salalala

Na debutu Martina McDonagha je hodně znát, že je původní profesí dramatik, protože dialogy jsou vypiplané do posledního slova a autor přesně ví, jak s nimi pracovat, aby měly ten správný spád. Samotný příběh pak je velmi inteligentní, dobře rozvíjený a po celou dobu udržuje diváka v napětí, jakými cestičkami se ubere. McDonagh měl navíc štěstí, že dostal volnou ruku, protože obsahově je vše silně nekorektní, humor je dotažený ad absurdum (zejména v závěrečné přestřelce), je i dost černý a nebere si servítky, což je poměrně příjemné. Je vidět, že má i filmově cítění, protože atmosféra Brugg je neopakovatelná a genia loci využívá na maximum, akční scény jsou vesměs výborné a celé je to hodně svižné. Ústřední herecké trio je naprosto vynikající - Colin Farrell si svou trochu dětinskou a přecitlivělou figuru náramně užívá, Brendan Gleeson je jakožto otcovská postava taktéž báječný a v závěru se objevivší Ralph Fiennes je bezmála geniální a sledovat jeho kreace je čirá radost. Malinko je škoda, že závěr je absurdní až moc a to, co postavy mnohdy zvládnou, je silně nepravděpodobné, což trochu rozptyluje pozornost a odstupuje tak od diváka. Ve výsledku je ale In Bruges dodnes unikátní snímek a debut, jakých se moc netočí a jejichž nekompromisnost pohladí na duši. 80 %

Po patnácti letech by se dalo říci, že Dead Silence by se neztratil ani v aktuálním Conjuring univerzu, protože děsivé loutky jako by vypadly z povídaček manželů Warrenových. Už tehdy ale James Wan ukazoval, že s atmosférou dovede pracovat naprosto brilantně a od prvních minut ji nastolí opravdu nekompromisní a hutnou, že z toho divákovi není úplně nejlépe. Podobné je to s lekačkami, které fungují, i když nejsou tak šokující jako v následujících režisérových počinech. I vizuálně film vypadá naprosto vytříbeně a zejména flashbackové pasáže jsou vymazlené. A je to právě technická stránka, která snímek zachraňuje, protože příběhově nejde o nic objevného a Leigh Whannell se opírá o spousty klišé a nelogičností a celá linie s vyšetřujícím policistou je hodně na vodě. Ani Ryan Kwanten v titulní roli výsledku nepomáhá, protože je zoufale nevýrazný a prkenný a možná i proto je jeho postava extrémně nezajímavá. Z obsazení tak vyniká snad jen Bob Gunton a občas i Donnie Wahlberg. Ocenit se ovšem musí nečekaná a relativně děsivá pointa, která příběhu přidává na atraktivnosti, a i když není nikterak šokující, funguje velmi dobře a dává smysl. Dead Silence je i po letech jeden z těch lepších hororů, které v posledních dvou dekádách vznikly, protože není laciný a je na něm znát, že si na něm tvůrci dali záležet a měli alespoň elementární znalosti o fungování žánru. 70 %

