sice jednoduchým, ale podstatným a všude na světě opět čím dál více aktuálním. "Invictus" tak měl být snímkem, který měl přiblížit nikoliv celou jednu epochu ve vývoji jednoho národa nebo celý život určitého státníka, ale měl zachytit jednak lidskost, inteligenci a filozofii Mandely a především určitý způsob vyrovnání se s vlastní minulostí, s vlastním přístupem ke společnosti a s "duhovým" světem. Metaforou pro tento způsob je zde rugby a jeho podpora, což ale přirozeně není ani z daleko to nejpodstatnější. 9/10!

"Nedorozumění, nehoda, šílenství" - zřejmě nejreálnější situace, které mohou vést k odpálení nukleární zbraně. Tento dokumentární film se zabývá historií atomové bomby, jejím vývojem, charakteristikami a nebezpečím spojeným s existencí nukleárních zbraní. Z filmařského hlediska nemám žádných výhrad, dokument je srozumitelný, poutavě natočený, obsahuje řadu osobností zainteresovaných v politice (Carter, Gorbačov, McNamara, Blair, Mušaraf, Brzezinski a potěšila bývalá agentka CIA Valerie Plame) případně výzkumu a navíc má parádní "soundtrack". Jedná se o komerčně natočený dokument, který má poukázat na nebezpečí, trendy, pokusit se šokovat čísly a představit historii v její nejčernější podobě, což by mělo zřejmě zapůsobit jako odstrašující příklad do budoucnosti - tento přístup mi nevadí, protože jsem rád, že se o problematice vůbec něco točí, především o její politické dimenzi (ač zde je postihnuta velmi povrchně, zjednodušeně a poměrně jednostranně). Tudíž film má na něco upozornit! A ačkoliv si jsem schopen představit i jiné informace, historické události, názory a především mnohem lepší (nikoliv tak jednostranné) postihnutí politické či geopolitické dimenze problému, které by mohlo/y být ve snímku obsaženo/y, tak jsem celkem spokojen i s obsahovou stránkou.Je jasně patrné, že dokument je natočen z perspektivy Spojených států a jejich západních spojenců (je zajímavé, jak se sype popel na hlavu Íránu, ale například Izrael nikdo neřeší). Je ovšem taky pravdou, že je dán prostor pro argumentaci například i iránskému prezidentovi Mahmúdu Ahmadínežádovi, což považuji za velmi přínosné vzhledem k postihnutí kontextu a rétoriky ohledně jaderného programu. Výpovědní hodnota dokumentu spočívá už jen v upozornění na problematiku a v představení rizik, která jsou pro současný svět a stav typická. Osobně mi k dokumentu naprosto pasuje citát z filmu "Peacemaker": "nemám strach z člověka, který chce deset atomových bomb, mám strach z člověka, který chce jen jednu!". 9/10!

Asi je to spíše pro ženy a zřejmě pro ženy v nesnázích. Já v tom hlubší smysl neviděl, protože dle mého názoru splácat pár nesourodých příběhů do jedné koláže bohužel ještě neznamená zajímavou podívanou - chybí smysl, přesah či nějaký zajímavý přístup. 3/10!

Dokument se snaží představit informační zdroje a rozebrat teze a teorie zmíněné v knize "Andělé a démoni" Dana Browna, přičemž nosným tématem je několik staletí trvající střet vědy a náboženství (autorit). V tomto případě jde především o dějiny katolické církve a jejího přístupu k exaktním vědám a společenstvím, která se stavěla katolické církvi na odpor (od Galilea přes bavorské Ilumináty po Svobodné zednáře). Dokument sleduje především informace zmíněné v knize a filmu, tudíž výklad je dosti chaotický, dílčí a mnohdy jednostranný. I tak se lze ovšem z tohoto dokumentu dozvědět mnoho zajímavého, nicméně je dobré následně si podrobné informace dohledat. 6/10!

Velmi zajímavý pohled na fungování amerických tajných služeb a způsobu analyzování údajů v době fungování "Bushovy doktríny", přičemž základem je o kauze "Plamegate" něco vědět, případně se alespoň malinko orientovat v problematice americké vojenské intervence do Iráku (jde o důvody této okupace). To platí pro první linku či část filmu, protože druhá linka se soustřeďuje na dramatické vykreslení vztahu odhalené tajné agentky Plameové a jejího partnera Josepha C. Wilsona. Ten byl americkým velvyslancem v africkém Gabonu a měl být jedním ze zdrojů, které americkou administrativu vedly k zjištění, že irácký režim vyvíjí zbraně hromadného ničení, jelikož údajně získal jistý druh uranu z afrického Nigeru, který mohl sloužit k tvorbě zbraní hromadného ničení. Film má tedy dvě nosná témata, přičemž politicko-bezpečnostní téma je v druhé půli jemně v pozadí a v popředí sledujeme drama v rodině agentky, která se přes noc stala nepřítelem zatím ještě "zaslepených" Američanů. Chemie mezi Watts a Pennem funguje skvěle a ačkoliv je pohled na kauzu poměrně jednostranný - v tomto případě z pohledu Plameové a Wilsona - tak vzhledem k pozdějším událostem je zřejmě poměrně realistický a blížící se "pravdě". Doporučuji si přečíst celý článek Josepha C. Wilsona: "What I Didn't Find in Africa". Jen pro zajímavost, George W. Bush ve svých pamětech "Okamžiky rozhodnutí" této z mého pohledu dosti zásadní kauze, která dobře ilustruje poměry v americké post-9/11 politice, věnoval celé 2 strany - kde se ovšem zaobírá především omilostněním (lépe řečeno zmírněním trestu) člena svého týmu, který byl spolu-zodpovědný za únik informací vedoucí k odhalední totožnosti agentky CIA Valerie Plame. 8/10!