Tayen

Ze začátku mě bavily případy, které detektivové vyšetřovali. Později se příběhy vyzradily a stala se z nich vlastenecká a morální agitka se spoustou předsudků a se stále opakujícím se schématem. Pak mě začali zajímat detektivové Lily Rush a její parťáci a jejich příběhy a samotné odložené případy mě už rušily, hlavně ty naivní a na zidealizovanou vzdálenou éru. Bylo vidět, že tvůrcům pomalu dochází nápady a případy se točí pořad dokola s tématy o utlačovaných ženách, černoších, drogách, vraždách z lásky a afektu a ze žárlivosti. Kéž by bylo více takových epizod jako Cesta v páté sérii, která byla tolik odlišná a napětí se dalo krájet.

Ať už se ten Vin Diesel vykašle na Ridicka, nebo ať ho udělá jinak a nesnaží se vykrádat o mnoho lepší, syrovější a originálnější Černočernou tmu. Ať přestane říkat drsným hlasem, jak je nad věcí, ale jak je on super a jak jsou všichni v prdeli. Ať uberou mimozemských kojotů a slizkých příšer a místo na nepovedené digitální efekty sázejí na atmosféru a strach. Ridick udělal z hlavní postavy karikaturu a z filmu komedii/ dokument/ live show, takže vlastně nic z toho, co chtěl.

Z filmu jsem měla pocit, jako kdyby si stážisti o přestávce mezi dvěma filmy o X-Menech půjčili ze studia výbavu a Hugha Jackmana a odjeli tajně do odlehlého Japonska natočit svůj film, o kterém si myslí, že je cool.

Akční kravina. Střílející groteska. Vše je přepálené a ani chvíli uvěřitelné. Postavy extrémní a archetypicky směšné. Největší rivalové spolupracují. A většinou u toho byli důchodci. Dobrá změna, skvělá změna. Jen te Helen MIrren bylo málo. Tak jo, jdu se podívat na jedničku.

Dougas perfektní, Damon skvělý. Hysterické manýry stárnoucího Liberaceho a stále závislejšího Scotta, který se zmítá mezi svou touhou po svobodě a láskou ke stále náročnějšímu Liberacemu, to je úžasný herecký duet a příběh, který se nemusí odehrávat jen ve filmu a jen u celebrit.

Efekty, efekty, efekty. Bubny a dunění. Valíme se vpřed. Rychle, rychle. Není čas se nadechnout. Co ten smutný obličej, vojíne Kente? Akce. Výbuch. Akce. Souboj. Město se boří. Apokalypsa. Bitva. Pusa. Další bubny. Vše se sune k zemi. Superman letí. Svět je zachráněn. Konec. O čem to vlastně bylo? A která scéna se vám líbila nejvíce? Eeee. Já vlastně nevím. Možná ta, jak tam byl klid, na začátku uvnitř ledovce, než vyskočil a zaútočil ten mechanický hlídač. Pak už si nic nepamatuju.

Moralitka s myšlenkou pro mladší školní děti a efekty pro dospělé děti. Z mrtvých vstaní Krugera směšná a trestuhodná klička pro efekt jak ukázat rádoby šokující regeneraci vybuchlého obličeje. Trestuhodně nevyužitý talent J. Foster, jejíž tajemnice Delacourt byla barvitá jako živočišné uhlí. Damon uvěřitelný a jediný sympatický. Zábava to byla napínavá a směřující vpřed ale opravdu tohle natočil Blomkamp?

Příjemná jednohubka. Film si na nic nehrál a servíroval dobré efekty se sympatickými i když šablonovými hrdiny. Nenudila jsem se.

Nevěřila jsem, že se z žánru a duchem posedlých domů dá ještě něco vytřískat. Ale tvůrci do vyschlé ovoce mačkali tak dlouho, doku se jim nepodařilo nasbírat výživný a osvěžující počin. Lekačky na správných místech, mytologie, zajímavé postavy v podobě vyšetřovatelů a žádné přepálené efekty. Film je koktejlem oblíbených ingrediencí namíchaných ve správném poměru.

Podobný film jsem nikdy neviděla a doteď nevím, co si mám myslet. Avšak na mě silně zapůsobil, tak jako dlouho žádný jiný.