Tak trochu nedoceněný film, který nezaslouženě prošuměl, přitom patří k tomu nejlepšímu, co u nás loni vzniklo. Jan Prušinovský dlouhodobě umí zachytit určitou vesnickou svéráznost v pozitivním i negativním slova smyslu, což potvrdil i tady, protože atmosféra funguje výborně a příběh je zalidněn životnými postavami, které ale nejsou figurkami ani karikaturami. O něco silnější je přece jen film ve své první polovině, kdy se rodí tak trochu nepravděpodobný, ale hodně křehký vztah dvou osob, které se vztahu bojí, každá ale z jiných důvodů. Když se provalí tajemství hlavní hrdinky, příběh se začne pohybovat v očekávaných kolejích, které ale nejsou nijak otravné a umožní tvůrcům pohrát si s charaktery některých postav, ačkoli právě v této chvíli jako by snímek zůstával na místě a točil se v bludném kruhu, což ale naštěstí netrvá nijak dlouho. Výrazným pozitivem jsou neokoukané tváře v hlavních rolích a zejména Pavla Gajdošíková je naprosto vynikající a spojuje v sobě hodně zajímavé charisma a nenápadnou krásu, Jan Jankovský ale tolik nezaostává, ačkoli jeho postava není tak propracovaná, i zbytek obsazení se ale povedl výborně a není v něm nikdo, kdo by výrazně rušil. Tempo asi mohlo být o něco svižnější a zemitost některých postav ještě větší, ve výsledku se ale dá snímku nejvíc vytknout snad jen nepravděpodobný závěr, protože SPOILER je jasné, že dřív, nebo později se oba milenci budou muset přestěhovat do většího města, kde se ztratí v davu a jejich minulost tam nebude hrát až takovou roli KONEC SPOILERU. Chyby jsou hodně příjemnou romancí, jakých se u nás moc netočí a navíc nevyznívá hloupě a sexisticky. 70 %

Poměrně chytré sci-fi, které ani po skoro dekádě nezestárlo a vizuálně vypadá více než dobře. Alex Garland velké finanční možnosti neměl, přesto je dokázal využít na maximum, protože výprava a vzhled odlehlé futuristické chaty kdesi v horách působí velkolepě. Od počátku rozehrává hodně zajímavý a promyšlený příběh s nádechem tajemna, kde postupně odhaluje jednotlivé události a udržuje tak diváka v naprosté pozornosti. Bez výhrad mu funguje i klaustrofobní a poměrně hutná atmosféra určité nejistoty, která postupem času ještě houstne. Ústřední trojice je výtečná a zejména slovní přestřelky mezi Oscarem Isaacem a Domhnallem Gleesonem jsou výborné, Alicia Vikander je potřebně křehká a zároveň tajemná, navíc vše dokáže uhrát jen přes obličej a její androidka tak je životnou postavou. Ocenit se musí i nijak zběsilé tempo a komornost celého snímku. Je možná trochu škoda, že konec není moc originální a nejde proti všeobecným tezím, na druhou stranu pořád je překvapivý a do kontextu děje perfektně zapadá. Jinak snímku nelze vytknout vůbec nic, protože dokázal vybalancovat hranici "umění" a spotřebního filmu a uspokojí jak ty, kteří jsou fanoušky žánru, tak i ty, kteří mu moc neholdují a to se úplně často nestává. 70 %

Ve svém minimalismu emocionálně působivý a na sledování v dobrém slova smyslu nepříjemný film, který není jednoduchý a svou strukturou a pojetím diváka čím dál víc vtahuje do děje. Jan P. Matuszynski od počátku uchvátí na první pohled neviditelnou a nevýraznou, ale naprosto dokonalou výpravou, která kostýmy i kulisami evokuje šeď a nenápadnost osmdesátých let, v nichž prakticky vše vypadalo stejně. Klaustrofobní, paranoidní a depresivní atmosféra funguje báječně, v čemž pomáhá i místy hodně sugestivní kamera, která se nebojí ani dlouhých a bezstřihových záběrů, čímž působí jako by autenticky a dokáže udělat událost i z pouhé chůze po ulici nebo vystupování z auta. Vzhledem k dost pomalému tempu je hodně času na tu nejjemnější psychologii postav a vysvětlení jejich motivace, čehož režisér využívá na maximum. Pomohl si i výtečným obsazením, v němž jsou všichni zcela přesní, nejvíc ale vyčnívají Tomasz Zietek, který se zmítá mezi touhou po pravdě a boji s pochybnostmi a snahou neztratit vlastní čest a rodinu, Sandra Korzeniak a dokonale minimalistický Robet Wieckiewicz, který sice nevstane od stolu, svými grimasami ovšem obsáhne úplně všechno. Asi můžeme Matuszynskému vytýkat, že tak trochu figurkaří a postava státní prokurátorky je karikaturou jako z učebnice, že je vždy na první pohled jasné, kdo je ten hodný a kdo zlý a že je možná stopáž až moc dlouhá a divák se nedočká nějaké katarze (k čemuž je ale objektivní historický důvod), to jsou ale v kontextu díla takové banality, že silný dojem z něj to nijak nezkazí a odpor k době, v níž je lež norma, to jen prohloubí. 80 %

