Tayen

Když jsem se dozvěděla, že Fincher chystá vlastní verzi Mužů, kteří nenávidí ženy, byla jsem si jistá, že je to zbytečná záležitost. V té době jsem už měla do mozku vypálenou švédskou verzi, a ta se pro mě stala alfou omegou. Dnes jsem ráda, že jsem ty dva filmy mohla porovnat. Fincher se mnohem více držel knižní předlohy, a to jen aby si záhadu s Harriet vyřešil po svém. Je temnější a depresivnější a z Daniela Craiga charisma stříká na všechny strany, tudíž mu toho svůdníka věříte, i když se toho ve filmu nevyužívá. Lisbeth Rooney Mara je křehčí, ale rozhodně není šílenější a nebezpečnější než Lisbeth Noomi Rapace, jak mnozí tvrdili. Film Nielse Opleva je komorní detektivkou a drží se při zemi, takže je důvěryhodnější, a to i díky civilním postavám. Zkrátka více věříte, že tohle se může dít. Fincher je puntičkář a s takovou si vybíral i herce, kteří jsou až příliš dokonalí. Každá scéna je perfektně nastíněna, rysy jednotlivých postav jsou umocněny a hudba je syrová. Fincher více tlačí na pilu a pod pokličkou dokonalosti nenechá film dýchat. Film působí příliš odtažitě a chladně. Oplevův film je lidský a realistický a i proto místy tolik děsivý, prostě věříte, že se tohle může dít. Fincherův je ztisňující už svou atmosférou a neskutečný každým záběrem, působí až nadpozemsky. Fincher natočil depresivní sen, Oplev realistický film s lidmi, které můžete potkat na ulici a kterým se stalo nebo se dějě něco špatného a musí to řešit. Mám ještě výtku k Fincherovi: některé odbočky nebylo třeba vůbec ve filmu zmiňovat, (např. pomoc Wangera Mileniu) i když byly v knize, protože nedostaly dost prostoru a film tak působil zmatečnějším dojmem.

Nejsympatičtější na filmu bylo to, že jsem od něj moc nečekala, ale dostala skvělý komorní katastrofický počin, ať to zní jakkoliv podivně. Největším přínosem pro mě byla absence jakýchkoliv klišé: děti umírají, žádný otec, který zachraňuje rozpadající se rodinu (manželka je nevěrná, ale je to hold součást života), sympatické postavy umírají, nevíte, kdo přijde na řadu jako další. Filmaři se nebáli ukázat herecké hvězdy s pěnou u pusy i v bezcitné přesto lidsky pochopitelné pozici (skvělý Jude Law). Nevíte, co přijde, kdo přežije, a zda-li vůbec někdo přežije. Film je nabitý hvězdami, až z toho jde strach, že bude kvůli nim upozaděn příběh, ale to se neděje. Herci tady jsou od toho, aby svými výkony podtrhli, nikoliv překrývali. V neposledním řadě obrovský plus dávám za vědci potvrzenou pravdivost postupů, které by byly za podobné katastrofy uplatněny.

Nebezpečná metoda je poklidnou mořskou hladinou, pod kterou vřou netušené sopky. Lidé jsou navenek sterilní a sebeovládající se. Jako kontrast k nim potom působí šílená Sabina ve vyčerpávajícím podání Keiry Knightley. Ale lidské pudy a touhy si žádají víc než jen akademický popis. Nebezpečná metoda je nejnormálnější Cronenbergův film a touha po Oscarech z něj jen číší, přesto je to dílo, které všichni fanoušci Cronenberga musí zařadit do svého portfolia a jako fakt přijmout novou tvůrčí etapu tohoto režiséra. Ta od bizarnosti a nechutnosti přes syrové násilí zřejmě míří do mnohem tišších vod zneklidňujících a brilantních konverzací, které dávají tušit něčemu mnohem temnějšímu a složitějšímu. Potěšilo mne, že se Cronenberg většinou držel faktu o psychoanalýze (až na drobnosti, zvláště seznámení Junga a Freuda, které proběhlo mnohem dříve, než Jung potkal Sabinu, ta rozhodně katalyzátorem tohoto setkání nebyla) a snažil se neudělat ze vztahu Sabiny a Junga středobod příběhu, což se podle mne podařilo jen z části, protože je třeba nalákat i romantiky chtivé diváky. Rozhodně budou ale zklamáni ti, kteří od filmu čekají kontroverzní sadomasochistické erotické scény s Keirou. Takových okamžiků tam je jen pár a rozhodně člověka nezvednou ze židle. Všechno se přesouvá ke konverzacím mezi Freudem a Jungem, mezi Jungem a Sabinou a mezi Jungem a Otto Grossem, sexem posedlým a živočišným psychiatrem ztvárněným Vincentem Casselem. Zvláště rozhovory mezi Jungem a Freudem vyvolávají rozkošnické pocity. Jako každou zimu nám kina předkládají vážná dramata, a jako každou zimu, stojí několik z nich za to shlédnout. Pro mne je Nebezpečná metoda jedním z těchto dramat.

