Olík

Skupinka postav – ostrov – boj o přežití…..jednoduché jako hokejisty lovící zlatokopka……béčko jako vyšité. Ale takové to lepší béčko. Béčko, u kterého sice místy budete kroutit hlavou, ale zároveň nemáte sebemenší problém vydržet do závěrečných titulků. Každá z postav si rozehrává svůj soukromý mikropříběh, od relativně poutavého přes směšný až k přitaženému za vlasy s tím, že celé dohromady to dává zajímavou, ale ne zrovna šťastně uchopenou myšlenku. Historie nás naučila, že se na podobné opuštěné ostrovy nemáme vypravovat….většinou tam jde o život.

Ano, svět není růžová louka plná skotačících jednorožců. A ano, jestli je na něm něco obzvláště krutého, tak jsme to my lidé, ale dětský animák, ve kterém 90% sledujeme zvířata uvězněná, se slzou v oku, v kleci…..za mne teda určitě ne. To už se vůbec nebudu bavit o samotném zmatečném ději….tvůrcům šlo očividně pouze o poslání. Na jedné straně zvířata vězněná pytláky, na druhé family schéma, na třetí létající superagenti....takhle fakt ne. Asijské animované béčko, které se snaží hrát na americké animované béčko, přičemž výsledkem je mezinárodní animované céčko.

V první řadě pozor!!!!! Na HBO go v sekci „dětské“….ok, ale určitě ne jako u nás ve složení prvňačka a třeťačka. Prostě jsme to nedaly. Navnazeni na vánoční příběh jsme se uprostřed října ocitly na nemocniční chodbě s lookem Prima Love Pilcheřiny……no zmatek nad zmatek. Neosobní, studené….asi jako již zmiňovaná nemocniční chodba. Nedovedu se úplně představit, jakou přesně cílovku by tento snímek měl oslovit…..nebo spíše, koho by mohl zaujmout. Za mne určitě palec dolů.

Sem tam odněkud přiletí názor, že má Pixar má své nejlepší roky za sebou, každopádně nás studio neúnavně zásobuje pokračováními i návštěvami nových světů. Tento, mixující real s fantasy vyráží na barevnou road-movie vyzdvihující rodinné hodnoty. Principy jsou klasické (kvalitní animace, dětsky dramatická zápletka, jedna postava taková-druhá maková, poslání, plno barev a všichni žili šťastně až do smrti), samotné vyznění kapánek jiné. Kvalitní oddechovka pro celou rodinu, která se zlatým písmem určitě nezapíše.

Tak tenhle opláštěnec mne fakt baví a to jenom tím, jaký je. A Darečert vem příběh. Ty jsou si nakonec stejnak všichni podobné, jako Batman Batmanovi, ale co se týče postavy, jsme úplně někde jinde. Deadpool pro mladší a mně (ač se rozhodně za mladšího nepovažuji). Superschopnosti, superpadouch, super humor. Kdo tak trochu zná mé zdejší recenze ví, že současné DC-Marvel okupaci zrovna dvakrát nefandím, ale jestli už to tedy musí být, tak určitě takto.

Bláznivá Bundesrepublik Deutschland roadmovedie, při které jsem si místy připadal jako za starých dobrých časů francouzské situační komedie. Ovšem, když jsem řekl „A“, je tpotřeba přidat i „B“. Chvíli neskutečná jízda, chvíli ticho po pěšině, chvíli klišé jako Burdž Chalífa. Osobně jsem měl lehké problémy s hlavním hrdinou – asi bych si dovedl představit nějakého většího „hajzlíka“ (na první dobrou mne třeba napadá Elyas M'Barek). Dále se dalo vytřískat víc z vedlejších postav hendikepovaných účastníků zájezdu a vyvarovat se zažitým klišé jako je „co se škádlívá….., láska mne změní“ a podobně. Každopádně danke schön, bavil jsem se.

Neznalí knižní předlohy – navnaděn upoutávkami – zklamaný výsledkem. Kvantita dává na prdel kvalitě, dle hesla „rychleji, výše, zmatečněji“. Hodně notiček a málo muziky…..jak už jsem se zmínil, Eoina Colfera jsem nečetl, ale z reakcí těch kteří ano a díky vlastnímu zážitku z filmu, bych řek, že se to tak úplně nepovedlo.

Já vám nevím, ale karty jsou již desítky let rozdány jasně. Fred je silný vůdce, Daphne empatická kráska, Velma ta chytrá a Shaggy se Scoobym jsou Shaggy se Scoobym. Záhada, zápletka, vyšetřování, vyřešeno a jde se na párek. A je jedno, jestli jde o 20minut seriálu, pokus se skutečnými herci nebo první celovečerní animovaný snímek……takže asi tolik :D

Počin určený prioritně pro „fotry“, kteří s lahváčem v ruce a slzou v oku vzpomínají, jaké to bylo, když v tričku Iron Maiden obráželi vesnické zábavy. Možná trucpodnik, možná další z řady pokusů vyškrábat se na vrchol, možná nostalgická nahrávka do osobní sbírky, možná sebereflexe, možná polechtání ega…..to vše pod jmenovkou Libor „Máča“ Matějčík. Žádná velká filmařina, žádná překotná invence. Jenom jednoduché vyprávění „tenkrát to bylo takhle a tehdy jsme udělali tohle“. Určitě se nebudeme bavit o tom, že co se týče tématu, našlo by se dost kapel, které by si podobné zmapování zasloužily víc (Vitacit, Citron, Arakain a další)., každopádně jsem rád nakoukl pod pokličku teplického bandu.

Od Johna Astina přes Raula Juliu je tato specifická rodinka už léta zabydlená i u nás. Pamatuji si černobílý sit-com, když jsem byl malý i celovečerák a pár let později…..no a pak přišel rok 2019 a studia už nevěděla, co by. Nevím, dětský divák možná řekne jinak, ale mně snaha přiblížit Adamsovi dnešní mobilní generaci přijde přinejmenším nešťastná. Animace OK….to už by měl dnes být standart. Ale co zápletka, vtip, jednotlivé linie, charaktery? Za mne jedna velká animovaná nuda a hazardování s jménem Addams.