Film, který tak nějak po těch více než dvaceti letech uzrál. Antoine Fuqua od počátku nastoluje dost hutnou atmosféru, ze které nepoleví ani na okamžik, navíc se opírá o parádní syrovost, která k podobným počinům a zákoutím velkoměst patří. Nepotřebuje žádné velkolepé scény, ale soustředí se na naprostý minimalismus, s nímž realizuje každičký moment a diváka dostává do zvláštního pocitu bezvýchodnosti. Tomu pomáhá i pomalejší tempo, v němž je prostor na práci s postavami, z nichž zejména ta titulní prožívá těžce deziluzivní úvodní den, v němž přijde o úplně všechny ideály. Akce je tu naprosté minimum, když už se ale na ni dostane, nelze jí nic vytknout a je podobně syrová a drsná jako celý film. Denzel Washington je v titulní a SPOILER jedné z mála záporných rolí kariéry KONEC SPOILERU naprosto skvělý, i když o Oscarovi se vzhledem k tehdejší konkurenci dá polemizovat, o moc nezaostává ani Ethan Hawke, který kraluje zejména v závěru, podobně výborně jsou obsazeny i role vedlejší, z nichž nikdo nemá větší prostor, každý ho ale využije. Ke konci je to asi trochu předvídatelné a těžko říct, kolik toho má Ayerův scénář společného z realitou a zda by bylo vůbec možné, aby nováček prožil něco takového, to ale dojem výrazně nekazí  a v kontextu dalších let dělá z Training Day výbornou podívanou, jakých se v současnosti bohužel mnoho nevidí. 75 %

Hodně příjemné béčko, jemuž je na VOD (potažmo videu) nejlépe. Joe Carnahan akci umí, protože v jeho podání je pořádně stylová, nechybí jí adrenalin, je relativně brutální, a i když se situace vzhledem k zápletce opakují, pořád baví a pokaždé nabídnou trochu jiný úhel pohledu. I atmosféra určité nejistoty funguje na výbornou a celková stylizace do starých videoher je nápaditá a dost zábavná. Jakmile se ale dostane na příběh a dialogy, začíná to trochu drhnout, protože příběh sice není úplně nesmyslný a přepálený, přesto je v něm několik logických děr a i přes určitou snahu o sofistikovanost je de facto jednoduchý a trochu předvídatelný, ačkoli v něm nechybí několik překvapivých zvratů. Rodinná line bohužel nefunguje a je dost toporná a vesměs nezajímavá. Moc nepotěší ani trochu lacinější vizuální stránka, protože z některých scén je evidentní přehnané využití CGI.  Frank Grillo v hlavní roli je naprosto výborný a celý film táhne svými hláškami a charismatem, protože ostatní nemají moc prostoru, což mrzí zejména u spolehlivé Naomi Watts a Mela Gibsona, jehož záporák je nevyužitý a ani jejich závěrečný střet není tím pravým vyvrcholením filmu. Ona ostatně lepší pointa chybí úplně, protože zvolené zakončení je hodně zvláštní a zbytečně nejasné. Boss Level není špatný film, je zcela záměrně zábavný a jeho obsazení je velmi solidní, přesto mu k lepšímu hodnocení chybí dost věcí a určité originality, jako počin na jedno zhlédnutí ale funguje báječně. 60 %

