TheDarKnig

20:31 Satoru Gojo Arrives

Wealth, fame, power... Gold Roger, the King of the Pirates, obtained this and everything else the world had to offer and his dying words drove countless souls to the seas. "You want my treasure? You can have it! I left everything I gathered together in one place! Now you just have to find it!" These words lured men to the Grand Line. In pursuit of dreams greater than they've ever dared to imagine! This is the time known as the 'Great Pirate Era'!

THIS IS PEAK.

Děkuji české distribuci, že se v poslední době nebojí nasazovat do kin i filmy, které ještě před pár lety člověk jinde než na internetu vidět nemohl. Tentokrát sice trochu mrzutě se značným zpožděním kvůli potřebám KVFF (takže v mezičase film už stihl v digitální podobě na internetu vyjít), ale zase dokonce i v jednosálových kinech v menších městech, což s povděkem kvituji a nebudu si tedy stěžovat. Každopádně po určitém rozčarování u posledního Šinkaiova projektu "Tenki no ko", který se se mnou až na pár momentů trochu emočně i příběhově minul, mohu s radostí říct, že se Šinkai znovu vrátil na absolutní vrchol a nebýt trochu příliš pohádkového závěru jedné z hlavních linek, kvůli čemuž u mě žel nedošlo k takovému tornádu emocí jak bych si přál, musel bych chvilku uvažovat nad tím, zda Suzume se svými silnými, v skutečných problémech a tragédiích ukotvenými motivy, velmi realisticky a živě působícími postavami a se svou přímo dech vyrážející úrovní převodu Japonska do animované podoby, což je tady zvlášť důležité neboť Japonsko hraje v tomto filmu doslovně jednu z hlavních postav, v mých očích nedorovnala i obrovskou srdcovku a právem jeden z nejlepších filmů minulé dekády "Kimi no na wa". Nu, možná mi tady taky kromě již zmíněné absence silnější katarze někde v tom finále chyběl hlavně jeden nezapomenutelný moment s celou verzí zdejších RADWIMPS, na který jsem celou stopáž čekal a myslel jsem si, že se k němu buduje cesta pomocí rozesetých střípků... a nakonec z toho nic nebylo. A taktéž symbolika a mytologie možná mohly být rozvinuty trochu hlouběji, i když asi rozumím, proč tomu tak nebylo. Suma sumárum, sledovat cestu dospívání a smiřování Suzume bylo znovu něco jedinečně krásného. Tak jak to umí jen Šinkai. 9/10

