Páně

Ufff ta stopáž skutečně děsně napomáhá určitému pocitu nudy. Ovšem z neutrálního hlediska je Gangs of New York řemeslně téměř bezchybným dílem, kterému skutečně chyběla jen jakási můza či atmosférická aureola, která by tomu dodala patřičné kouzlo. Ono se tomu přátelé, krom toho sporného nedostatku emocí, nedá zase tak moc vytknout. Nemohu se ubránit pocitu, že Scorsese tenhle film točil spíše pro amerického diváka a na takového může toto dílo působit zcela odlišně nežli na nás. Vždyť jsme si tolikrát přáli aby se za louží patlali ve vlastních USA dějinách a ostatní dějiny nechali raději na pokoji, tak teď to máme. Z mého hlediska vidím ještě nesporné pozitivum toho, že se mi konečně poprvé v nějaké roli opravdu líbila Cameron Diaz. Asi tak.

Že nejsem Tarantinovec, to se o mě zkrátka ví. Já mu to prostě nežeru. V případě Death Proof navíc ještě méně, než kdy předtím.

Svítání splnilo přesně do puntíku má očekávání. Totiž ukrátilo mi čas na noční směně, víc jsem od něj ani nechtěl. Upírská psychosociální sonda není špatným nápadem, škoda jen trochy té nechtěné směšnosti. Ovšem našly se i dobré momenty a tudíž je to nakonec čistý průměr jak vyšitý. V době vzniku byla upírská tématika na vrcholu a tak nelze nikomu vyčítat, že toto dílo z toho vaří měrou vrchovatou.

Povětšinou rozpaky nad nevyužitým potenciálem, které jen chvílemi narušila povedená zábava. Ani superhvězdné obsazení nemusí být zárukou úspěchu, což se v rovině obecné dobře ví. Škoda je tomu potom dvojnásobná, že jsem si s tak skvělou sestavou neužil to, co jsem mohl.. kdyby...

Důstojné zpracování skvělé knižní předlohy.

Na svou dobu neuvěřitelně progresivní dílko, plné inovátorského přístupu ke kameře a atmosféře. Z celého filmu dýchá neskutečná melancholie a částečně i zmar. Skvostně pojatý je i konec. Zařazení do žánru "komedie" považuji za velmi nešťastné.

Určitou slabost pro Tonyho Scotta přeci jen mám. Přes všechnu roztěkanost materiálu a nemastnost Keiry se proto nakonec uchyluji k poměrně kladnému hodnocení, ačkoli Domino patří v Tonyho filmografii rozhodně ke slabším věcem. Vše zachraňuje pár dokonalých crazy scén, při kterých jsem se od srdce zasmál.

Žel Harry Potter neodchází za bouřlivého potlesku, ale za hurónského smíchu celých sálů při jednom z nejtrapnějších a nejhloupějších dovětků (scéna: "po devatenácti letech") ve světě filmu. Netečou slzy dojetí, ale slzy ironických záchvatů smíchu. Tím jest řečeno vše. Sbohem Harry, mě chybět nebudeš. A je mi to trochu líto.

Pustil se na ledy nejtenší z tenkých. Natočil dílo jenž nemůže a nebude nikdy přijato jinak, nežli rozporuplně či rozpačitě. Přesto zůstává Malick mistrem nad mistry, neboť vjem, pocit i myšlenka v jeho podání jsou skvostem okamžiku. Budiž mu věčná sláva za to, že se vydal tam kam před ním podobným způsobem ještě nikdo. Aneb universum lásky, života a smíru na ploše 138 minut v úchvatně chlácholivém vizuálním spočinutí. Vítejte na hostině duší, kde hlavním chodem jsou abstraktní přesahy do všehomíra. Ikona zrození, Malick Bůh, film život. (počet odchozích během promítání: 3 )

1. série 100%, 2. série 90%, 3. série 70%, 4. série 80%