TheDarKnig

Autentické, bolestivé, hrozivé, smířlivé. Hluboká sonda do vztahu, který nevyšel. ScarJo a Adam Driver excelují v rolích skutečných lidí, procházejících skutečnou tragédií (Scarlett možná o kousek působivější než Adam, ale možná v tom jsou osobní sympatie). Děsivá analýza toho, kam až může dovést krásný, na první pohled ideální vztah nepochopení a špatná komunikace. Charlie a Nicole se milovali, ale přitom si ubližovali až do překročení hranice, z které není návratu. Těžko vybírat, komu fandit, oba dva jsou vykresleni komplexně, oba dokážou opravdu ublížit i vyvolat sympatie - život není černý a bílý a scénář si je toho naštěstí plně vědom. Je to opravdové, civilní, realistické - napomáhá tomu výborně napsaný scénář (až na pár momentů, kdy působil trošku uměle), již zmíněné herecké výkony v hlavních rolích (vedlejší postavy jsou v pořádku, ale až na Alana Aldu mě úplně nezaujaly) a v neposlední řadě také skvělá technická stránka - hlavně kamera opravdu pomáhá prodat ten pocit, že sleduji skutečný život, někdy až na úrovni domácího videa (ve vyšším rozlišení :) Důležitá je i zde výrazně přítomná kritika právního systému, který nebere v potaz individualitu a hodně mu chybí citlivost v takto obtížných případech. Nakonec mnohdy nevyhraje ve skutečnosti nikdo, pouze právníci, kteří na tom vydělali. Spirála, do které se pár po vstupu do systému dostane, končí v tragédii a žalu. Divák ale dostane jednu z nejsilnějších a nejintenzivnějších dialogových scén tohoto roku, bylo to nepříjemné ale stejnou měrou úžasné (jinak má film taky tři krásně napsané monology, které tvoří základní osu celého dramatu). Snad jen dítěti, jehož pohled byl naznačen jen velmi povrchně, mohl scénář dát více prostoru (zvlášť když byl problém, který může takový rozvod způsobit, několikrát opakován). Takto působil možná až příliš nevšímavě ke všemu, co se dělo. Ale to je jen docela malá výtka. Baumbach naštěstí nakonec zvládne celý příběh i přiměřeně ukončit. Závěr funguje skvěle po dramaturgické i emoční stránce a mně nezbývá nic jiného než hodnotit Marriage Story jako jeden z filmů roku. 9/10

Strhující finále. Tempo nepoleví téměř nikdy a poslední 4 epizody jsou už přímo smrtící. Extrémní adrenalin, silné emoce, promyšlené strategie a snaha každého týmu najít skuliny v nich nebo je úplně prolomit, dostatek prostoru pro rozvoj a vykreslení hráčů na obou stranách. Ve finále však hlavně střet dvou značně rozdílných přístupů a tréninkových konceptů, jakožto i souboj vytrvalosti, vůle a odhodlání všech zúčastněných. Skvělý opening, fajn ending, řemeslu samozřejmě taky nejde prakticky nic vytknout (až na častější opakování některých záběrů a úhlů).

Na poli animace naprostý unikát, prolínání několika vrstev obrazců, prostřihy na chladné, tísnivé, vše pohlcující scenérie či naopak znepokojivé detaily postupně vygradují v abstraktní, surrealistické, art deco šílenství, které přetíží všechny smysly. Člověk na jednu stranu musí plně ocenit, jak detailní práci to vše vytvořit muselo vyžadovat, na druhou stranu bych tenhle film asi opravdu v kině na obrovském plátně vidět nechtěl - i když se animátoři utrhli z řetězu právě kvůli možnostem, které jim dal rozpočet celovečerního filmu. Každopádně to byl hlavně ke konci filmu už extrémně vyčerpávající zážitek, zvlášť když bylo nutné vnímat i relativně složité příběhové zvraty (číst titulky :). Příběh jinak sice logicky navázal na závěr seriálu, ale nakonec přinesl další tíživé psychologické a filozofické změny v rámci universa. A nejsem si jistý, zda jsem s výsledným nasměřováním tohoto velkolepého a přitom v jádru zcela osobního dramatu zcela spokojen. Nicméně tvůrcům se musí nechat, že takto neuvěřitelně originální, fantaskní, komplexní, myšlenkově podnětný a vizuálně a hudebně dokonalý projekt s úžasně napsanými postavami dokázali vůbec vytvořit. A i když třeba nemusím úplně souhlasit s jejich konečnou vizí, akceptuji odvahu jít proti veškerým pravidlům a očekáváním. Film hodnotím trochu slabší pětihvězdou, seriál by dostal i šest, kdybych dokázal přepsat pravidla databáze. Ale to by bylo jenom vyjádření mého vnitřního sobectví. Na to mám Madoku příliš rád. PS: Ten souboj na střelné zbraně je vskutku něco z jiné dimenze.

