snob

Velmi pěkně natočená osamělost. Online tuna : http://shortsbay.com/film/doll-no-639

Humanismus v jeho nejčistší formě. Zabít, zničit, potupit a přitom se ďábelsky bavit. Ale o tomhle lidstvo je. Jenom o tomhle.

Hudba. Je moc hezká. Co by ne. Ono to rytmuje, ono to člověka věčně neponižuje. Hudba ve filmu Jestem byla velmi silná. Málem jsem z ní praskl vzteky. Herecké výkony hlavního hrdiny byly výborné. Kdykoliv vytnul na plátno něco nezměrného umu, podryla vše ovšem hudba snažící se city ne ždímat, ale požadovat za ně přímo výkupné. Bože, ale scénická hudba je přeci pro filmy, které city postrádají. Tento film city nepostrádal, zato si je nechal zneupřimnět a zumělet právě fidláním. K příběhu samotnému : Deflorovat se dá jednou, pak už to jde ztuha. Kde je již protrženo, nezbývá na protrhávání ani kousek prostoru. Příběh, který už byl viděn. A jen proto, že je z Polska, že v něm není až tolik sladkosti jako v Americké produkci, z něj nedělá film dobrý. Při záběru na tak láskyplnou babičku v retrospektivě tak miloučce natočenou, jsem se málem zadávil chrčením nelibosti. Při filmu jsem myslel na Hřebejka, na toho já myslím velmi nerad.

Některé části filmu byly úžasné. Měly napětí, myšlenku, měly smysl. Ale ten komický konec s vesmírným jamováním a létajícími pokličkami byl na mě snad až moc vtipný. Ale natočeno s mistrovstvím.

Rektální sonda do té naší bohulibé společnosti.

Kirsten Dunst jako herečku minimálně nemusím, snad jí až nesnesu, ale její režisérský minipočin je minimálně hezký. Snad až víc než minimálně hezký aneb jak mít z minimálního počinu maximální požitek. Je minimálně fascinující jak lze jedním slovem, dokolečka opakovaným, minimálně zhnusit čtení komentáře když už ne zrovna zprotivit. Online ke shlédnutí minimálně tady

Tak jsme si poplakali až nám uši uschly. Naprosto prázdný a bezduchý film na téma ona jemu on jí a všichni všem. A ten necezený, tak dokonale idiotský kýč na konci mě dojal, že bych si nejradši své slzy vymlátil na tvůrcích. Něco tak špatně odhadnutého jsem dlouho neviděl. Bůh mě netrestej, ale tvůrce takových filmů přetáhni minimálně pohrabáčem. Tfuj. Um jak z hnoje za bordelem.

Moc hezký nápad, moc hezké zpracování a krásný konec. Jen toho násilí tam nemuselo být takové množství. Řezat se a řezat.

Začínám mít pocit, že čím víc peněz tvůrce na film dostane, tím menší kvalitu vytlačí. Předpokládám, a usuzuju tak z kvality snímku, že Fincher na film dostal neskutečné množství peněz. Jistě, efekty vizuálními se to jen hemžilo. To jak si maskéří, a z valné části asi i počítačoví dodělávači, pohráli se stárnutím / mládnutím herců bylo působivé. Ale opravdu na tom stál celý film? Ano, stál. Nudný počin bez reálných citů zato se spoustou umělého sladidla. Fincher je režisér, kterému jsem jeho předražené opusy přestal věřit. Čistý kalkul bez lidskosti. Tu bohužel ve filmu jen předstíral. Hluboká lidská moudra, kterými byl film přeplněn byla ale tak nesnesitelně laciná, že jsem se kolikrát až oklepal odporem. "Všichni jdeme stejným směrem. Jen se tam ubíráme různými cestami. Nic víc." Jestli tohle není moudro, tak já jsem protikluzový lubrikační gel. Dejte mu Oscara, ať dá pokoj.

Ta oddanost státu, národu, ta už se teď naštěstí nenosí. Je to tu jen samé skeptické individuum, které si s tím neví rady. Film mi nepřišel ani v jednom okamžiku vtipný. Ale zato neustále roztomilý.