a-ja

Studená pohádka, taková už docela klasika - točej to Slováci, ale klidně by to mohli natočit i Němci... Tváře podivně nasnímány, takže Rybová i Pavlovičová vypadají, jako kdyby je vytáhli z pyramidy... Zuzaně Kanócz ubírá na sexappealu ta blond paruka, navíc příliš ostrá kamera ukazuje nedostatky pleti i vadnoucího dekoltu (v šatech, které měly límeček, to ale bylo cajk, tahle ženská krásná je). Princeznu, která ´vyrostla do krásy´ si, bohužel, taky představuji jinak. Podvodní postava Petra Vaňka se chvílemi chechtala, jako kdyby jela na lysohlávkách... Dabing mizernej (když se Jakub vrátil ze světa, byl namluvnej tak, že vypadal jako naprostej kretén, asi jako když se kdysi Vašut vrátil z USA), nějak mi ty hlasy k figurám nesedly... Vlastně mi nesedly ani ty figury - v téhle pohádce nešlo nikomu fandit, nějak mi všichni přišli na ránu... Chjo... :-(

Kdyby si tvůrci odpustili tu novočeštinu a necpali do každé druhé věty ´kosmický´, ´galaktický´ a podobný kraviny, kdyby všude necpali zrzavou Andulu, kdyby to bylo trochu míň nelogický, dialogy míň šustily papírem, Sirius nebyl takovej kretén (který Sokol hraje vždycky stejně, protože není herec, jo, já ho fakt nerada) a Bílý Skřepaslík trouba s vizáží k smíchu (a to Matěje Hádka já zase můžu dost), bylo by to klidně za 4 hvězdy, protože obrázky to byly krásný, princezna půvabná (ani dabing nevadil, přestože je zde tolikrát omíláno, jak je to špatně) a Voříšková Ramba byla roztomile cáklá (i když teda taky moc nehraje) a mně se po dlouhý době na tuhle pohádku koukalo pěkně...

Oproti verzi z roku 1996 (dodnes si třeba pamatuju, jak strašně dlouho se po schodech táhla vlečka umírající Adriany, bylo to za tisíc slov i kostýmů) je to čistočistý děs... Přidáno na výpravě a cingrlatech, ubráno na duši i výkonech (kampak se to Danielu Hůlkovi poděl za těch 13 let hlas?). Jo a ta uhanina ´Jsi můj pán´ je ze všech strašných odrhovaček ta nejstrašnější!

Krásná, milá pohádka mého dětství s kerkonošským nářečím a vodníkem Josefem Dvořákem, který se snad do zeleného fráčku narodil... A ta písnička Já mám dole ve svým bytě hernečky a hernky, ta nemá chybu!

Nojo, dneska každý, kdo na to má, si udělá koncert se symfonickým orchestrem (holt už je to taková manýra), málokdy to ale dopadne (výjimkou byli kdysi Scorpions nebo Radůza s Plzeňskou filharmonií v roce 2016), zrovna u Olympiku je to ale tak nějak jako když si orchestr hraje něco jiného, než kapela... Přitom kapela je pořád výborná (viděna naživo v roce 2017), pánům to pořád hraje a zpívá (Jandův hlas je s léty neměnný)... Ne, tohle násilné naroubování symfoňáku na Olympic se prostě nepovedlo...

Temná pohádka s duší, krásnými interiéry, výpravou a nádhernou Zuzanou Kocúrikovou... Takže: Pokud se tady pořád někdo ptá, komu je pohádka vlastně určená, tak rozhodně mně... Dnes, i v době, kdy jsem ji (jako 24 letá) viděla poprvé. A díky bohu, že se tam ještě mluví ´pohádkovou´ řečí (dnes už to umí snad jen Zdeněk Troška). V současných pohádkách mezi sebou postavy v renesančních kostýmech i kulisách mluví jako spratci na technopárty... :-(

Neskutečná emoční nálož.

Těžkopádné, předvídatelné, ideologie z toho přímo řvala a pachatel byl identifikovatelný po prvním slově. A nepoznat vlastního bráchu pod obyčejnou průhlednou punčochou může jen retarda.

Debilní, nevkusné a trapné aneb jak se (zase) největší lempl a hovado dostalo do vrcholné funkce (tady krále)... Ta jedna hvězda za Jana Vondráčka...

Příšerné klíčované pozadí bych možná odpustila v roce 1980, ale v roce 1999?!?!?! Herecké výkony příšerné (a přitom takové herecké šarže - Janžurová, Stašová, Postránecký, Dvořák, Nárožný!), příšerná kamera (to se kameraman bál jít k hercům blíž, aby něco nechyt?), díky klíčovanému pozadí herci rozmazaní a šediví... O dialozích nemluvím, protože něco tak přiblblého v pohádce nemá co dělat... Jenom princezna/rusalka půvabná (Zdeňka Žádníková-Volencová), ale protože pořád z dálky a rozmazaná, neurve ani tu hvězdičku... Chjo...