paradaj

O životě Josefa Myslivečka se z filmu dozvídáme nejnutnější minimum, o jeho tvorbě ještě míň. Film je tedy spíš dramatem o milostných pletkách v 18. století. Možná si film marně snaží hrát na Amadea, nakonec z toho ale vychází spíš nějaká ubohá verze Valmonta. A scéna setkání s Mozartem v dětském věku se dá shrnout jediným slovem: CRINGE. Nicméně film si nepochybně zaslouží chválu za kostýmy a výpravu, příjemně překvapil i Vojtěch Dyk v hlavní roli. Jdu zlatou střední cestou tří hvězdiček, a to asi i proto, že, ač má film své mouchy, sledoval se mi o dost snáz a bavil mě o dost víc než Arvéd zhlédnutý o týden dříve. Il Boemo bych nedoporučila, ani bych ho neoznačila za ztrátu času. Někde mezi.

Pocity z filmu mám rozporuplné a nehodnotí se mi snadno. Shrnu tedy asi takto: film je dobře natočený, způsob práce s časovými linkami je nepochybně filmařsky zajímavý, ale nejsem si jistá, do jaké míry je takový způsob zpracování vhodný pro film, který se tváří jako částečně životopisný. O osobě a životním příběhu J. A. Smíchovského se nedozvíme z filmu takřka zhola nic, což by nemuselo být špatně, není to dokument, ale zároveň je film opatřen takovým tím klasickým epilogem o tom, kdy a jak ten a ten umřel atd., který čekáme právě u životopisných dramat, čímž se na tento status film vlastně sám pasuje. Ale jako životopisný stojí za nic, tak jak hodnotit? (dvě malé poznámky: 1) zajímavá hudba skvěle dokresluje atmosféru celého snímku, 2) herecký výkon Michala Kerna v hlavní roli hodnotím jako uspokojivý, za mě ne však asi hodný takových chvál, jakých se mu dostalo)

Nejsem dítě, takže ani cílová skupina diváctva, ale dobré mi to opravdu nepřišlo. Nechápu, co mělo být pointou příběhu? Závěr je plytký, nedovysvětlený, ostatně stejně jako místy i předcházející průběh filmu. A dabing mi tedy bohužel taky přišel úplně příšerný, u toho mi bylo skoro až trapně. Nicméně ta výtvarná stránka je prostě úchvatná, už jen kvůli tomu stojí za to se podívat aspoň na kousíček. Chtěla jsem dát jen dvě hvězdičky, ale jak jsem řekla na začátku, nejsem cílovka, tak nebudu krutá. Ale kdo ví, možná se mi to ještě rozleží a zase tu jednu srazím. Nebo ne.