Je to Emmerich, tvůrce filmů, kde padají mrakodrapy a hoří íkontinenty, kde mimozemšťané chtějí vymýtit svět nebo na nás padá obří asteroid. Tentokrát se ale náš apokalyptický svět nemusí vyrovnávat s žádnou lidstvo ničící katastrofou. Tentokrát se musíme vyrovnat se lží, o které se nás Emmerich snaží přesvědčit. Ta lež se týká Shakespeara a jeho her, které prý jeho nejsou. Až překvapující je výsledek, ke kterému se Emmerich dopracoval. Místo monumentálních scén na planetu, město, kosmickou loď, tady vidíme jeviště a zbraněmi zde nejsou lasery, ani tornáda, ale slova. Co dialog, to perla. A herci skutečně hrají. Výborné historické drama, o jehož pravdivosti, ať si každý myslí, co chce.

Druhé nejlepší soudní drama, které jsem viděla (první byl Svědek obžaloby). Právník hajzlík, co vždy dosáhne svého, ale který má zároveň dost skrupulí, aby se nenechal zkorumpovat bohatým synkem. Obdivuji filmy, u kterých neodhalím zápletku v prvních dvaceti minutách, a ačkoliv tady ji tvůrci odhalili asi v polovině, byly zde jiné aspekty, z kterých se můžeme těšit, například vynikající M. McConaughey, který ze své postavy vymačkal každou kapku šťávy, aby nám dokázal, co dovede a kam až je a není schopný zajít. Řekněte, už jste v těch právnických seriálech někdy viděli, aby se cynický právník kamarádičkoval s bandou drsných motorkářů a přitom je k jejich spokojenosti poctivě okrádal? Knižní předlohu jsem nečetla, tak neznám všechny nitky, které nám film neukázal, a proto mi taky přišla naprosto zbytečná závěrečná přestřelka, nedávala mi žádný smysl. Jinak film doporučuji. Je to taková soudní růže mezi vším tím letním blockbusterovým kamením.

Pokud si přejete vidět zfilmovanou beznaděj, je film pro vás. Postavu Henryho Barhese jako by vymyslel sám Tim Burton v dobách, kdy ještě nevykrádal sám sebe. Hlavní hrdina je v hajzlu. Existenciálně ne - má co do dát do žaludku, má kde bydlet, má práci. Ale v hlavě má všechno pokryté černým suknem. Učí středoškoláky, kterým je všechno jedno, děda mu blouzní někde v pečovatelském domě, a kromě něj a svého traumatu z dětství je prázdný. Aby se nezbláznil ze všeho toho hnusu kolem sebe, přistupuje ke všemu apaticky. Henry je ten co vidí sklenici nejen poloprázdnou, ale vodu v ní zkaženou, protože nic není čisté a krásné. Nejdříve jsem chtěla dát filmu pět hvězdiček, protože se hodně přibližuje tomu, jak lidé s depresivní strukturou mnohdy svět vnímají. A Adrien Brody je tady úžasný. Jenže ve filmu je té deprese tolik, až se mi zdálo, že sklouzává k falešné stylizaci. Na druhou stranu si celou dobu udržel svou náladu a skoro necouvnul (až na jednu tady nepřirozeně radostnou scénu, která mi přišla ve filmu jako pěst na oko) od bezvýchodnosti, která nikdy nemizí přes noc, jak tomu u mnoha snímků bývá. Oddělen je film o tom, jak to někteří lidé mají v hlavě a není radno se na něj dívat, pokud jste labilní a chcete si zachovat pohled přes zlaté brýle.

