Tayen

Je příjemné vidět, že to jde, když se chce. Fair play se Andrei Sedláčkové povedl. Judi Bárdos jako Anna je taky skvělá, stejně jako výprava a atmosféra filmu. Film dává nahlédnout do poměrů v komunistickém Československu, i když té smůly a tragédie je pro jednu matku a dceru až příliš, až to působí trochu nevěrohodně. Konec předvídatelný a děj se trochu motá dokola, ale celkový dojem více než pozitivní.

Nová Godzilla je epická. Tento "král monster" je superstar filmu, a podle toho je s ním nakládáno. Každé světlo, každý pohyb, každý stín vypočítán tak, aby vynikla celá krása tohoto netvora. Každý nástup Godzilly musí být zážitek. A to se daří. Až je mi líto, že další monstra, co do anatomie nejsou tak promýšlené. Jde vidět, že hrají druhé housle a vypadají tak spíše jako netvor z Cloverfield. Tvůrci mají na paměti staré japonské filmy s Gozdillou, a tak je k celému snímku přistupováno citlivě a s obrovskou úctou k původním verzím. Lidi jsou tady jen aby obdivovali božskost monster. Linka hlavního hrdiny, kterak se snaží dojít ke svoji rodině je obehraná a jde vidět, že Edwards ji do filmu zapletl jen proto, aby by vzniklo nějaké spojení s lidmi, ale jinak na to z vysoka kašle. Kdyby místo mladého amerického poručíka nasadili mladého japonského studenta, novináře nebo poslíčka se sushi, udělali by lépe a dojem japonské tradice ve filmu by jen zesílil. Godzilla je ale monster film, který mi chyběl. Napětí na mnoha místech by se dalo krájet, osudovost a síla přírody je tady proklamována jako starý zákon, mocnější a promyšlenější než všechny ty lidské hračky. Příroda umí nastolit rovnováhu. Což je tady podáno bez zbytečného moralizování. Výborně.

Pastva pro oči. Fantastický pan Lišák mixnutný Tajemným hradem v Karpatech. Na dějovou linku zapomeňte. Není důležitá. Důležitý je Fiennes a jeho přednes, důležitá je výtvarná stránka a její kombinace s hudbou. Grandhotel Budapešť je nostalgický příběh o časech, které nikdy neexistovaly. Je to obrázková kniha nalezena na půdě kdysi nádherného velkého domu vaši přestárlé tety, která ví, jak byl kdysi svět plný lesku a kouzelný. Důležité jsou absurdní postavy, gesta a přednesy, které by působily příliš rozmáchle i na divadelních prknech. Pokud vám nevadí pomalý téměř neexistující děj, ale rádi se podíváte na zvláštní film, který je natočen hlavně pro uspokojení režisérovy exhibice, ale zároveň je nádherný svým zpracováním, běžte na to. Nebudete litovat.

Interstellar není filmovou dírou do světa, ale rozhodně je to jedno z nejlepších sci-fi posledních let a já jen doufám, že budeme dostávat více sci-fi typu Interstellar a méně Strážců galaxie a Iron manů. Matthew McConaughey výborný, jak se dá poslední dobou předpokládat a ostatní mu zdatně sekundují. Hudba výborná, tvoří velkou součást atmosféry. Záběry z vesmíru fascinující, ale je jich žalostně málo. A tu poslední čtvrthodinu bych klidně natáhla na hodinu.

Začalo to hezky. Když se však děj přesunul do "podsvětí" animátoři se zbláznili stejně jako postavy. Stal se z toho barevný guláš s rozjívenými vtípky a infantilním koncem.

Oproti knize spousta změn, ale tak už to bývá. Kniha byla osvěžujícím nenáročným čtením a stejný je i film. Taková jednohubka na klidný podvečer.

Bylo to o jídle a hrála v tom Helen Mirren, nemohlo se mi to nelíbit. Příjemná oddechová komedie.

Já můžu klidně použít český název hlavní písničky: "Všechno je tu božííí!!!" A je jedno, jestli jste pětiletý špunt, tatínek, nebo ani jedno z toho. Kolem sebe jsem v kině nezpozorovala nikoho, kdo by se nudil, ať byl jakéhokoliv věku. Lego příběh je nášup hlášek, popkulturních odkazů, je to nářez plný kostiček, žlutých figurek a originality. Na konci filmu bych se jen obešla bez emoční hrané scénky, která trochu zaváněla americkou moralitkou. Snad nejvíce lze stylem film porovnat s Raubířem Ralfem, ale i tak se v něm dějí úplně jiné věci. Pro mě nejlepší animovaná komedie za poslední roky.

Je to chytré a svižné. Je to nesentimentální ryzí sci-fi s originálními prvky a zpočátku nesympatickým ale hrozně lidským Tomem Cruisem a sympatickou a hrozně drsnou Emily Blunt. Moc bych si přála, aby měl film úspěch, točilo se více military sci-fi a vzniklo něco tak dobrého jako byli Vetřelci. Na hraně zítřka je pro mě první vlaštovkou, ale rozhodně ne vrcholem. Krom scén, kdy Cruisův hrdina dostává ze začátku na budku mi v paměti nezůstala jediná, u které bych se bála nebo byla napětím zařezaná do sedačky, nebo mi aspoň zůstala v paměti. Když si vzpomenu na svůj posed, byl docela uvolněný a se zaujetím jsem sledovala, co se děje na plátně ale bez emocí. Možná to bylo tím, že je to film, kde sledujeme takřka jen dvě postavy a zbytek jsou křoví, a Cruise to svým herectvím neutáhne. Emily Blunt je sice drsná, ale ve skutečnosti tam je proto, aby se měla Crusiova postava před kým předvádět. Slyšela jsem kolem sebe spoustu chvály, a možná o to více mně film zklamal. Možná je to tím, že Mimikové ve mně nevzbuzovali dostatečnou nenávist nebo strach. Možná je to v tom konci, který mi přišel odfláknutý a až příliš "americky pozitivní". Jsem ráda, že Na hraně zítřka vzniklo, ale doufám, že se brzy dočkám pravé pecky, která by dokázala pohltit.

Zmatečné akční drama. které nenabízí žádnou velkou originalitu, krom toho, že na palubě ohroženého letadla je hlavní hrdina vydírán pomocí mobilního kecálku, pokud se to dá za originalitu vůbec považovat. Odhalení zločinců je trochu překvapivé a hodně zoufalé. Hlavní záporák postrádá charisma a je jen dalším pěšákem ve hře, která je tady kvůli Neesonovi. Hlavně díky němu a J. Moore se ale na film dá koukat. Jinak, průměrná jednohubka bez chuti a bez zápachu.