Botič

Francis Lawrence vykřesal z tohohle PG-13 bratříčka Battle Royale emoce, o kterých jsem si myslel, že v případě Hunger Games nemůže být řeč. Ve všech směrech skutečně lepší, než první díl. Jen s tím Liamem Hemsworthem zase pěkně vyjebali!

Much Ado je příjemný reunion postav z Angela, Firefly, Dollhouse a Avengers u Whedona doma a všichni u toho recitují Shakespeara, jak bizardní!

Překombinované Spy kids pro odrostlejší a otrlejší! Už je ale na čase, aby se Robert Rodriguez posunul zas někam dál.

Díky Bohu za Bohdana Slámu! Ve jménu se může pyšnit přibližně třemi vizuálně podmanivými scénami s dobrým hudebním podkresem, ale to je tak vše. Dneska ty ceny dostává vážně kde co. Bída s nouzí.

Je to sice kýč ždímající emoce tím nejprimitivnějším způsobem, ale proč si něco takového jednou za čas nedopřát.

Takový ten film, který si pustíte v neděli odpoledne a dokoukáváte ho ještě večer. Nemohla by postava Helen Mirren dostat svůj vlastní film?

K dokonalosti tomu chybí Sleep party people vystrkujíc zpoza stromů svoje zaječí uši.

Další hřebíček do rakve pro toho pomalu se rodícího cynika ve mně. Richard Curtis pořád umí! Tak tedy všichni povinně na About Time, minimálně do konce roku nejlepší dramedy široko daleko!

Film, který má víc close-up záběrů, než Bídníci a přesto v něm všechny emoce fungují na jedničku. Abdellatif Kechiche filmem La vie d'Adèle předběhl, co do odvážnosti některých scén, Trierovu Nymf()manku, ale o to zas tak nejde. V těch 170 minutách je úplně všechno, a když potkáte někoho, kdo bude tvrdit, že je tam minimálně hodina zbytečných záběrů, tak mu nevěřte.

Tyhle filmy by měly zůstat v devadesátkách. V současné době něco takového, jako R.I.P.D. nemá v kině co dělat.