No vida, v předchozí epizodě se sice nepodařilo uvěřitelně podat začátek vzájemné přitažlivosti mezi Geraltem a Yen, ale tady náhle již vše funguje jak má. Krásně vykreslená odtažitá a komplikovaná romance s dobře napsanými dialogy, která využívá vytvořené podklady u obou osudových milenců a postupně vygraduje v emocionální a pro další směřování velmi důležité finále. Vše za asistence výborného Borche. Krásné prostředí hor, dobrodružná atmosféra obyčejné neobyčejné zakázky, další příjemné rozšíření tohoto světa a barvité, zajímavé vedlejší postavy, které zábavně sekundují bardovi. Jen ten drak se opravdu nepovedl, nejenom kvůli ne moc povedenému CGI, ale i hnusnému designu. Jinak ale k této adaptaci nemám výhrad. Nové směřování s Ciri zatím naneštěstí přesně tak hloupé a zbytečné jak jsem se obával.

Linka Yennefer trochu zbytečná (ačkoliv rozumím její funkci v dalším vývoji charakteru osudové čarodějky a po akční stránce to byla docela zvrácená zábava), na vzhled a atmosféru Brokilonu si asi budu muset zvykat déle než bych byl rád, ale všechny problémy bohatě překrývá excelentní adaptace Otázky ceny. V závěru se nám taky poprvé osobněji představí temná imperiální moc, která slibuje do budoucna pro naše hrdiny velké potíže a pro nás diváky snad výživnější podívanou než kterou jsme dostali v první epizodě (ale plnohodnotného Nilfgaardu se dočkáme stejně asi až v příští sezoně). Každopádně osudová a naprosto zásadní epizoda, jsem rád, že se to povedlo.

Až na pár momentů, které vypadaly uměle, čistá esence zaklínače. Poprvé vidíme Geralta při jeho opravdové práci profesionálního odstraňovače havěti z nočních můr a je to zrežírované a natočené naprosto fenomenálně. Hned úvodní scéna má perfektní hororovou atmosféru, tísnivý pocit zůstává napříč celou epizodou. V druhé lince sledujeme politické pletichaření čarodějů a stále výše stoupající ambice po moci a uznání toužící Yen. Oba úhly vyprávění se střetnou ve finále, která i nejméně vnímavým lidem potvrzuje, že tohle bude naprosto nekompromisní, drsná, temná, hnusná a špinavá fantasy, která si nebere v ničem servítky.

There I go again, delivering exposition. Chvilku jsem se bál, jestli bude Joey Batey jako Marigold (resp. Jaskier) fungovat, ale mé obavy při první odlehčené (z Geraltovy strany nabručené) debatě zmizely. Je přesně takový jaký má být, skvělý protiklad a partner, postupem epizody šlo skvěle vidět jak se mezi nimi utváří skvělá chemie. Dostal jsem tady taky první dávku větších fantasy elementů a musím říct, že jsem ani nevěděl, jak mi něco takového strašně v filmové a seriálové tvorbě chybělo. Ve scéně, kdy se objevil pan s kopyty, jsem se cítil jako malé dítě, které našlo ztracenou milovanou hračku. Kterýžto pocit se při scéně v jeskyni ještě znásobil (výborná hudba!). Vedle počátku spanilých dobrodružství zaklínače a barda oproti první epizodě přibyla jedna dějová linie navíc, která nejen že uvedla na scénu Yennefer (Anya hraje její postupný přerod excelentně), ale taky další zásadní aspekty světa - magii a čaroděje. Poslední část nenásilně podané expozice (důležité hlavně pro diváky nepolíbené předlohou ani hrami) poskytlo pokračování linky s princeznou, kde ji vidíme na útěku a v interakci s dalšími obětmi války. Buduje to svět a buduje to i její charakter. 9/10

