Angerr

Podobně jako třeba 'Magnolia' klouže Adaptace bezpečně na blýskavém povrchu závažných myšlenek. Typické pro dnešní sobeckou dobu mi připadají dvě scény v závěru filmu(SPOILER - nečtěte dále, kdo jste neviděli): Cage pláče a sklání se nad svým umírajícím bratrem, aniž by se on nebo aspoň kamera jakkoliv zajímali o osud řidiče z druhého auta, a Streepová (která svou roli jako vždy zahrála skvěle) se zabývá svým zpackaným životem, přičemž ho zhatila někomu jinému. 5/10

Sice mi nikdo jen tak nevymluví, že jde o vrcholně romantizovanou a dnešními hodnotami zdeformovanou podobu raného středověku, nicméně pouze jako zábava spojená s poučením o historických událostech nadprůměrné. S mírnou benevolencí, která je vzhledem k datu vzniku na místě, snesou bitevní scény srovnání i s vrcholem v této oblasti, jímž je Statečné srdce. 7/10

Při sledování tohoto filmu jsem měl dosud nejintenzivnější pocit, že se skutečně dívám na středověk. Zvlášť ve srovnání s filmy jako Statečné srdce nebo Dobytí ráje. Díky jeho mimořádně flegmatickému tempu jsem upadal do letargie, ze které mě ale často vytrhly působivé scény. Z nich nejlepší byl asi nájezd Tatarů na Vladimir a následná zvěrstva páchaná na jeho obyvatelstvu, a výroba zvonu. Celý rozsah filmu, nejen jednotlivé scény, však asi ocení pouze obzvláště zkušený divák. Snad jím časem také budu. 7/10

Civilizaci dělí od anarchie 3 dny... (... 3 dny, během kterých nefungují životně důležité procesy, jež však již dnes považujeme za samozřejmé). Film se dá určitě vykládat mnoha různými způsoby, kritika lidského pokrytectví, přetvářky, která vychází jen z materiální zajištěnosti a jež spolu s dalšími civilizačními vymoženostmi bere v nedostatku (prostoru, soukromí, potravy, vody) rychle za své, zároveň varování před tím, jak je naše zdánlivá civilizovanost a "kulturnost" chatrná, je pro mě naprosto evidentní. Nádherně je tu ukázané rychlé zborcení domečku z karet civilizovanosti a sestup zpět k primitivnímu stadiu - začíná to otupením společenských zdvořilostí, pokračuje narůstajícími spory o zdroje či z potřeby vybití nahromaděné agresivity a vrcholí v hledání mystické jistoty, nových pověr, obětních beránků. Geniální a aktuální film.

První film Petera Jacksona potěší mnoho milovníků stupidních béček a "na koleně" dělaných filmů (i když 'Vesmírní kanibalové' prý dohromady stáli 11 000 dolarů, což není zase tak málo). Takových filmů moc neznám a tak jsem se na Kanibaly podíval ze zvědavosti. Je to opravdu veliká ptákovina. Prvních asi 20 minut s honičkami a tvrdým bojem proti vetřelcům je docela napínavých, mimozemšťané jsou houževnatí a jedna rána je jen tak nezastaví. Klasický podvod na diváka, ve zbytku filmu to je úplně jinak. Humor i akce jsou už pak jen stereotypní. 4/10, fandové "žánru" dají jistě víc.

Výborný kraťoučký animovaný film, který na malém prostoru karikuje lidskou nesnášenlivost a netoleranci k odlišnému. Filmeček se odehrává ve světě, kde žijí "hranatí" a "kulatí" - ti nejsou schopni akceptovat tuto vzájemnou odlišnost a dochází tedy k válce, s překvapivým koncem.

