Midori_Mike

Na naše poměry určitě výborná vizuální stránka, atmosféra a stylovost. Ovšem nemohu si pomoct - tomuto filmu chybí něco velmi důležitého k tomu, aby to byl zapamatování a adorování hodný snímek. Pokud bych to měl nějak pojmenovat, tak řeknu, že zde chybí větší propracovanost scénáře a příběhu samotného. Stopáž mohla být klidně delší (po vzoru většiny gangsterek), protože filmu by slušel větší prostor pro detektivní pasáže + s tím spojené postupné budování čím dál víc temnější atmosféry. Takto nám bylo vše naservírováno příliš zkratkovitě, podle mě. Snaha udělat díky tomu film údernější a umělečtější tím paradoxně utrpěla, protože když film stojí jenom na tomto, tak to prostě často nefunguje, jak má. Na to má "Ve stínu" příliš klišoidní a očekávatelnou pointu... čili místo toho, aby to s člověkem zamávalo a zůstal s otevřenou pusou hledět na závěrečné titulky, si spíše většina lidí řekne "No dobrý no... pěkné, ale čekal jsem něco trochu víc". Každopádně i tak si film najde své příznivce a slaboučké 4* si zaslouží :)

Měl jsem zřejmě velké štěstí v jedné věci - Vesnice je první film, který jsem od Shyamalana viděl. Díky tomu jsem neměl od snímku žádná speciální očekávání, jako většina negativně hodnotících lidí zde na ČSFD. Pro mě to byl překrásný zážitek. Mysteriózní atmosféra, hudba, herci a hlavně scénář - všechny tyto věci hodnotím za 1. Bavil jsem se bezpečně po celou dobu stopáže, která je dlouhá tak akorát. Dvojice hlavních aktérů mi opravdu učarovala. Emoce vznikající mezi nimi byly tak čisté a pro mě přirozené - pro mě ideál lásky, který se dnes už téměř nenosí. O to více si Shyamalana vážím. Před koncem filmu jsem byl plný očekávání, jakého závěru se dočkáme. Jelikož nechci spoilerovat, pouze řeknu, že konec mi nejenomže nevadil, ale naopak jsem si něco takového přál. Ovšem promyšlenost, s jakou byl uskutečněn, mě opravdu mile překvapila. Je to přesně ten typ konce, u kterého člověku dojde X věcí a všechny scény, ze kterých člověk v průběhu nebyl moc moudrý, se krásně logicky vyjasní. Díky několika indíciím ve filmu se mi podařilo hlavní pointu závěru správně odhadnout dopředu, ale bál jsem se toho, jak jednotlivé charaktery dopadnou. V tomto ohledu mě Shyamalan opravdu potěšil. Myslím si, že většina režisérů by ho udělala o něco realističtější a tím by to celé zkazila. Taky musím ocenit to, že samotný film nijak nehodnotí filozofickou otázku, která po dodívání se jednoznačně vytane na mysli každému divákovi (aspoň doufám). Neříká, co je lepší nebo horší. Každý si může udělat názor sám. Pro mě jasných 5* a velký díky lidem, kteří mi tento film doporučili. Oni ví, kteří to jsou :-)

Po dlouhé době se vracím k anime, na doporučení mého bratrance. A musím říct, že Shingeki no kyogin je přesně to, co jsem potřeboval. Svěží vítr do plachet dnešního anime. Rychlý spád děje, výborná animace, zajímavé charaktery, silné emoce a hlavně velký potenciál do budoucích dílů.

Velice působivě natočený snímek, Coppola opravdu umí. Martin Sheen a Robert Duvall svými hereckými výkony trochu zastínili ostatní, nicméně všichni herci zahráli na výbornou. Atmosféra filmu mi mezi válečnými snímky přišla zcela výjimečná. Těžko to popsat slovy, to se musí vidět, cítit. Né se vším je divák konfrontován přímo, některé věci si musíte sami domyslet. Ale je to práce příjemná. Důležitým aspektem snímku je taky jeho přesah. Nejedná se pouze o válečné drama, je to hlavně sonda do hlubin lidské duše. I kdybych se moc snažil, nenašel bych i v takto dlouhé stopáži filmu slabé místo. Všechny scény i rozhovory mají svůj smysl. Rád bych vyzdvihl i kameru a zvukové efekty. S pořádnou aparaturou jsou to sluchové orgie. Za přečtení určitě stojí i zajímavosti k filmu.

Po dlouhé době film, který u mě zůstal trochu hodně za očekáváními. Vlna chytrých komorních sci-fi z poslední doby mi rozhodně imponuje, ale Ex Machina je pro mě spíše horším zástupcem této kategorie. Film má dobrý nápad, klade správné otázky na zamyšlení, nad kterýma by se dalo diskutovat celé hodiny, ale... scénář je podle mě příliš plochý, místy příliš zjednodušený nebo zbytečně nerealistický (viz např. začátek, který je jak z nějakého Jurského parku. Nevím, prostě mi to přišlo jako přepal pro takové téma a působilo to na mě béčkovým dojmem). Nejvíce mě zklamal ovšem závěr. Vypadalo, jakoby autoru scénáře a zároveň režiséru Garlandovi předčasně totálně došly nápady a neměl už sílu dotáhnout své dílo do překvapivějšího konce. Možná se snažil udělat nějakou silnou morální tečku za celým filmem, oněmět diváka, ale to se mu alespoň u mě krutě nepovedlo. A tak si z filmu odnáším pouze příjemné zážitky z filmových efektů, citlivé ztvárnění Avy v podání Alicie Vikander a občasného lehkého mrazení v zádech ve chvílích, kdy se film přenášel do thrillerové roviny. Lepší 3*

