Gromit

Opravdu by mne zajímalo, zda-li se dá u nás někde sehnat původní čtyřhodinová verze a kolik lidí ji doopravdy vidělo. Já znám pouze tu zkrácenou (něco přes dvě hodiny) a právě k ní se vztahuje i můj komentář. Jsem velkým milovníkem Shakespearových her a zvláště jeho Hamleta chovám ve velké oblibě. A ze všech jeho filmových adaptací, které jsem měl tu možnost vidět, považuji tu Branaghovu za jednoznačně nejlepší. Výprava nádherná (co na tom, že je děj hry přesazen do 19. století, pořád se ještě pohybujeme v rámci historie), režie precizní (Branagh ve mně dokáže vyvolat silné emoce) a herci úžasní (nejen Branagh, ale i Kate Winsletová nebo Derek Jacobi). Myslím, že William Shakespeare by měl upřímnou radost!

Zatímco Olivierův Hamlet bez potíží obstojí i dnes (viz. můj nedávný komentář), na jeho Jindřichovi V. zub času opravdu zapracoval. Tentokrát jsem měl pocit, že nesleduji shakespearovské drama, ale pohádku od Jana Drdy. K tomuto pocitu přispěla zejména výtvarná stránka filmu a výkony některých herců. Samozřejmě chápu, že se jedná o film z roku 1944, ale na druhou stranu, již zmíněný Hamlet vznikl jen o čtyři roky později a ten rozdíl je doslova markantní.

Určitě je to velmi zajímavý film. Ale něco mi na něm nesedělo. Možná ten násilný přechod od komedie k dramatu a naopak. Možná i herci - Jim Carrey a Ewan McGregor tu sice podali velmi dobré výkony, ale bohužel v rolích, které jim příliš nesedli. Ano, mnohokrát jsem se zasmál a párkrát i dojal, ale že bych to musel (alespoň v nejbližší době) vidět znovu? Nevím, nevím...

Někteří režiséři jsou jako dobré víno - čím jsou starší, tím jsou lepší. Clint Eastwood zabodoval s Výměnou a Gran Torinem, Martin Scorsese s Prokletým ostrovem. A teď přišla řada i na Romana Polanského. Ze všech jeho filmů, které jsem měl tu možnost vidět, mi Muž ve stínu přišel jako nejlepší. Je to poctivý konspirační thriller, se kterým by byl spokojený snad i sám Alfred Hitchcock. Poctivý, tzn. chytrý, nápaditý a patřičně atmosférický. A navíc i znamenitě obsazený, kupř. takový Ewan McGregor tu podává svůj nejlepší výkon za několik posledních let a Pierce Brosnan zase jednou dokazuje, že umí být víc než jen Jamesem Bondem. Jinými slovy, Muž ve stínu je ryze lahůdková záležitost.

Bezchybný filmový přepis jedné z nejslavnějších Shakespearových tragédií. Ale co jiného by se také dalo čekat od Laurence Oliviera, který byl nejen fenomenálním hercem, ale také skvělým režisérem? A moc se mi líbila i formální stránka filmu - byť trochu (a věřím, že záměrně) strohá, celkové atmosféře posloužila dokonale.

Clint mě zase dostal. Jeho Invictus sice nedosahuje kvalit Million Dollar Baby, Výměny či Gran Torina, to ale nemění nic na faktu, že se jedná o vynikající film, který má to, čemu se říká srdce. Jeho prostřednictvím nahlédnete do mysli Nelsona Mandely i světa profesionální rugby a stanete se svědky boje dvou mužů (Mandely a Pienaarea) za lepší, rozuměj spravedlivější, svět. A ke konci možná budete i upřímně dojati... Ale hlavně se znovu utvrdíte v tom, že Clint Eastwood je zkrátka borec!

Cary Grant měl neuvěřitelné komediální nadání a v tomto filmu se mohl opravdu vyřádit. Jeho neodolatelně legrační grimasy a takřka gumové pohybové kreace jsou jedním slovem nezapomenutelné. A když se k tomu ještě přidají břitké dialogy, nádherně zahrané vedlejší postavy (zejména "Teddy Roosevelt" je jedinečný) a bezchybná režie Franka Capry, vznikne báječná taškařice, jejíž kouzlo nenahlodá ani nelítostný zub času. Jezinky a bezinky jsou zkrátka nadčasové!

Terry Gilliam mívá často smůlu. Jeho filmy mnohdy zklamou nebo vůbec nevzniknou. Tentokrát se mu ale opravdu poštěstilo. Zase jednou popustil uzdu své fantazii naplno, aniž by z toho vznikl chaos. Ví, o čem chce vyprávět a s obdivuhodnou elegancí přechází z jednoho (skutečného) světa do druhého (imaginárního). A aby toho nebylo málo, podařilo se mu dát dohromady skvělé herecké obsazení, jemuž vedle tragicky zesnulého Heathe Ledgera vévodí skvostný Tom Waits coby ďábelský pan Nick.

Nostalgie dělá divy. Rocky IV je sice z dnešního pohledu docela legrační, ale když mi bylo nějakých dvanáct nebo třináct let, tak jsem se na něj mohl dívat pořád dokola. A klidně se na něj podívám (ale už ne tak často) i dnes, hlavně na tu část, ve které Rocky trénuje na Sibiři.

Jack Rozparovač s Michaelem Cainem se mi sice líbil víc, ale tím už jakákoliv další kritika končí. Bratři Hughesové totiž natočili velmi stylový thriller s neuvěřitelně působivou atmosférou a vynikajícím Johnnym Deppem. Kdybych patřil mezi fanoušky Alana Moorea, možná bych tu teď čtil oheň a síru, ale jelikož jím nejsem, mohu ty 4* udělit s čistým svědomím.