-Victor-

Mirai Nikki neboli Future Diary nás zavede k osudům věčného outsidera Amana Yukiteru. Yuki nekomunikuje se svými spolužáky, ale zato si vše vynahrazuje tím, že si vede deník ve svém telefonu. Popisuje v něm vše, co se okolo děje... Yuki žije spokojeně ve svém vnitřním světě a občas si dokonce povídá s bytostí Deus Ex. Yuki si myslí, že Deus je pouze výplodem jeho fantasie, nicméně Deus Ex mu jednoho dne nabídne zajímavou hru. Yuki přijímá, ale zdaleka neví, jaké to bude mít následky... Deus Ex Machina určil 12 vyvolených, kteří se utkají v boji na život a na smrt a vítěz bere doslova vše - stane se totiž Bohem, Pánem času. Každý z vyvolených má svůj vlastní unikátní deník, který je svým způsobem schopný předvídat budoucnost či plánovat co nejlépe strategii pro odstranění ostatních. Yukiteru má jediné štěstí, že se na jeho stranu přidá dívka Gasai Yuno - též jedna ze soutěžících. Yuno je totiž yandere. Nedělá ji problémy jak rozdávat zamilované pohledy na Yukiho, tak chladnokrevně zavraždit kohokoliv, kdo by mu chtěl ublížit. Koho ze všech nejvíce Yuno nesnáší, jsou ostatní dívky... Pro ilustraci budeme Yuno citovat: Yuki, ty přece nepotřebuješ žádné kamarády. Máš přece mě... Během cesty k vítězství se uzavírají aliance a nikdo si nemůže být jistý svou převahou ve hře. Nakonec nutno říci, že Amano Yukiteru je naprosto nesympatická postava a nebýt Yuno, příběh by už zbytek nezachránil. Na seriál by se prostě kvůli Yukimu nedalo dívat. Ale psst, Yuno to neříkejte. | Předchozí text platí přibližně do 12. epizody. Anime se určitě vyplatí dodívat až do konce. Nakonec mi byl i Yuki sympatický :).

Jsem zklamaný. Završení série je na můj vkus plytké a nedivím se zklamání ostatních, kteří se těšili na Alucarda. Dobrý začátek seriálu sliboval světlé zítřky, ale postupem času se proměnil v neskutečnou nudu. Přibližně od VIII. dílu jsem to začal pociťovat a svůj vztek si tedy nakonec vybíjím právě zde.

Nemám tak tvrdé srdce jako Ti, co zde s K-ON! opovrhují. Někdo zde vyčítá, že je K-ON! přece jenom až moc moe. A já si kladu otázku... No a co? Anime mám rád pro jeho žánrovou rozmanitost. A díky bohu se dokážu bavit nejenom u vážných psychologických snímků. Ano, K-ON! je pro někoho možná dějově jednoduší, ale to je pouze věc názoru. K-ON! beru jako výborné anime, u kterého si odpočinu a upřímně se zasměju.

Ačkoliv si to mnozí jedinci neuvědomují, existuje jistá hranice, kterou když překročí, tak se jejich celý život, ideály, které měly, sesypou jako domeček z karet. Za pomyslným překročením hranice si můžeme představit celé spektrum životních událostí... Výpověď ze zaměstanání, zdravotní komplikace, ztráta milované osoby... Nebo prostě jednoho dne jdete po ulici a uvědomíte si, že je toho na vás prostě moc a nadále se s okolním světem nedokážete vypořádat. Přesně takový problém má ústřední postava seriálu - Tatsuhiro Satō. A tímto problémem pro něho všechno teprve začíná. Satōvi je 22 let a jeho komplex se rozšířil natolik, že se z něho stal hikikomori. To je jinak řečeno jedinec, který se izoloval od lidské společnosti ve svém bytě a ven vychází pouze pro jídlo a výhradně v noci (počet lidí trpících tímto komplexem se jen v Japonsku odhaduje na cca. 3 600 000). Tolik ke striktnímu úvodu. NHK mě jednoduše strhlo hned od začátku. Satō je pro mě takovou ikonou lidské společnosti v jejích temných aspektech. V takových které vyrábí jako vedlejší produkt. Dalo by se říci, že to, že je Satō hikikomori je v podstatě pouze jeden z jeho menších problémů. Jako hikikomori projde jistou evolucí, kdy se navíc přibalí jeho záliba v Loliconu (lolita komplex) / pedofilii, snaze o sebevraždu, závislosti na online počítačových hrách, úpsání se pyramidové společnosti, apod. Vždy, když se jeden problém podaří vyřešit, téměř vzápětí se objevuje další. Na této osvícené cestě za spasením Satōvi pomáhá dívka Misaki Nakahara, která se mu jednoho dne téměř zničeho nic nabídne, že mu pomůže, aby se svého hikikomori stavu nadobro zbavil a aby se tak opět navrátil k normálnímu životu mezi lidmi. Jediné co Satō musí udělat, je podepsat společný kontrakt, kde se Satō zavazuje, že bude poslušně chodit na pravidelná sezení s Misaki, která mu zde bude pomáhat s překonáním jeho problému za pomoci vlastní metodologické pomůcky, kterou sama vytvořila. Postavy jsou dobře vytvořené a zaujmou na první pohled. Misaki je neobyčejně roztomilá, Yamazaki (Satōův soused a kamarád ze střední školy) správně ujetý svým pro změnu otaku komplexem a Satō je prostě Satō :D. Jak jsem již zmínil, příběh krásně poukazuje na jisté negativní prvky ve společnosti. Mě obvzlášť dostala právě část s chycením se do pyramidového systému. Příběh možná působí úsměvně a místy se člověk opravdu dobře zasměje ale po pečlivějším zkoumání je NHK skvělou sondou do temných (ale jistě ne těch nejtemnějších) koutů lidského pokolení. Víc již nebudu prozrazovat, abyste nebyli ochuzeni o progress v příběhu a záměrech jistých postav... Příběh i animace se mi líbily a o postavách a jejich prokreslení nemluvě. Za sebe jsem spokojen a seriál mi nezbývá než jen vřele doporučit.

