E-Chord

Filmy, které mám v průběhu děje chuť vypnout, mě většinou nudí/ničí svou blbostí atd. Teprve u Eden Lake se mi ale stalo, že už jsem asi v polovině filmu měl chuť tu hrůzyplnou podívanou utnout, protože jsem byl tak znechucenej, že jsem se bál, že mi tohle dílko skazí náladu na celej večer. A taky že jo. Svíravej pocit na hrudníku a vyschlý hrdlo, polykání na prázdno a pocity znechucení mě doprovázely až do konce tohodle filmového děsu. Připadal jsem si jako masochista, kterej se nemůže nabažit svý sebetortury. No, trochu přeháním, ale je to síla. Nakonec jsem to ustál, ale z toho psychickýho nátlaku jsem zůstal značně otřesenej. Opravdu nedoporučuji běžnému diváku.

Tak jsem se konečně dočkal. Oldboy byl pro mě jedním z nejlepších filmů minulého roku, takže jsem se na Lady těšil víc než malý dítě na Vánoce. Stejně jako Oldboy je i Lady vizuální lahůdkou, kterou je protkán ne tak spletitý příběh, který jsme museli prožít spolu s Oldboyem. Je také třeba říci, že nás Lady nepřekvapí novátorskými technikami násilí (žádná kladiva!), ikdyž druhá polovina filmu mě nenechala na pochybách, že pomsta podle Parka je dost krutou záležitostí. Násilí je zde spíše skryto, explicitně se objevuje jen ve scénách s úhlavním nepřítelem naší Lady....Park nás tentokrát nechává pomstu nahlédnout prizmatem "křehké" ženy, anděla, jehož duše však není nějak neposkvrněná. Ani Lady se ve svých činech nevyhýbá násilí, to ale neznamená, že při nich tečou potoky krve. Je jemnou dívkou nebo pěkně velkou mrchou? Asi obojí.....Druhou opravdovou lahůdkou je soundtrack, který mi doslova vhání slzy do očí.

Nervydrásající úchylárna, která se z první poloviny filmu, kde napětím ani nebudete dýchat, zvrhne v brutální vyvražďovačku jeskynních potvor (a samozřejmě hlavních aktérek). Nehodlám skrývat, že mě právě druhá polovina lehce zklamala, protože zničila pracně budovanou atmosféru části první a protože mě jednáním svých hrdinek občas donutila až k úsměvu. Jako celek mě nicméně Descent potěšil - doporučuji každému konzumentovi horrorů.

Trochu mi to připadalo jako metafora na vývoj lidského jedince: z útlého dětství, kdy se dítě, podobně jako třeba pes, může učit na základě podmiňování (horká kamna = spálená ruka = bolest nebo sundání obojku = agrese), do doby, kdy se člověk "podruhé narodí", tj. kdy se stává socializovaným jedincem, schopným zapojit se do společnosti (tj. když Dannyho vychovává Morgan Freeman a kdy se z něho defacto stává úplný člověk)....Nebo taky jinak: jde o přjemný film, který mě velmi mile překvapil, ačkoliv jeho neakční, emocionální a výchovná část hodně často nesouzní s částí akční. Jako celek to tedy trochu skřípe. Výsledek je něco mezi třemi nebo čtyřmi hvězdičkami.

Kimovo emocionálně vypjaté melodrama mě naprosto uchvátilo, takže prosím neočekávajte nějakou nezaujatou recenzi. Vypráví o lásce takových dvou trochu jiných a bezejmených lidí, o vztahu beze slov odehrávajícím se na pozadí vylidněného japonského města (!). Podivínský mladík se při své oblíbené zábavě týkající se vloupávání do cizích bytů setkává s týranou ženou, která pod tíhou životní situace utíká s mladíkem s trýznitelova domu....Ženino zásadní rozhodnutí, vynucené její citovou vyprahlostí a snad i shodou okolností, je pro ni osvobozením. Kim jim však rozvoj láskyplného vztahu rozhodně neusnadňuje: jakékoli milostné vibrace jsou vždy přerušeny nějakou drsnou událostí, avšak právě díky těmto nesnázím jsou milostné scény (velmi sporadické) nadpozemsky krásné, ať již se týkají hry s golfovým míčkem či laškování s chodidly obou hrdinů. Kim se tak úspěšně vyhýbá všem romantickým klišé, kterými se v jiných asijských filmech opravdu nešetří (viz např. Classic)....V druhé polovině filmu, po nedobrovolném odloučení obou milenců, se pouto mezi nimi stává ještě více metafyzičtějším, jakoby více nehmatatelným - materiálně zajištěnou ženu něco stále k asociálnímu mladíkovi přitahuje - žije stále jakoby ve snu, toužíc po svém milovaném.........Úchvatná vizuální stránku tohoto klenotu je doplněna nevtíravou a příjemnou hudbou. Jsem moc rád, že ještě existují lidé, kteří dokáží natočit něco tak krásného, jako je tenhle film.

