Botič

The Bling Ring je výborně oblečený film, který po sobě zanechá podobný dojem jako pouhé prolistování Vanity Fair. Ti, kdo mají rádi pěkné obrázky, budou však vrnět blahem.

World War Z unrated cut je ukázkou toho, že někdy stačí JEN 7 minut materiálu a člověk se tetelí blahem.

Pro diváka zmlsaného Fincherovým Zodiacem je The Frozen Ground jen rutinním filmem na sobotní večer, který nespasí ani Vanessa Anne Hudgens v negližé. Zamrzí snad jen účast Radhy Mitchell, která se pomalu ale jistě zabydluje v rolích hodných a milujících manželek, což je posun, který mi k buchtě bojující s démony v Silent Hillu a nemrtvými v The Crazies, vůbec nesedí.

Elysium je kyberpunková pohádka o hrochovi a surikatě odehrávající se ve světě, který může spasit jedině borec s exoskeletonem a USBportem v lebce. Neill Blomkamp natočil film, který lze tak snadno sestřelit, ať už kvůli jeho socialistickému přesahu, nepřehledné akci nebo podivným scénáristickým berličkám, ale tenhle zatraceně špinavý film mi svou atmosférou neskutečně sedl do nálady.

Nejupocenější film letošního roku!

James T. Kirk je Indianou Jonesem dobývajícím předalekou galaxii a srdce nové generace diváků. Geniální kombinace, z které mrazí v zádech.

Bezbolestné, jednoduché a příjemně svižné, asi jako vyslovení mystického Abrakadabra. Škoda, že se Louis Leterrier sklonil před honičkami a rádoby efektními CGI kouzly a neukázal trochu víc z loupežnické kuchyně. Těch několik maket a flashbacků moje zmlsané oči úplně neuspokojily. Takhle z toho hlavní čtveřice vychází jen coby prchavý stín, na který se hezky kouká, ale člověk se mu nedostane pořádně pod kůži. Nad čím ale kroutím hlavou ještě teď, je fakt, že zrovna Louis Leterrier natočil jeden z nejzábavnějších filmů letošního roku! A v tom tkví to největší a nejlepší kouzlo Now You See Me.

Funny Games US B-side.

Wolverine je nezmar, kterému to coby solistovi moc nevychází a skutečně kolem sebe potřebuje tým, o který se může opřít a pořádného scénáristu, který by mu do úst vložil nejednu říznou hlášku - jedno "go f*ck yourself" ještě jaro nedělá. Tohle bezmyšlenkovité putování odnikud nikam a filozofování o nesmrtelnosti chrousta není zrovna tou nejšťastnější cestou. Navíc člověk pak odchází z kina s pocitem, že Wolverine snad všechny akční scény prospal a bohužel s ním i divák, kterému se tak nabízí jen zběsilá jízda na shinkansenu, nepřehledná pohřební rubačka a závěrečný "lov velryby". Takhle mi nezbývá než snít o tom, jak by s Rosomákem naložil Darren Aronofsky.

Underworld: Evolution bych si chtěl raději zahrát, než se na něj jen nečinně skoro dvě hodiny koukat.