Chejpao

Jako dítě jsem tuhle pohádku, kterou nedávali příliš často, velmi milovala. A dětskýma očima hodnotím.

Většina socialistické televizní pohádkové tvorby pod taktovkou Svatavy Simonové, Jiřiny Pokorné-Makozsové, Vlasty Janečkové a dalších byla naprosto otřesná (byť mají zmíněné dámy na kontě i pár povedených kousků). Tahle pohádka ale dopadla docela dobře - je poměrně vkusně natočená, i má nějaký ten nápad. 2* + jednu navíc za to, že v ní hrála moje spolužačka ;-)

Český text úvodní písničky mi už v dětství vadil, večerníček jako takový ale patřil k mým hodně oblíbeným.

Je jasné, že Japoncům tento snímek sděluje mnohem víc než nám, už proto, že mnoho z nich zná původní komiks. I našinec si ho ale může užít, pokud mu nevadí v obsahu zmíněná „nadsazená gestikulace a mimika“. Já nemám přehrávání příliš v lásce (jakkoli chápu, že v tomto případě šlo o záměr), ale v průběhu filmu jsem si na něj celkem zvykla a nakonec mi nevadila ani nostalgická nasládlost. Film mi nicméně nepřipadal ničím výjimečný, všechno jako bych už někde viděla. Nenáročná odpočinková záležitost, na kterou do týdne zapomenu, podle reakcí v kině bych však řekla, že většina lidí byla nadšenější než já.

„Kecy typu: nepochopil jsem to, ale líbilo se mi to“ můžu skoro podepsat ;-) (Ale zas tak nepochopitelné to není, to spíš vyznat se v těch dívčinách může být pro našince místy obtížné.) Označení horor je opravdu dost zavádějící, první cca hodinu se hororového neděje vůbec nic a i pak je hororových prvků poskrovnu. Jedná se spíš o citlivou, zajímavě natočenou sondu do duší několika korejských puberťaček a jejich vzájemných vztahů - po zhlédnutí Into the Mirror a tohoto mám pocit, že míchání civilního společenského dramatu s hororovými prvky je korejská specialita. Dávám 4*, ale zcela chápu i 1* nebo odpad, tenhle film vás buď osloví svou atmosférou a pak mu leccos odpustíte nebo ho odvrhnete jako škváru.

Ulzanův nájezd má u mě jeden primát - ze všech filmů, s nimiž jsem měla tu čest, mi způsobil nejintenzivnější depresi, ze které jsem se nemohla vzpamatovat několik dní. Pro odkojence hodných a mírumilovných Indiánů ala Vinnetou je to slušná ťafka mezi oči. Pravda, viděla jsem ho v nějakých patnácti.

Možná byl ten seriál opravdu tak špatný, jak píšete, já ho ale naposledy viděla, když mi bylo 9, a tenkrát se mi docela líbil. Ke všemu s ním mám spojenou jednu zcela specifickou nádhernou vzpomínku. 3* ať už si je zaslouží nebo ne ;-)

Tomuto filmu vděčím za svou lásku k obrazům Vincenta van Gogha. Zcela neobyčejný dokument - putování Vincentovými obrazy doprovázené jeho vlastním komentářem uchovaným v dopisech bratrovi. Vtáhne vás přímo dovnitř obrazů, otevře cestu, kterou Vincent prošel ke svému geniálně svébytnému malířskému výrazu, a hlavně umožní vnímat to obrovské nadšení, silný vnitřní prožitek (v protikladu k hříčce a manýře, pro 19. století tak typické) a opravdovost. Nejlepší dílo o umělci, s jakým jsem se kdy setkala.

Komika založená na přehrávání, přehnané mimice a gestikulaci (tj. klasických, až klišovitých sitcomových atributech) a na tom, že někoho tlačí boty, mě naprosto neoslovuje. Viděla jsem první 2 díly a víc vidět nechci.

Americký komediální sitcom je žánr, který naprosto nemusím, na tohle se ale dalo vcelku koukat. Svižné, inteligentní, plné sebeironie, na sitcom nadprůměrně realistické, jako oddychovka po návratu ze školy (dávali to odpoledne, pokud se pamatuju) velmi příjemné.