Aka Akasaka ftw (již podruhé). Poprvé jen tak v pauzách mezi usilováním o vítězství v různých Apex Legends turnajích napsal jednu z nejlepších, nejzábavnějších, nejkreativnějších a emočně nejdramatičtějších romantických komedií naší generace Kaguya-sama: Love is War (která je, když si člověk odmyslí všechnu tu nadsázku, v podání váhavého zkoumání sebe a ostatních, objevování romantických pocitů a sexuality, bolístek, těžkostí, pochyb a psychických nejistot a bloků během dospívání až překvapivě hodně uvěřitelná a realistická). Tahle manga následně dostala po všech stránkách brilantní adaptaci, která veškeré její jedinečné komediální i emoční kvality zdůraznila a mnohdy i vylepšila díky mistrům animátorům ze studia A-1 a perfektně zvoleným VAs. Ještě než ale Akasaka vůbec dopsal své první veledílo, začal pracovat na dalším klenotu, jiném, mnohem vážnějším, temnějším a do velmi skutečného světa zasazeném pokusu o idol mangu, kterou nazval příznačně víceznačně "Oshi no Ko". Ptáte se jak jeden mangaka zvládal psát dvě mangy týdně (a nejen zvládal, stále zvládá, protože i když Kaguya skončila, Akasaka si jako věčný workoholik příliš dlouhou pauzu nedal a momentálně píše již třetí, mimochodem znovu docela originálně pojatou romantickou mangu Renai Daikou - Love Agency), přičemž zároveň se oddával docela často hraní kompetitivních videoher? Nu, existují věci mezi nebem a zemí, na které nejsou úplně uspokojivé odpovědi. Nicméně v případě Oshi no Ko Akasakovi pomáhá Mengo Yokoyari, zábavně zapálená fanynka Chainsaw Mana a toho času autorka proslavená... ehm svým způsobem taktéž docela unikátním pojetím romantické mangy, která se jmenuje Kuzu no Honkai - Scum's Wish, která byla ovšem mnohem méně komická a mnohem více kontroverzní a rozporuplně přijatá vzhledem k zvoleným tématům např. zakázané lásky. Do jaké míry ovlivňuje Mengo samotný příběh Oshi no Ko si jistý nejsem (ale začínám mít v poslední době určitá podezření), každopádně její hlavní úkol v této spolupráci dvou velmi zajímavých tvůrců je kresba, díky čemuž má Akasaka stále dostatek času na... Apex Legends a pravděpodobně mezi turnaji a začátky nových sezon i na soulslike hry. Na rozdíl od Kaguyi, která začne na první pohled jako sice konceptuálně ihned značně nápaditá, ale jinak docela dějově epizodická, roztříštěná a zábavností fluktuující a chvíli trvá než se kvalita postav a příběhu začne projevovat výrazněji (i když mě osobně ten způsob podání humoru a epizodek ze života výrazných postaviček studentské rady sednul opravdu velmi téměř ihned a to ostatní jsem pak bral už jen jako příjemný bonus - na druhou stranu uznávám, že kdyby tam nikdy nic dalšího nebylo a děj by zůstal u nekonečné jakkoliv zábavné zákopové války bez jakéhokoliv pohybu, koncept a s ním spojené postavy by se dříve nebo později nutně omrzely), Oshi no Ko, jak vzhledem k autorovu posunu k jinému žánrovému mixu, tak vzhledem k celkové struktuře příběhu, do uceleného, vrstevnatého dramatického vyprávění naskočí prakticky okamžitě a čtenáře/diváka do svého světa vtáhne a příjemně i nepříjemně vyčerpaného vyhodí ven až na konci. I tady Akasaka znovu ukázal svůj cit pro psaní s přesahem dokonce do jakési meta roviny. V rámci tvorby díla ze světa showbizu a jeho zákulisí si myslím, že mangu vytvářel přesně tak, aby se dala co nejjednodušeji a nejpraktičtěji převést do dalších médií, o čem mimo jiné sám v příběhu taktéž vypráví. Ale musím pochválit i samotné studio Sentai, které nejenže vystihlo výborně barevnou paletu, zdůrazňující kontrast mezi třpytem a temnotou průmyslu, zvládlo najmout ty nejlépe sedící VAs, aby mohli být všichni Akasakovy půvabní, sympatičtí a komplexní hrdinové a hrdinky představeni světu v celé své kráse, ale navíc nepodcenili dramaturgii, režii ani správné uchopení jednotlivých dramatických oblouků postav. První sezona tak začala rovnou "celovečerním" filmem, v kterém jsme se dozvěděli během hodiny, plné divných, zcela nečekaných událostí, rodičovské (ne)lásky, prvních krůčků v dravém světě zábavného průmyslu i nervy a emoce drásajících momentů celý koncept příběhu a zároveň motivy všech účinkujících, díky čemuž bylo okamžitě zaháčkováno mnohem více lidí než kdyby se muselo na dokončení prologu příběhu čekat několik týdnů. A byla ukončena v zářivém hvězdném stylu té tradiční krásné strany idol anime/kariéry, kterou vidíme my diváci obvykle, což neironicky podtrhlo závěr první části linky příběhu jednoho ze sourozenců (Ruby) a zároveň vlastně ironicky zvýraznilo odvrácenou stranu pod tím vším pozlátkem, v které se pohybuje druhý ze sourozenců (Aqua). Aqua, který se pomalu psychicky topí v temném vězení své mysli, aniž by si to zatím kdokoliv uvědomoval. Mezi oběma body jsme pak mohli sledovat na pozadí postupně dávkované detektivní zápletky umně stavěnou přehlídku hnusu, falše, nerealistických očekávaní, šikany, pomíjivosti slávy, snah o ocenění a docenění a komplexů, které vyplývají ze všech těchto negativních aspektů a tlaků. Myslím si, že Akasaka jak v rámci jednotlivých postav a jejich traumatických příběhů (v první sezoně asi vůbec nejsilnější ukázka extrémní toxicity a nebezpečnosti kultury šikany a překrucování a nafukování víceméně nevinných maličkostí přišla v části příběhu s reality show a s postavou Akane - tady se autor dokonce přímo inspiroval skutečným, tragickým případem něčeho podobného), tak v rámci obecné expozice celého průmyslu opravdu účinně, drsně a bez rukaviček strhl ten pozlacený obal z produktů, které většinou konzumenti nijak do hloubky neanalyzují a ani analyzovat nechtějí. Ačkoliv podmínky, které panují zvlášť v Japonsku a Jižní Koreji (pravděpodobně v rámci tohoto kulturního okruhu i v dalších zemích, ale tam o tom nic nevím, protože z nich je vývoz popkultury v mnohem nižší tonáži než z těch dvou zmíněných zemí) jsou všem, kteří se o tamější produkci zajímají aspoň trošičku hlouběji, docela známý už dlouhé roky. Každopádně čím více fikcí, dokumentů a zpráv o tom bude informovat, tím lépe. Třeba šíření povědomí tuto šílenou kulturu nakonec změní, jak zvnějšku, tak zevnitř. A nejlepší na Oshi no Ko je, že ten celý mnohdy vskutku dokumentární (nejen podáním, ale tím, že je mnohé z toho inspirováno skutečností) náhled do zákulisí tvorby umění je zabalen v tak dobře stravitelném a chytlavě napsaném příběhu, plném skvělých, zábavných, zajímavých a sympatických postav (Kana je jednoduše rudovlasé zlatíčko se vším svým talentem, svou otevřeností a veselostí, drzostí a tvrdohlavostí, sebevědomím i smutkem a pocity méněcennosti a odvržení, které se pod tím vším skrývají; perfekcionistka Akane se svými detektivními schopnostmi kvůli schopnosti se vcítit do role, empatií, zápalem pro herectví, ale i trochu přehnanou obsesí k těm, kterým se chce zavděčit, taktéž příliš nezaostává) momentů, napětí, dramatu, ale i znovu velmi uvěřitelné romance a třeskuté komedie. Prostě Aka Akasaka ftw (již podruhé :). 9,5/10

