MatesMS21

Takovou snůžku přeplacenejch hovadin sem už neviděl..no ..dlouho. Zase jednou klasický super mega prd. "Epičnost" a vizuál v žádnym případě neshazuju (viděno v IMAXu). Ale když už si dá člověk práci s tim počítačem..tak napsat pár srozumitelných vět do scénáře..nebo vybrat herce s charismatem, aby to už teda aspoň herec strhnul.. Mě opravdu bylo od začátku do konce jedno, co se tam děje. Nějaká pani tam umřela, pak se chvilku kousaly ještěrky na návsi někde v Americe a najednou titulky..konec.. Nějaký emoce? To už mě víc zapojí do děje Horst z Telešopingu... Skoro se bojim toho, jaká bude slátanina ten iksmen...br

Když i já si všimnu, že je to nelogický, tak to už musí bejt síla. Asi sem to celý nepochopil, když vidim, že z toho je spousta lidí odvařenejch. Já se navýsost nudil minimálně poslední 3/4 filmu.

Kdyby tam nebyly tak dlouhý hudební úseky.... Vždyť se cejtim, jako bych prožil 5 konzertů v kuse za jeden večer... udupanej, a nutno podotknout i trochu unuděnej... Jinak pěkný ... HR super, všechno prýmový.... jen to neni pro člověka, kterej neholduje zvukům týhle dozajista hvězdy minulého století.

Od pana Parkera jsem toho neshlédl nic moc, vlastně The Fame byla moje premiéra. Upřímně jsem nečekal nic, než nějakej ten "muzikál ze střední". Ó, jak brzo jsem změnil názor. Byl jsem naprosto uchvácen touhle precizní filmařskou prací. Způsob, jakým odkrýval "dospívání" mladých nadaných lidí, sem věru nečekal.

Ne, ne a ne. "rozverná" muzika, která se hodí pro nějakou sandlerovinu v titulcích robocopa? TO si děláte .. Radši už by si Hollywood měl najít originální projekt.. Tohle mě nebaví.. Robo byl fajn, pěknej facelift po čtvrtstoletí. Ale opravdovější mi v každym ohledu přišla stará plechovka...

Jednou je to dobrý, podruhý to je ještě celkem zajímavý, ale potřetí už je to ..přinejmenším zbytečný. Mám rád třeba allenovky, kde se mluví.. Tady bylo několik okamžiků, kdy sem se bavil, ale pak už to šlo nějak mimo mě. Pani je podle mě záměrně hysterická, tak jak se tvůrcům hodí, až moc okatě...

Nechal jsem se unášet každým detailem většiny scén. Nechal jsem se unášet hudbou, nechal jsem se unášet tím velikým odmítaným neuskutečněným vztahem. A proč? Protože to byly nosné prvky filmu. Na nich to stálo a nutno podotknout, že leckdy i padalo. První polovina naprosto odlišná od druhé. V první polovině fanoušci kungfu chrochtali. V druhé polovině zase já. Scéna v roce 52 dvou mistrů u šálku čaje ve mne zanechala hlubokou stopu. Dramatické události v podání jednoho černého knoflíku a 2 kamených tváří. Něco naprosto omračujícího. Ziyi vyrostla... od dob, kdy čekala u cesty na svýho učitele setsakra dospěla. Tony se s Ip manem popasoval velmi pěkně! Sedlo mi to... Jen ten rozchod s manželkou... to je ta hvěždička -...

Ačkoliv vím, co Korejci, nebo Japonci dokážou vyprodukovat za thrillery, ještě jsem se jich bát nezačal. Co se mi ale děje po každym filmu je ale něco, co si s železnou pravidelností odnášim akorát od nich. Vlastně se mi teď ani nechce psát nic o tom filmu, protože jen pomyslet na to se mi příčí. Vím, že tady konkrétně trošku nadnesli tvůrci "hluchotu" místních bezpečnostních složek, ale tak to asiati dělaji. Mě to rozhodně zážitek nepoznamenalo, protože nejspíš rozumím tomu, proč to tak udělali. Faktem zůstává, že jsem dlouho neviděl takhle precizně vyrobenej, s patřičnym naturalizmem a "necitlivostí" dotaženej snímek, v kterym si s váma celou dobu někdo zahrává. Využívá vaši lidskost a obrací ji proti Vám. Myslím, že se zase chvíli uchýlím ke komediím.

Stará "dobrá" klasika. Kungfu z Honkongu . Je fakt, že v něčem je to unikátní, ale je dobré to spíš znát v návaznosti na novou tvorbu, kdy člověk nepolíbenej tímto, nýbrž odkojenej Americkym nindžou, absolutně tápe a nerozumí. Bodejť jo. Souboje standartně dobrý, kreativní (maj z čeho brát), ale ostatní již tradičně blbý. Ale s tim už do toho člověk musí jít, vždyť je to pořád to samý. Za mě nic moc, bohužel mi nesedla naivita, ale i ten "humor". Snad příště.

Slyovy režisérské prvokrůčky. Nutno říct, že jeho styl můžu. Nejde mi ani tak o to, že opakuje ty samý věci furt dokola už 40 let. Jde mi o takovou tu špinavost, hrubost a neomalenost, při který si řikám.. Sakra, tohle buď miluju nebo nesnášim, ale zrovna teď nemůžu s klidnym svědomim říct, jestli to nebo ono. Sly je Sly. A Conti k tomu, to prostě mluví samo. Vždycky si při jeho filmech připadám jako velký malý dítě. Mám tam rvačky, chlapácký kulisy a pak citlivý místečka, při kterejch je člověk hodně nejistej. jako opilí kluci někde nad vodou, který polemizujou nad zbytečností jejich bytí, otázka života, smrti. Lásky, při štědrovečerní scéně s nadpozemsky křehkou blondýnkou v posteli.. Ať je to Rocky, Rambo, Cosmo nebo kterékoliv jeho jiné dítě.