Nejlepší epizoda. Zpětně jsem musel plně docenit i předchozí dějové odbočky, díky kterým všechny postavy dostaly dostatek prostoru pro představení i jednoduchou charakteristiku, příběh i vesmír, ve kterém se odehrává, získal na rozměru a Mando a dítě měli dost času na postupné rozvíjení vztahu i odhalování náznaků budoucích věcí (v případě dítěte bylo důležité také množství neskutečně roztomilých momentů, kdo by proti tomu něco měl). Tato epizoda z toho hodně těží, postavy mají mezi sebou vybudovanou důvěru, případně respekt a jejich interakce jsou rozvíjeny logickým směrem; vše stojí na základech, které vytvořily předchozí epizody. Malý zelený přítel si tentokrát krade momenty jiným, pro vesmír a pro jeho malinkatou postavu mnohem zajímavějším způsobem (zůstává zábavnost i roztomilost). A ústřední zápletka přinese výbornou, napínavou a dobře napsanou cestu až k výbušnému a překvapivě emotivnímu finále, dialogy jsou tentokrát zcela bezproblémové (někde jsou přímo skvělé) a nemusel jsem ani nikde přivírat oči nad divnými rozhodnutími postav. V neposlední řadě dojde na doposud asi nejlépe vybudované momenty a situace (včetně skvělého flashbacku, jehož význam je větší než by se na první pohled mohlo zdát), které ztělesňují to, co na tomto vesmíru milujeme. Člověk si v takových chvílích říká, že ani v Disney éře není ještě esence SW úplně ztracena. Celkovému silně pozitivnímu dojmu z této epizody nakonec napomáhá i sebevědomá, pevná režie Debory Chow. Ze tří nejlepších epizod Mandaloriana natočila dvě. Obi-Wan je v dobrých rukou.

Přidám tady jenom další nadšený výkřik - ano, i přes existenci fenomenálních Leftovers, tohle je Lindelofův pièce de résistance. A už mi oficiálně došly synonyma. Doufám, že nikdy nezmizí Damonův talent pro vytváření těch nejpodivnějších, nejodvážnějších, nejambicióznějších, nejchytřejších, nejspletitějších, nejvrstevnatějších, nejlidštějších a nejemotivnějších příběhů.

Komorněji laděný příběh, kde sledujeme v první řadě mikrokosmos průkopníků osidlování nekonečných obzorů, které se otevřely na konci předchozí sezony. Do toho samozřejmě začnou zasahovat politické machinace, stará zášť a nedůvěra, plíživě se vyvíjející nebezpečné konspirace a samozřejmě i stále tajuplné mimozemské hrozby (které v jednu chvíli začnou být opravdu klaustrofobické a děsivě vygradované i z pohledu diváka). Vše ale v této sezoně sledujeme spíše z pohledu jednotlivců, kteří se snaží tyto problémy řešit a přizpůsobit se nově otevřeným horizontům bez ztráty vlastní identity a svých blízkých (některé situace a dialogy jsou v tomto ohledu vskutku bravurně napsané a vymyšlené). Příběh je proto výrazně osobnější než tomu bylo v předchozích sériích, což pomáhá prohloubit a zajímavěji vykreslit postavy. Jediný velký mínus, který bych mohl vytknout je, že jsem to vše zhltnul příliš rychle (deset epizod místo třinácti je asi v tomto případě pochopitelné rozhodnutí ale...). Každopádně jsem velmi rád, že mě tenhle vesmír nepřestal fascinovat ani v této mírně odlišné podobě a v područí Amazonu navíc dostal ještě lepší, hezčí formu, nejen díky většímu důrazu na různorodé vizuálně působivé prostředí (Mars!) a vesmírné/planetární scenérie, ale i díky lépe fungující dramaturgii, nápadité režii a dokonce i zřetelně pevnějšímu vedení herců. Naše známá posádka Rocinante se konečně naplno vžila do svých rolí a více než zdatně jim sekundují nově příchozí v čele s Burnem Gormanem. Čekání na další sezonu, kde se všechen vývoj (který tvůrci zanechali na opravdu nepříjemném cliffhangeru) zúročí, bude opravdu dlouhé.