Let's do things differently this time. So differently. His name is Miles Morales. He was bitten by a radioactive spider, and he's not the only one. Esence čisté, neředěné filmové radosti, kterou zažiju tak jednou za rok či dva. Po tomto výjimečném zážitku bych šel s vyjádřením superlativ ale ještě dál, mnohem dál. Jeden z nejlepších filmů za posledních deset let. Jeden z nejuspokojivěji a nejnápaditěji rozvinutých sequelů všech dob. Jeden z absolutně nejgeniálněji rozpohybovaných komiksových obrázků v celé historii pokusů Hollywoodu o něco takového. Jeden z nejlepších animovaných filmů, co jsem kdy viděl. A esteticky i obsahově možná nejhutnější a nejnápaditější film vůbec. Přitom toto komplexní, rozmáchlé, s neskutečnou pečlivostí a láskou mistrovsky vytvořené moderní umění staví v rámci trilogie i přes bezpochyby nosnou, zcela dostatečně emotivní, dramatickou, na mnoha místech neuvěřitelně strhující a v hlavních bodech/motivech slušně uzavřenou zápletku pouze základy pro velkofilm, který přijde až příští rok. Na rozdíl od mnohých jiných konzumentů a obdivovatelů jsem s tímto faktem problém tedy neměl (proč taky, když vše fungovalo takto dobře a to včetně výborně vystavěného cliffhangeru), ale jakých výšin jsou schopni mistři Lord s Millerem + všichni další lidé, kteří se podíleli na tvorbě tohoto úchvatného veledíla (jmenovitě bych zmínil určitě Pembertona a celý tým, stojící za dokonalým soundtrackem, díky němuž jsem byl naprosto pohlcen vyprávěním již v prvních pěti minutách!) ještě dosáhnout příště, to si v momentálním extatickém rozpoložení nevím téměř představit. Ale věřím jim na 120 procent. 11/10

V rámci zvolené problematiky zcela objektivní a smutně, tragicky výstižné. K Slovensku mám velmi blízký vztah a tamější vývoj (nejen) v posledních letech mi trhá srdce.

KINO

Shinzou Wo Sasageyo!

SPOILER Hello friend. God, that's always been lame, hasn't it? Sorry I never came up with a better name for you. And again, I don't even have a name. Just a guy trying to play God without permission. This whole time, I thought changing the world was something you did. An act you perform, something you fought for. I don't know if that's true anymore. What if changing the world was just about being here, by showing up no matter how many times we get told we don't belong, by staying true even when we're shamed into being false, by believing in ourselves even when we're told we're too different. And if we all held on to that, if we refuse to budge and fall in line, if we stood our ground for long enough, just maybe... the world can't help but change around us. Even though we'll be gone, it's like Mr. Robot said. We'll always be a part of Elliot Alderson. And we'll be the best part, because we're the part that always showed up. We're the part that stayed. We're the part that changed him. And who wouldn't be proud of that?