Skvělá komedie bavící pochopitelně především gagy Woodyho Allena. Často mě během filmu napadlo srovnávat ho s Monty Pythony nebo i s Chaplinem - třeba scéna se sportem v kanceláři mi velice připadala inspirovaná krmícím strojem z "Moderní doby". Na začátku a v závěru film paroduje dryáčnické televizní reportáže (viz. uřvaný reportér, který se snaží dostat nějaké dojmy z umírajícího člověka). Bohužel asi ve třech čtvrtinách filmu už jsem trochu zazíval a čekal konec, taktéž legrace v podobě poprav už pro mě byla v tomto případě přece jenom silné kafe. 7/10

Občas snad až sklouzávající do kýče (zesilovaná hudba v nejvypjatějších momentech, občas příliš barev, závěrečná prolínačka do minulosti), jinak ale nádherný, jednoduchý příběh věrné životní lásky, kterého se dotýká i další téma - nepřehlédnutelná eroze tradiční společnosti. 8/10

Život jako bezohledný hon za perfektním okamžikem štěstí. Skoro celou dobu mi režisér pil krev, ale tím závěrem film získal na působivém významu. Sobec je koneckonců každý, jen chudák automobil je nejviditelnějším příkladem sobectví.

Zřejmě životní dílo herce a režiséra Warrena Beattyho. Životopis amerického novináře a socialisty Johna Reeda byl jeho vysněným projektem, s přípravami na něj (rozhovory s pamětníky, které filmem průběžně prostupují) začal již počátkem sedmdesátých let. Beatty se sám obsadil do hlavní role a film režíroval. Reed byl levicový novinář, který je dnes známý svými reportážemi z Mexické revoluce v desátých letech minulého století a hlavně knihou "Deset dnů, které otřásly světem". V té popsal Říjnovou revoluci, jejíž byl přímým svědkem. Tato ruská epizoda Reedova krátkého života a léta jí bezprostředně předcházející a následující jsou časovým pásmem filmu. Mexickou etapu připomíná jen úvodní záběr. Pak se přesunujeme do salónů, kaváren, hospod, knihami a zpola potištěnými papíry zaplněných bytů a na dělnická setkání, na nichž levičáci - umělci, novináři, straníci - a anarchisté rozebírají své postoje k socialismu, k postavení žen ve společnosti, k válce probíhající v Evropě a účasti USA v ní; baví se a žijí ve společenství, které tehdejší dobu pobuřovalo (Greenwich Village); v tomto prostředí se Reed setkává se svou životní družkou Louisou Bryantovou (Diane Keatonová). Jejich partnerský svazek a těžkosti, které provázejí soužití dvou inteligentních, vzdělaných, svobodných a ve společenském i politickém životě angažovaných lidí, tvoří spolu se zmíněnými historickými událostmi obsah filmu. Tyto dvě oblasti, partnerství (a později manželství) a politika se velmi citlivě střídají. Po jedné roztržce se pár rozděluje a teprve ruská revoluce, jíž jsou coby spolupracující novináři svědky, je znovu smíří. Tato "ruská" pasáž filmu je je jeho vrcholem - zejména scéna, při níž se Reed rozohní řečněním na bolševickém setkání, vrcholící pochodem revolucionářů městem za zpěvu internacionály, vlastní revolucí a smířením manželského páru, je pro mě jedna z nejúžasnějších ve filmu vůbec (ne snad proto, že bych byl sympatizoval s komunisty - naopak - ale tyto scény zobrazují revoluční nadšení a bláhové naděje lidí - tehdy se však jevící jako už-už dosažitelné - lépe než cokoliv zfilmovaného, co jsem kdy viděl). Po životním zážitku z revoluce se Reed definitivně stává politikem, zapojuje se do práce v rozštěpené americké Socialistické straně a znovu se vrací do Ruska. Chatrné zdraví ho ušetří zhroucení jeho snu, kterého si při druhé návštěvě začínal všímat, i když si ho nepřipustil ("Není to takové, jaké jsme si to představovali. Ale kdybys to teď vzdala, k čemu byl tvůj život?") Vyhnul se tak i ostudě (z dnešního pohledu), která potkala mnoho jeho souputníků, levicových intelektuálů - nekritickému obdivu k ruskému impériu. -- 'Rudí' mají velice kvalitní scénář. Dialogy jsou inteligentní a hutné, o některých replikách budete přemýšlet dlouho po skončení filmu. Na vrchol film vynášejí též herecké výkony - nejen hlavních představitelů Beatyho a Diane Keatonové, ale též řada vedlejších rolí je skvěle zahrána - např. Nicholsonův cynický básník a dramati