Páně

Jedna z nejsilnějších věcí co kdy vzešla z předpřevratové televizní tvorby. Na rok 1977 opravdu mimořádně vyjímečně zvolené téma o alkoholismu a jeho působení v rodinném podání. Nikdo snad nepochybuje o tom, že brilantní Menšík zde hraje především sám sebe. Ikarův pád způsobil pád mé spodní čelisti směrem dolů. Skvost!

Nu je to tedy řádný nášleh přátelé, to nikdo nepopře. Terry si opět a pokolikáté už vykouzlil zcela svojskou a velice příjemnou koláž na sebe navazujících obrazů. Ve své prapodstatě je to celé podle mého vlastně jakási směs symbolik primordiálních archetypů lidských povah a životů. Toliko symboliky na tak malém prostoru jsem vlastně dlouho neviděl. Škoda, že celkový dojem je vlastně nakonec takový..no.. mírně řečeno zmatený. Člověk se v Terryho světě nakonec trochu ztratí. Ale přesto bude navýsost ohromen tím, co vidí.

Zklamání. Zčásti se podařilo navázat na atmosféru staré trojságy, i když neříkám, že je nutné na něco navazovat. Ale Indy je Indy a původní trilogii nikomu z hlavy nevymažeme. Dost se povedly akční scény, honičky a souboje. I pár povedených odkazů na starší díly jsem zaznamenal. Tím výčet povedených věcí končí. Příběh je přepálený až hrůza. Bylo skutečně zapotřebí takového megalomanství? Navíc těžko uvěřitelného. Za tři největší úlety považuji přežití atomového výbuchu v ledničce, závěrečné finále a pro mě neskutečně zbytečné zakončení v podobě svatby. Tady šlo hodnocení rapidně dolů. Velmi rozporuplné a nevyrovnané.

Velký přesah do mých niterných zákoutí se Nolanovi povedl, převeliký. Tím jak mohutně vyhrává na rodinnou, ale i osudovou notu, si mě získal bezezbytku. Komorní úvod jako by předznačoval tu emocionální bouři, která musí nevyhnutelně nastat a ona nastane a vy to víte, celou dobu to víte. A přitom stačilo tak málo, nepřehánět to s pixely a nechat průchod oné svým způsobem poeticky ztvárněné kráse. To vše Nolan s týmem zvládl na jedničku a já si to mohl vychutnat v plné nahotě i (ne)dokonalosti. Ano, Interstellar má své momenty (a bylo hned jasné které), kteréžto budou vodou na lopatky mlýna posměváčkům a rýpalům. Jenže já jsem odcházel zamlký a natolik naplněný ohromujícím zážitkem, že se mi něco takového nestalo už mnoho let. V tomto směru se co se mé osoby týče dotknul Nolan téměř absolutního nebe. Navrch si přidejte úžasný, netradiční, a s důrazem na varhany stvořený soundtrack a je tu ultimátní zážitek nad zážitky. Neskutečně "filmový" film.

Tahle čelní srážka dvou rozdílných životů mi lahodila nadmíru. Naprostá většina filmu odehrávající se v jedné místnosti, to už chce pořádný kumšt. Naštěstí i stopáž je také vhodně zvolena.

Na svou dobu neuvěřitelně progresivní dílko, plné inovátorského přístupu ke kameře a atmosféře. Z celého filmu dýchá neskutečná melancholie a částečně i zmar. Skvostně pojatý je i konec. Zařazení do žánru "komedie" považuji za velmi nešťastné.

Všechno plyne tak jak má přesně do chvíle psího exitu. Do té doby je Já Legenda velice silná v kramflecích a Will Smith předvádí nadstandardní výkon. Když má film stát pouze na jednom herci, musí mít opravdu velké charizma. Bohužel od momentu výše zmíněného psího neštěstí se film zásadně láme ke své slabší části, aby vygradoval v poměrně neuspokojivý konec. To je škoda.

Polidštění agenta 007 neboli cesta Jamese Bonda k civilnějším zítřkům. Ovšem jen slepý by neviděl, že jako studnice inspirace paradoxně posloužil Bondův mnohem mladší kolega na filmovém poli, agent Jason Bourne. Znát je to především v akčních sekvencích a soubojích muže proti muži. Daniel Craig překvapivě celkem bez problémů herecky zvládá profil profesionálního nadsamce. Střídání ochlupené Brosnanovy hrudi za Craigovu vymakanou a vyholenou jako by symbolizovalo tento přerod. Casino Royale disponuje hodně cool akcí střídanou poklidnějším downtempem a já musím tento vkusný Bondovský rozměr ocenit. Pomyslnou třešničkou na dortu jest božská a svojsky oduševněle krásná Eva Green, která si navždy výjimečné postavení mezi bondgirls zcela zasloužila.

Carole Bouquet!!!

Návaznost na předchozí počin je znatelná nejen v mezích děje. Sympatická sondáž do Bondovy mysli se nese opět na křídlech nové vlny. Nutno říct, že ze dvojpočinu posledních Bondů mám neskutečně pozitivní pocit. Cosi se zlomilo k lepšímu. S ženami je to tentokrát sice na štíru, protože přízrak Evy Green se stále vznáší ve vzduchu. Ale zbytek funguje perfektně. Craigovská éra zatím vládne nenejvýš rozhodně a povedeně.