st.verka

Hrůza a děs, koncentrované v obrovské "plechovce", která svým vnitřním vybavením připomíná Semtínské provozy, alespoň jak si je vybavuji. A lidičky zmutované po čemsi, jako očkování. No, jen tak dál...

Dílo, propracované téměř k dokonalosti. Zpočátku poznáme několik skupin lidí, které spolu dějově zdánlivě nesouvisí, ale jejichž děj jako sbíhající se paprsky zvolna směřuje k jedinému cíli. Jednotlivé osoby - uprchlou židovskou dívku Shosannu, které osudově zkříží cestu německý voják, nacistického důstojníka, který si zkrátka nikdy nedá pokoj, amerického důstojníka, napůl indiána, jehož osoba nese charakteristické povahové rysy obou předků a pohlednou mladou herečku, dvojitou agentku. Osud všech těchto postav se protne v jediném bodě - neuvěřitelném osudovém finále. Pro někoho tragickém, pro někoho vítězném.

Bylo to šílené, naprosto strhující tempo. Film začínal tak idilicky, ale hned zpočátku bylo jasné, že si ta dvojice zadělává na pořádný průšvih. Ale že se z toho strhne takováhle honička o život... Film je opravdu hodně drsný, odehrává se ve velkém tempu a beznaděj z něj úplně čiší. Celá ta rodinka byla pěkně zvrácená a na sebemenší podnět reagovali okamžitě agresivitou. Ovšem co jsou jejich ratolesti zač nepřipustili ani za mák. Skvělý úryvek na závěr: "Vždyť jsou to jen děti!" ???????

Pohádka přesně jako by ji napsal Wilhelm Hauff. A to, že dávám tak vysoké hodnocení je pouze za výkon Sigourney Weawer, která je zde opravdu neskutečná. Tato herečka dokáže přesvědčivě zahrát skutečně všechno a zdá se, že tuhle roli si opravdu užívala (nebo se v ní vyžívala?).

Tak z tohoto filmu mi bylo hodně smutno... Děj se odvíjel pozvolna, jako by nám po každé akci ponechával prostor k zamyšlení a po každém tom zamyšlení to bylo ještě horší. Pravidlo pro přežití za každou cenu. Největší tvrďák ve chvíli, kdy sám onemocní křičí: "Kašlu na pravidla!" A odpovědí mu je: "Sám jsi je vymyslel." Tvrdá realita.

Přesně takový film, který jsem před vánocemi potřebovala. Nenáročný, odpočinkový, příjemný s hezoučkými lidmi a šťastným koncem. Vím, že je trochu z červené knihovny, ale prima jsem se u něj odreagovala.

Když člověk něco takového prožil, může být ještě někdy veselý? Je příšerné, jaké zrůdnosti tam páchají nejen na dětech, ale i děti samotné. Tragické je, že to není fikce, ale film vychází ze skutečností. Jak krásná země a jak hrozný osud. A motto celého filmu? "Bůh musel toto místo dávno opustit."

Spousta otázek a žádná konkrétní odpověď. Všechno je možné. I to považuji za pozitivní. Katastrofa nemusí být nevyhnutelná. Ovšem celý dokument bohužel nepřinesl nic nového, jiného nebo zajímavějšího. Všechno už jsme viděli a slyšeli. Ale i tak ho považuji za užitečný.

Ano, tak takhle nějak vyrazila do světa prasečí chřipka...

Námět sice trochu "otřepaný" - novodobá diktatura se svou mašinérií, proti ní osamělý bojovník - mstitel a mezi nimi půvabná Natalie Portman, režimem pronásledovaná a oním tajemným panem V ochraňovaná. Ale je to příběh tak úžasně poutavý, citlivý a dojemný. Velmi kultivovaný film o věčném boji dobra se zlem, se zlem rozpínavých mocných.