Po kulometné, vtipné a skrz naskrz britské Jednotce příliš rychlého nasazení, přichází nemastný neslaný Paul, jehož humor je založený na obhroublosti mimozemšťana Paula a na tom, že tyhle obhroublosti si osvojil právě mimozemšťan. Rozdíl mezi Paulem a přisprostlým vidláckým amíkem je jen v zelené kůži a poměru velikosti hlavy a těla, jinak by bylo jedno, kdyby si hrdinové do karavanu nastěhovali třeba uprděného lidského požírače hamburgerů. Vtípky se tahají až z paty, a představa, že se budu smát malému zelenému zadku přitisknutému na skle, nebo fanatické věřící, která objevila krásu nadávek, je mimo. Navíc další cameo Sigourney těžící s faktu, že byla sci-fi horror queen (téměř stejnou roli měla v Chatě v horách) se už ohrává. Celý film na mě působí jako velká sázka na jistotu bez špetky originality a jako kdyby se na něm chtěli vybít zastydlí puberťáci z nedělní školy.

Ještě nejsem žena středního věku, po miminku netoužím, ale jsem ochotná se usmívat u traileru na "ženský" film, i přesto, že vedle mě sedí IT kamarádi, kteří si znechuceně odfrkávají. Hurá, opravdu jsem žena, a žádný polomuž :-). Ale vážně, Ivana Chýlková je naprosto úžasná, Kotek se snaží, ale nestíhá a gay kamarád Ondřeje Sokola je dokonalý (připadá mi to, nebo všechny single ženy mají správňackého gay kámoše, včetně mě?). Mno, ačkoliv ten film skončil, jak skončil musel - mateřstvím, tak i přesto jsem odcházela neznechucená typickým klišé, je to příjemné zčeření rybníčku českého filmu. Humor přítomný je, ale je servírován tak opatrně jako sůl člověku s nemocnými ledvinami. Dramatu, ani žádné velké tragédie i přes smrt se nedočkáme (díkybohu), takže nám vznikl takový solidní klidný český film, ve kterém se nehoupou žádné velké emoce, ale obyčejné lidské nevyhrocené city, tak jak je známe. Ve správném dávkování je síla.

Rozhodně nejlepší animák (s výjimkou Toy story 3), který jsem za poslední rok viděla. Dech beroucí animace (i Pixar se má co učit), úžasná atmosféra divokého západu, a konečně - žádné žvatlající roztomilé postavičky. Tihle ještěři, chameleoni, hadi a jiná pouštní havěť mají opravdu daleko do velkookých chlupáčů, které v každém animáku tvůrci servírují dětičkám pod nos. V kině byly asi 70% diváků děti a troufám si říct, že asi 10% z nich se bavilo. Taškařice uvolnily místo černému nebo jemnému humoru, které málokteré dítě zachytí (muzikanti houpající se na oprátce a přitom zpívajíc hrdinský příběh?). Tohle je prostě animák pro dospělé, čerstvý vítr ve vzduchu zkaženém americkými mainstreamovým debilitami. A nakonec - lidi, tohle je western jak vyšitý.

Slovo horor si z výčtu žánrů vyškrtněte. Spíše se jedná o mysteriózní thriller, a to se známými hollywoodskými neduhy, fešnou novinářkou počínaje, hlasitým výkřikem coby vyvrcholení filmu konče. Nemá cenu pitvat logiku jednání hrdinů, akorát vás rozbolí hlava. Nemá ani cenu čekat cokoliv originálního (už nepotřebujeme posedlou dívku, teď posedneme kněze, holku zabijeme), budete zklamáni. Anthony Hopkins znovu předvádí výraz, kterým "oslňuje" snad v pěti posledních filmech. Ale abych nebyla zas tak zlá: v některých momentech se atmosféra povedla. Kdyby byl ale film tak o 1/4 kratší, slušelo by mu to víc.