Sykon

Jistě, je to blbost, a to ještě viditelně nízkorozpočtová. Ale úplně stejně viditelné je, že to někdo dělal s nadšením pro věc, nadhledem a jako vtipnou parodii na RPG hry. A to jsou ingredience, pro které - jsou-li dobře namíchány - mám jednou za čas slabost. Proto to mírně neobjektivně vyšší hodnocení.

Jeden z filmů, kterým nemám co vytknout - až na to, že mě moc nebavily.

Nejsem Američan, takže pohled na destrukci Bílého domu ve mě nevyvolal touhu koupit si v obchoďáku nějakou automatickou bouchačku, pomalovat si tváře červeno-bílými pruhy a hvězdami a vrhnout se na nejbližšího asijského přistěhovalce, aby pochopil, zač je toho USA. Spíše naopak, zpočátku jsem si až kacířsky pobrukoval, jaká je to pěkná podívaná. Jenže pak se stala někde chyba a začal na mě z obrazovky proudit taký příval nefalšovaného amerického patriotismu a hrdinství, jaký jsem od Gibsonova Patriota snad nezažil. A to na takového provinčního čecháčka jako jsem já, dojem moc nedělá.

Hezké, milé, ale hlubší dojem film nezanechal a o nečekanosti zvratu by se taky dalo pochybovat. I tak je to jeden z těch lepších amerických filmů, které jsem v poslední době viděl.

Zejména díky občasné politické nekorektnosti je Hašišbába na první shlédnutí poměrně vtipná záležitost, zvlášť když mi opravdu sedla do nálady. Ovšem s blížícím se koncem vtipu ubývá a ten závěr je snad z úplně jiného filmu... A bohužel ani potenciál na opakované shlédnutí zde tentokrát nevidím, obávám se, že pokud na to někdy v budoucnu dojde, budu muset jít s hodnocením níž.

Monstar je další romantickou komedií ze střední, kterých tu už byly mraky. Hlavní hrdina je debílek, o kterého bych si tady v realitě neopřel ani kolo, ale v dramalandu mu Osud (v případě korejských seriálů zásadně s velkým O, neboť ačkoliv neviditelný, je Osud nejobsazovanější postavou většiny korejských seriálů napříč žánry) přisoudil všechno, po čem ostatní lidé celý život jen touží. Schází mu jen jediná věc-první láska. Tou se obvykle stane ta nejnevinnější holka ve třídě, která pokud možno posledních x-let žila v kláštěře, v zahraničí, nebo třeba v jeskyni. To je jedno, hlavní je, že jako jediná ze školy nemá tucha, kdo debílek vlastně je, a ve spravedlivém rozhořčení si na něj otevře pusu. Dál už to jde ráz na ráz. Osud zařídí, aby spolu byli při nějaké společné aktivitě, pokud možno proti jejich vůli, z debílka se během dvou epizod stane boyfriend roku a holka zůstane úplně stejná, protože ta byla dokonalá girlfriend už na začátku, jen to nikdo nevěděl. A pak už jen zbývá odkopnout vedlejší postavy, vyřešit hluboká traumata z minulosti a mohou spolu žít až na věky. Ačkoliv to tak možná nezní, tohle není žádné mínus, ale stručná charakteristika žánru. Komu se to nelíbí, musí si hledat něco jiného, ale já osobně tohle považuji plus mínus za standard, takové to skouknout, párkrát se zasmát a zapomenout. Monstar by do přesně o téhle kategorie zapadnul, nebýt toho, že je to hudební romkom. A tady je kámen úrazu, protože ten, kdo si prosadil finální podobu seriálu, rozhodně neznal míru. Zpívá se tu až příliš, a z velké části jsou to pro mě nudné, srdceryvné a snadno zaměnitelné songy o ničem. Místy jsem si připadal, že scénáristům se prostě nechtělo nic psát, tak se raději složili na skladatele a namísto nějakého příběhu tam raději napasovali dalších x-písniček. Ty možná ukazují, jak další generace korejských idolů umí zpívat, ale seriál jako takový nikam neposunují. Jedna z mála věcí, která mě u tohoto seriálu ve finále udržela, tak bylo špičkování dvou hlavních mužských hrdinů. To a ještě naděje, že některá z těch písniček které mě ještě čekají, se bude dát poslouchat - a přes tu hromadu vaty se tam takové opravdu i našly.

V jednotlivostech se mi tento film líbil. Kostýmy - fajn, obsazení - výborné, Clarkovo morální tápání - proč ne, souboje - občas i zajímavé. Ale dohromady to fungovalo jen chvíli. Částečně si myslím, že za to může zkraje i trochu zmatený střih, ale později se to nedá už ani na ten svést. Pak to prostě jen plyne a člověk se u té magalomansky pojaté digitální destrukci velkoměsta nudí. Ale vzato kolem a dokola, mohlo to dopadnout i hůř. Jen doufám, že dalšího remaku se během dalších pěti let už nedočkám, protože Superman nikdy nebyl "můj" superhrdina a už bych asi nenašel důvod se na něj podívat.

Někdo si splnil dávný dětský sen a za pár korun si natočil film. Takto na mě alespoň The Crown and the Dragon působil. Člověk by řekl, podle názvu, že o drakovi, ale to není úplně přesné. Ano, drak tam sice je, ale asi jen ve třech nebo čtyřech krátkých scénách. Zbytek filmu se sestává z nějakého zmateného hledání "vyvoleného" paladina, trapných pokusů o politikaření a zmateně trapného pobíhání z místa na místo. A to je v kostce všechno, opravdu. Ani na žádnou tu korunu z názvu nedojde. Nízký rozpočet, jehož největší část stejně nejspíš spolknul ten digitální dráček, nedovolil použít nějakou odvázanější výpravu, nebo alespoň najmout dobré herce. A bohužel jsem se tentokrát nedočkal ani žádných zapamatováníhodných pseudohlubokých hlášek, které, byť míněny smrtelně vážně, mě občas dokáží rozesmát. Filmy jako tento dělají fantasy žánru jen špatnou pověst.

Vizuálně nápadité, originální a fyzikálně zajímavé (byť si nejsem jistý, jestli by to fungovalo tak, jak tvůrci tvrdí že to fungovat má) prostředí tohoto filmu hodně sráží příběh, který má stejnou úroveň jako libovolná zápletka z červené knihovny. Takže ve finále jsem z toho měl dost rozpačitý dojem s velkou dávkou zklamání.

Nejlepší scénou Rychle a zběsile 6 je paradoxně ta poslední, která diváky láká na sedmé pokračování jedné reklamy na muscle a muscle cars. Popravdě řečeno, před lety, když jsem viděl jedničku, tak jsem si říkal že tohle je námět tak na jeden film, maximálně pak jednu recyklaci / pokračování. Vida jak jsem se mýlil, ono se podle všeho schyluje k druhému chanukovému zázraku. Ale téhle sérii musím přiznat, že ačkoliv se jedná už o šesté pokračování, ještě pořád se na to dá koukat. S vypnutým mozkem, samozřejmě, ale to byl základní předpoklad už u jedničky. Asi největším problémem šestky, kromě v amerických akčních filmech obligátní absence fyzikálních zákonů, je špatné tempo. Akční scény s železnou pravidelností střídají kecací scény, které rozjeté tempo spolehlivě zabrzdí a tak zničí atmosféru rychle ubíhajícího akčňáku. A závěrečná scéna je sice nepřerušovaná, ale po předchozím předčasném závěru už nemá šanci zaujmout. Ale myslím si, že šestka svůj účel celkem splnila - už teď vím, že se na sedmičku podívám.