Nedávno jsem se rozhodl, že konečně shlédnu anime seriál Gunslinger girl a Gunslinger girl: II Teatrino. V budíčku mi zvonil několik let a konečně jsem se dostal k tomu, že jsem shlédl celé dvě série. Ve výsledku jsem velmi spokojený, ačkoliv někdo může namítnout, že seriál má místy hluchá místa, mě se to netýká. Podle hodnocení a recenzí jsem si též nemohl nevšimnout, že první série zde vede před sérií druhou. Ve výsledku se nebojím, říct, že Teatrino pro mě bylo zajímavější a daleko svižnější, než první série. Ze začátku mě lehce šokovala nová animace, ale během dvou dílů jsem si na ni zvykl. Nemluvě o tom, že jednotlivé charaktery opravdu vypadají lépe (nekamenujte mě). V Teatrinu se příběh rozvíjí a zjišťujeme i více o tom, jak se některé z dívek dostali do agentury. Příběh se silně zaměřil na postavu Trieli (namísto Henriety - jak tomu bylo u první série). To ovšem neznamená, že bychom se s ostatními dívkami nesetkali. Například Claes dostala prostor sama pro sebe v díle Clae‘s Glance (epizoda 8). Ve výsledku nemohu opomenout výtečnou hudební stránku, která příběh skvěle doplňuje. Celek pro mě šlape jako švýcarské hodinky :). Co se tak dívám, jsem zatím jediný fanoušek Teatrina na ČSFD, doufám, že se to časem změní - seriál si to dle mého názoru opravdu zaslouží. Nakonec už jen doufám, že se časem dočkáme pokračování!

Konec předchozího dílu je rychle dořešen začátkem tohoto již IX. dílu. Epický souboj s otcem Andersonem končí, jen aby na scénu mohl přijít další soupeř, jímž není nikdo jiný než samotný Walter. Integra se zatím za doprovodu Seras vydává do vzducholodě Millennia, aby čelila šílenému majorovi... Konec se blíží. OVA opět nezklamala a všichni fanoušci budou jistě potěšeni.

Jak píše Marigold... Ano laciné to možná je, ale lidem se to podle hodnocení očividně líbí. Když to berete s nadsázkou a ne smrtelně vážně, tak se jedná o velmi vydařený krátkometrážní snímek. Palec nahoru.

I když nejsem žádný velký filmový fanda automobilů, musím říct, že právě pro fanoušky tento seriál vytvořil skutečnou modlu, což chápu.

Mawaru Penguindrum je seriál, který se musí vidět jako celek. Od poloviny se natolik změní a přitvrdí, že se to s počátkém série nedá srovnávat. Pro ty co milují anime a nebojí se popustit uzdu své fantazie, se jedná o svělou volbu. Osobně jsem velmi mile překvapen. Dobře propracované postavy, výtečná hudba a srdcervoucí konec...

Pro fanoušky světa Star Wars hotová pecka :). Občas trochu infantilní, ale jinak výborné zpracování tématu Klonových válek.