Snaporaz

Tak tohle je opravdu srdeční záležitost. Předpokládám, že netušil, že jeho symfonická tvorba bude jednou tvořit kulisu nejmladší můze - kinematografii. Nějak si nevybavuji, kolikrát byla jeho hudba použita jako hudební doprovod k filmovému dílu, ale vybavuji si hned dva tituly:

Smrt v Benátkách

Mahler

Platí v podstatě totéž, co jsem napsal v případě Šostakoviče. Jenže pokud mne paměť neklame, na rozdíl od Šostakoviče "vězněného" ve stalinském Sovětském ráji, kde si nebyl jist svým životem, Prokofjev skládal filmovou hudbu přímo v Hollywoodu. Snad jen touha po rodné hroudě ho přiměla k návratu do země největšího vraha v dějinách. Ironií osudu se jeho pohřeb konal tentýž den, kdy triumfálně pochovávali tu gruzínskou zrůdu. Obávám se při znalosti moderních sovětských dějin, že účastníky Prokofjevova pohřbu deportovala KGB rovnou na Kolymu...

V Sovětském svazu považován za "jurodivého", tj. Bohem nadané dítě. Alespoň se to tak překládá, neboť žádný z jazyků nedisponuje vhodným překladatelským ekvivalentem. Upřímně řečeno, okupace Československa měla ten následek, že jsem minimálně 20 let pohrdal (a to je hodně slabý výraz) vším ruským a sovětským. Takže jsem se k jeho tvorbě dostal až v novém tisíciletí a nelituji. Dnes vím, o co jsem přišel...

Francouzská kinematografie je mi neskonale blízká a svůj podíl na tom mám zajisté i hudební stránka a Francis Lai je v tomto směru absolutní jednička.

Totéž, co jsem napsal o Francisi Lai, platí pro Nino Rotu. V tomto případě skvělá italská jednička.

Nevím, neznám produktivnějšího skladatele z oboru.

Jak tak koukám, k mým nejoblíbenějším francouzským titulům psal vždy Vladimir Cosma hudbu. Není co dodat

Koukám, Henry Mancini je taky američan. Díky za Růžového pantera 8-)