Kus dobré filmařiny. Atmosferické, hypnotizující - napětí bez velkých teatrálních hlášek nebo scén. Né že by tam akce nebyla, ale to hlavní drama se bude odehrávat přímo uvnitř vás. Hlavní hrdina je hodně tajemná postava - přestože jednoznačně sympatická - a člověku celou dobu vrtá hlavou, na co asi myslí a jaké jsou jeho skutečné záměry. Je to místy až krásně snové. K tomu si připočtěte perfektní, převážně ambientní soundtrack, který ale korunují dvě výborné skladby odkazující se na 80. léta (vydány byly ale v roce 2011) v úvodních a závěrečných titulcích. Nádhera

Uhrančivý snímek, na který jsem se začal dívat neplánovaně (ČT:Art) a už jsem se nedokázal odtrhnout. Boj o nezávislost Irska z područí Velké Británie byl pro mě dlouho opomíjenou důležitou historickou událostí, o které jsem měl jen letmé povědomí. Tento film umožní člověku nahlédnout do onoho konfliktu hodně do hloubky, z mnoha rovin. Anglie, to nejsou jenom gentlemani u čaje o páté, ale také bývalá - dosti krutá - koloniální mocnost.

Má to určitě své mouchy, ale v globále je to pro mě po Hydeparku Civilizaci teprve druhý publicistický pořad, na který se s chutí dívám pravidelně (přestože zdaleka né na všechny rozhovory, na to zatím není čas). Výběr hostů je hodně pestrý a už teď se jim tam za dobu fungování DVTV podařilo dostat pěknou řádku velice zajímavých lidí. Ohledně moderátorů nemůžu říct, který se mi zdá lepší nebo horší. Už mě oba několikrát zklamali, ale taky velice mile překvapili. Ve zkratce - Veselovský by mohl hostům méně často skákat do řeči a Drtinová by měla trochu krotit její nadšení ze spirituálních tematik. Pokusit se pokládat více vědecky objektivní otázky a né hned věřit všemu, co jí hosté řeknou... Každopádně díky úzkému kontaktu s diváky (hlavně přes sociální sítě) a jejich bezprostřední kritice pomocí komentářů pod jednotlivými videi si možná lépe uvědomují, co dělají při rozhovorech za chyby. A mám pocit, že díky tomu na sobě oba stále pracují a postupně se zlepšují. Za to velký palec nahoru. Ale i kdyby se už moderátorsky nějak zásadně nezlepšili, pro mě jsou nejzásadnější 2 hlavní věci, které si tvůrci DVTV předsevzali - být nezávislé publicistické médium a přivádět do pořadu zajímavé hosty. I přes mou lehkou skepsi se jim to v tuto chvíli, podle mě, daří na jedničku. Takže palec nahoru a gratulace k velkému úspěchu na kickstarteru. A hlavně nikdy neztraťte svoji tvář!

Tank you, David Sandberg and David Hasselhoff! Neskutečná jízda :-D

Ranhojič od Noaha Gordona je určitě jedna z nejlepších knih, které jsem kdy četl. Tento historický román vyniká hlavně syrovým, realistickým podáním středověkého světa + samozřejmě perfektním příběhem plným nečekaných zvratů a skvělých postav. Je to zhruba stejný level, jako Ecovy romány. Proto jsem byl samozřejmě velmi zvědav, jak dopadl film. Musím říct, že těch úprav děje jsem čekal trochu méně - půlka věcí tam není a to co tam zůstalo, je velice často úplně naopak (což je místy až trochu komické pro člověka, který četl předlohu :-) ). Zkrátka dá se prohlásit, že zde nezůstal kámen na kameni. Nicméně tenhle výsledný koktejl funguje docela dobře! Děj místy asi působí trochu nelogicky, ale to nejdůležitější zůstalo zachováno - atmosféra a hlavní ústřední motiv, tj. souboj náboženství s moderní medicínou. Být ukamenován, upálen na hranici nebo utopen za čarodějnictví bylo pro léčitele v té temné, fanatické době velice jednoduché. Obzvláště u nás v křesťanské Evropě. Stačila jedna závažnější chyba nebo sporná situace a už vás odváděli před "spravedlivý" soud. Né tak, když jste se pokoušeli prolomit tehdejší dogmata. Vědění si ale nakonec stejně najde svoji cestu skrze ty nejodvážnější jednotlivce a tento film/kniha jeden takový příběh vypráví. Jako většina historických románů je i tento zasazen mezi skutečné historické události a reálie - pro zajímavost zde se jedná hlavně o postavu Avicenny, neboli Ibn Síná. Byl to geniální perský učenec, který výrazně předběhl svou dobu hlavně na poli medicíny, ale také mnoha jiných vědních oborů. Výuka lékařství v Evropě se o jeho dílo opírala prakticky až do roku 1800, přičemž Ibn Síná žil v 11. století. Stačí zagooglit, nebo přečíst knihu. Já dávám tomuto filmu palec nahoru. Doporučuji všem, kdo mají rádi příběhy o lidech s nezdolnou vůlí a touze po vědění. Je to plné zajímavostí, má to správné tempo a najde se zde i místo pro příjemné emoce. P.S.: V knize najdete oproti filmu asi milion věcí navíc - hlavně Robovo putování přes Evropu do Persie, mimo jiné také přes České země! Škoda škoda, že se to do filmu nevešlo.