Recenzie (96)
Atlas mrakov (2012)
několik dost předvídatelných okamžiků, zvuková stopa překvapivě špatná, na to že by měla hudba hrát dost značnou roli v ději filmu, bohužel zbytečně doháněno její hlasitostí, výprava v jednotlivých časových rovinách dost vykradená, celkové poselství, nebo něco k čemu film směřuje jaksi chybí, ale jako celek 75 procent, budiž
Konec srpna v hotelu Ozon (1966)
Povídka je živější, film je poněkud rozvleklý.
Ostrov (2006)
Nádherný film o vině, víře a odpuštění, někdy až s nadhledem zenového mistra provádí Pjotr Mamonov šprýmy svým spoluvěrcům. Pomalý běh, nádherná atmosféra a celkově z filmu čiší usmíření a klid.
Vzpomínky na lásku (2004)
Hodně dlouho mě něco nadojalo, o filmu jsem nic dopředu nevěděl, ale od jistý doby jsem očekával eskalaci do krvavý řežby, takže mě ten celkovej vývoj dost překvapil, až do konce to má rytmus a 140 minut uteče jako voda
Poslední přesun (1995)
děsnej scénář, děsný herecký výkony, děsná kamera, přežil jsem půlku filmu a pak to vypnul, pokud by to měla být parodie na sci-fi, možná by to fungovalo lépe než tenhle pokus brát se vážně
Siedma pečať (1957)
můj první Bergman a určitě nebude poslední, skvělá naturální historicko fantaskní feska, bez zbytečné krvavosti, zato s neutuchající polemikou o existenci boha a smyslu víry a dokonalosti lásky
Dobré ráno, Vietnam (1987)
je to rozvleklý, pravda, že jsem si pustil dabovanou verzi, takže děsná nuda a chvílemi trapnost, třeba to jednou dám znovu, ale podle mě jedna z Williamsových slabších rolí
Ponorka (1981)
Posledních 15 minut pobavilo nejvíc
Kronika (2012)
Mělo to velkej potenciál, sakra velkej a zkurveně to zabili. 3 * za nevinné oběti.
Bitva o Alžír (1966)
syrové, bez romantiky, brutální, chladné a vypočítavé, a přitom plné odhodlání, víry a zaslepenosti, možná víc dokument než film, je pochopitelné že z téhle situace vzešlo mnoho traumat a Francie sklízela hrozny ještě mnoho let po roce 62