AndrejDuha

První část má přidanou hodnotu v krásných scenériích v Mongolsku. Casting je skvělý - všechny hlavní postavy jsou velmi výrazné a jejich osud vám není lhostejný. Scénář má svá hluchá místa, ale celý seriál je poměrně konzistentní co do napětí i dávkování jednotlivých dějových linek. Potěší vedlejší scénky se sociálně-kritickým aspektem. Velmi dobrá je i hudba. Energická, sympaticky infantilní "Super power" je instatní hit. Na to, jak béčkově zní už samotný název celé série, přijemné překvapení, a v rámci žánru superhrdinů fajn změna od hollywoodské produkce. Další plus za scény v Pusanu - dobrá inspirace na dovolenou.

Skvělý scénář, líbí se mi jak při střetu "kultur" na jedné straně film vynechává výchovná klišé tam, kde se to nabízí (dívka s cigaretou) vs. jinde se strefí zcela bez obalu (stokrát omleté "zabila jste to zvíře, co máte na talíři, sama?"). Chce se věřit, že tvůrci přesně věděli, co chtějí říct, a jak má co vyznít, i zde v komentářích zdůrazňovaná "bezvýchodnost" či "necelistvost" konce se mi zdá být záměrná - "já prostě nakonec nevím, co je správně, chci pro své nejbližší to nejlepší, ale možná dělám celou dobu strašnou chybu", přičemž láska nakonec zůstává jedinou pozitivní hodnotou, která je nezpochybnitelná napříč kulturami, filozofiemi či přístupy. Film přirozeně vede k zamyšlení svou nejednoznačností, nehodnocením, nutí diváka dělat si vlastní názor, nějak se vůči filmu vymezit. Patří velký nůž do ruky dítěti? Se skvělými hereckými výkony a třešničkou na dortu v podobě hudby. Ubrat ve světě filmu prázdné spotřební blockbustery topící budgety znovu a pořád na to samé ve prospěch filmů které v člověku "dozrávají" ještě chvíli po shlédnutí, člověk neviděl poslední měsíc pět podobných, a jejichž nedokonalost je svým způsobem součástí obohacení, které přináší. Tři nebo čtyři hvězdy? Dvě? Co je vlastně měřítkem? A záleží na tom vůbec?

Aaaah! Ze začátku to vypadalo na další typický teen movie - nu, nechal jsem se nachytat. To, v co se film vzápětí zvrhne, je totiž taková snůška nezvyklých žánrových kombinací, která se jen tak nevidí - a parádně funguje! Něčím mi film připoměl Scotta Pilgrima (asi tou multižánrovostí), něčím japonskou kinematografii (asi tím pocitem jakési nepatřičnosti některých prvků - což není nutně negativum). Navíc mě baví režiséři, kteří umí být tzv. "nekorektní," a N. Cage, který umí hrát i (s) knírem :-).

Zpracovávat téma autizmu a podobných poruch (nejen) u dětí je potřeba dle mého názoru s mnohem hlubším ponorem do problematiky. Šestiletá holčička má trauma z otcovy smrti (ono to spíš vypadalo že jí indián svými několika poetickými metaforami vymyl mozek, což už samo o sobě dost drhne), výsledkem čehož začne být jakože autistka, oplývající výjimečnými schopnostmi... proboha. Kdyby se do toho nepletl autizmus, proč ne. Kdyby to bylo naopak o regulérním postižení autizmem, v pořádku. Ale takhle... vadí mi, když si někdo zvolí téma, ke kterému, aby ho dobře zpracoval, musí mít jakousi odbornou průpravu, a neuvědomí si, že ji postrádá a nevyhnutelně tak stvoří více či méně paskvil. Mrzí to o to víc, že v ostatních ohledech jde o nadprůměrný film.

Kdyby zůstaly noční scény a všechno ostatní se vyhodilo, možná by PA zasloužilo tak o 40% lepší hodnocení, protože ty opravdu jakýmsi způsobem "fungují" (až na tu první). Všechno ostatní je bohužel utrpení sledovat.

Vše potřebné je jakoby obsaženo, ale nic tak nějak dostatečně. Člověk každou chvíli získá pocit, že tenhle prvek, tenhle motiv... že to šlo dotáhnout dál. Např. "hledání minulosti" malé Esther je naprosto odfláklé ve srovnání třeba s horrorem Kruh, kde tento "detektivní" prvek tvoří podstatnou část atmosféry a napětí ve filmu. Podobně hudba, zvuk... to všechno mohlo dodat na mrazivosti filmu a účinku na diváky, jaký by tenhle typ filmu měl poskytnout. Přes rezervy, které film má, jde ale stále o dílko stojící za pozornost, nikde to nějak zásadně nekulhá, i když... režisér by nás neměl nechat v průběhu filmu přemýšlet o logických krpách, což se v tomto případě děje, ale nakonec... fanoušky žánru stále potěší, a přesvědčivé herecké výkony také film pozvedávají poměrně výrazně, hlavně Vera "Blanchett" Farmiga i Isabelle Fuhrman, ve své roli prozatím životní.

To, co Forman v Amadeovi dokázal jediným záběrem, je v tomto filmu popisně ztvárněno na půl hodiny. Nevím, proč byly do filmu vybrány ty nejkýčovitější motivy z vážné hudby, které nesouvisí ani dobově, ani příběhově. Mozart byl zahrán mizerně, Casanova i v originále očividně předabován, aniž by se mu dabér jedinkrát trefil do úst... Slepé uličky ve scénáři, speciální efekty přinášející víc škody než užitku (přibarvené modré oči Anetty - jen v prním záběru kde se objeví, démoni na scéně při samotném představení...), stejný hudební doprovod při stejných situacích jako v Amadeovi (smrt Mozartova otce)... zkrátka příliš mnoho nedostatků na to, aby mohly být vyváženy těmi pár pozitivy. Kdyby film vznikl deset let před Amadeem, člověk by si řekl "ok, oceňme snahu", takto ale nelze setřást pocit naprosté nadbytečnosti, protože nového přináší pramálo, a vše nesrovnatelně hůř. Bohužel.

Potěšilo mě, že film zachoval jakousi syrovost z knižní předlohy, která je naprosto cizí např. Pánu prstenů. Potěšili herci i hudba. Nechybí napětí, které vyvolá očekávání, jak to všechno dopadne. Princip kauzality, na kterém příběh stojí, je tu zpracován velmi přesvědčivě. První dvě "epizody" (ježek a drak) jsou trochu nadrámcové - věnuje se jim příliš mnoho prostoru na to, že v rámci celku jde o slepé dějové linie. Pak už je to ale pěkný film televizního formátu i rozpočtu (člověk se může zlobit kvůli Ed Woodovským monstrům, ale... o to tady přece nejde, ne?). Kdyby se zachoval "duch" zpracování, přitlačilo by se na pilu na scénáři a přidaly peníze, mohla by vzniknout velkolepá sága dle knižní pentalogie: takto syrová, klidně s tímto hereckým obsazením, ale scénáristicky a výpravně zvládnutá.