Romantické filmy (jako je i tento) se točí kolem jednoho sváru mezi rozumem a citem, "mozkem a srdcem". A pokud divák přistoupí na tuto hru a na dvě hodiny zapomene myslet, odmění se mu Classic bolestivým melodramatem, krásnými přírodními scenériemi, tunou emocí, kterou přenáší i na diváka. V Classicu se snoubí dvě příběhové linie, jedna minulá, druhá přítomná, jejichž obsah lze snadno uhodnout - je jím láska a mezilidské vztahy vůbec. Ale tam, kde byla sladkobolnost vyvažována komediálními vsuvkami (jako v My Sassy girl) nebo kde se emocemi více šetří (jako v Moment to remember), Classic jde do toho naplno - je opravdu 100% romantikou, která se nebojí užívat i těch nejprovařenějších klišé. Případné komediální vsuvky (fekální scény) mi moc vtipný nepřipadaly. A díky závěru, který je opravdu až moc přeslazený, musím dát "jen" čtyři hvězdičky.

V Jugoslávii zuří válka, zasahuje do života všech hlavních protagonistů. Ti se jí však téměř vysmívají - žijí svůj život dál, užívajíce si všech jeho strastí a radostí. Ačkoliv je i válka pro hlavní hrdiny utrpením a zlem, je i východiskem různých humorných situací a jedné velké lásky. Je potrhlými postavami filmu stále zesměšňována, shazována a cupována na kusy (jednou z nejčastějších "válečných" postav je osel)....Kusturicovo stanovisko je zřejmé: válka je svinstvo. Kusturicův film byl pro mě obrovským zážitkem, připadal mi jako jedno obrovské přitakání životu, protože "život je zázrak".

Filmy o cestování v čase nemám většinou rád (výjimkou je snad jen 12 opic). Ani právě aktuální Svěrací kazajka mě nedokázala příliš oslovit, ikdyž tu nad vodou drželi alespoň schopní herci. V Butterfly effectu (český překlad naprosto ignoruje poselství filmu) se Evan (Kutcher) snaží pomocí svých výletů do minulosti "poopravit" budoucnost. Činy, které při svých časoprostorových toulkách provádí, ovlivňují samozřejmě i jeho přátele a lidi kolem něj. Podobně jako ten motýl, jehož třepotání křídel vyvolá tsunami. Ale i zde, jako v jiných filmech o cestování časem, se objevuje hromada nesmyslností, na které narazí každý kdo trochu používá mozek: Evanovo jednání je nelogické, jeho motivace neprůhledné atd. Samotný Kutcherův herecký výkon mě taky příliš nepřesvědčil, navíc celý snímek strhává do kategorii béčkové kinematografie.

Velice slušný thriller se zajímavým příběhem s nečekaným závěrem, který, jak jsme u Shyamaloua zvyklí, staví předchozí příběh do trochu jiného kontextu. Dobrá podívaná, která však ve srovnání s jinými Shyamalouvými filmy ztrácí dech.

Ani ten největší morou nemůže emocionálnímu útoku tohoto filmu odolat. A moment to remember vžene slzy do očí i tomu největšímu tvrďákovi....Každý divák již tuší, že v první polovině filmu rozehraná milostná romance ukáže svou neradostnou tvář.....Je to film o lásce a bolesti, kterou může láska způsobit. Je mi velmi sympatické, že přestože je obsah filmu velmi slzopudný, film není přehnaně sentimentální - naopak je natočen docela střízlivě. Jenom bych ho nedoporučoval jedincům, kteří se právě nenachází v dobrém citovém rozpoložení.