Alqarin

esence otravného gretogerwigovství. "She is my best friend." to dodělalo.

Je to úkaz, tolik hřejvého sympatična s minimem zavděčovacích se trhákových omezení. Jednička v tomhle byla o drápek lepší, ale to vůbec neva.

Tahle epizoda by se měla jmenovat "Všichni všechno po*erou!" Místy boží, místy nic moc, nic mezi v podstatě neni.

Sešup jak prase. Všechno zdánlivě solidní na tomhle seriálu (vážnost a tak) ve finále letí do záchodu. Fakt sem věřil, že ta střídmá vážná nota je autentická. A neni. Stydim se.

Nejkrásnější retro sci-fi. Takhle se správně navazuje na dobovou estetiku. A celkově fajn film. Což je úspěch.

Spousta věcí, co Lanthimosovi fungovala (ať už chtěně nebo ne) v předchozích filmechm, se tu tak jako tupě a bezradně culí. Nosná myšlenka má cca pětiminutovou trvanlivost, napětí je střední a rádoby absurdno na pěst.

Sympatický věcné, herecky akorát, patos na uzdě, odstup a tak a zachycení komunity jako celku bez přehnaného vypichování konkrétních postav. Všecko supr. Ale ten zvláštní apendix to kazí. Vůbec ke zbytku nepasuje.

Působí to na mě pozérsky. Jako ten typ účelového filmu, který, ať už je úmysl sebelepší, jen jaksi sleduje svůj jednoduchý cíl, v tomhle případě stvoření něčeho mrazivého s vedlejšími produkty "morální ambivalence", "upozornění na palčivý sociální problém" a "průnik do opomíjené kultury". I rádoby drsnost se ovšem dá zakamuflovat líp, stačí ji opentlit aspoň trochu neotřelou výzdobou, Wind River se ve ale své strohé preciznosti veze na káře přetížené klišé, kdy postavy deklamují očekávatelné a nejnutnější a hercům zatěžko věřit jejich herectví. Tvůrčí snaha je všudypřítomná, je do očí bijící a je spíš účelová než přirozená. Technicky se tu rodí cosi skvostného, na co je radost pohledět, běda ale tomu, kdo odkryje svrchní vrstvu sněžných maskáčů, pod ní je totiž nános umělosti a upocenosti a takřka odkysličená duše.

Příležitostně šílený maso, většinově šílená blbost.

Meinhard je skvělej. A tenhle film taky. Upřímnej, dojemnej. To je to slovo.