V ryze průměrné filmografii Roberta Luketica se 21 poměrně vyjímá, ačkoli nejde o výrazně nadprůměrný počin. Vizuální stránka je výborná a atmosféra kasin, sázení a hazardu funguje velmi dobře a je potřebně atraktivní. Luketicovi se podařilo nastolit i to správné svižné tempo, protože minimálně v první polovině má film spád a nenudí. Problém ovšem nastává v samotném příběhu, který není nijak extrémně zajímavý a v závěru se bohužel pokouší o nečekanou pointu, což se mu moc nedaří a rádoby chytrost je z něj znát na míle daleko. Částečně to zachraňuje casting, v němž se sešli třeba obstojný Jim Sturgess, velmi dobrá Kate Bosworth, vynikající a suverénně nejlepší Kevin Spacey, své si v malé roli uhraje i Laurence Fishburne, ani tato sestava ale nedokáže zakrýt příběhové nedostatky a celkovou nevýraznost filmu, který jako by až moc spoléhal právě na ono prostředí kasina a hazardních her. Ve výsledku tak 21 působí jako solidní žánrovka, která za těmi nejlepšími v mnohém zaostává a asi měla o trochu vyšší ambice, než reálně dokázala prodat. 60 %

Debut Michaela Baye je s odstupem času příjemně "komorní" a nižší rozpočet je na něm znát, což ale tolik nevadí. Od úvodu je vidět, že Bay je velký stylař a jde mu spíš o vizuál než o příběh, protože každý záběr je propracovaný, střih je typicky videoklipovitý a všude vlastně svítí slunce, což je zabíráno velmi obstojnou kamerou a na první dobrou to úžasně vypadá. Oproti pozdějším Bayovým filmům tu úplně chybí patos a ona někdy nechtěně směšná epičnost, což rozhodně potěší. Příběh se samozřejmě řešit nesmí, protože je v něm dost nelogičností a nejasností, všechno ale zachraňuje výborná a docela syrová akce, která je zejména v závěru hodně svižná, v rámci možností velkolepá a stále přehledná, k ní se musí připočítat ještě úderný soundtrack. Will Smith v hlavní roli je velmi dobrý, podobně je na tom Martin Lawrence, pro kterého navíc jde o nejsnesitelnější úlohu kariéry, mezi oběma pak funguje i potřebná chemie, takže jejich slovní přestřelky baví a mají potřebný spád. Téa Leoni je sexy a za oběma nijak nezaostává, Tchéky Karyo je v rámci možností dobrý, zůstal ale nevyužitý, protože zase tolik scén tu nemá. Bad Boys jsou poctivým devadesátkovým akčním filmem, který sice oproti těm úplně nejlepším ztrácí na příběhu a občas i na zajímavosti, ve zkoušce časem ale obstál a i po více než dvaceti letech příjemně pobaví a připomene doby, kdy se toho v mainstreamu moc neřešilo. 70 %

Trochu prvoplánová moralitka, která na jedno zhlédnutí neuškodí, při znalosti pointy ale nemá při případné repríze moc co nabídnout. Zuzana Marianková se logicky držela při zemi, protože nižší rozpočet jí toho moc nedovolil, takže záběry na Prahu a ohňostroj bez zvuku jsou nechtěně směšné, naštěstí ale celkové dojmy moc nekazí. První polovina má velmi slušné tempo, svým způsobem i dynamiku a rozjezd odvážného nápadu vypadá hodně zajímavě. Postupem času ale příběh zabředává do různých vztahových propletenců, které nejsou moc důvěryhodné, je jich moc a celkově se to, že by každá z postav měla nějaké šokující tajemství, jeví hodně nepravděpodobně, ale v rámci nějaké divácké atraktivnosti a zhuštěnosti se to dá asi pochopit. Trochu horší je to s autentičností, která tu moc nefunguje, protože celá parta přátel mezi sebou nemá velkou chemii a všichni jsou spíš figurkami než životnými postavami. To ale zachraňuje solidní obsazení, v němž nikdo moc nevyniká, na druhou stranu ale nekazí a všichni jsou v rámci možností velmi dobří, jediný, u koho se snad dá mluvit o trochu lepším výkonu, je Tomáš Maštalír, který jako jediný emoce skrývá v sobě a po celou dobu je spíše pozorovatelem a musí hrát úsporněji. Zážitek ale dost kazí závěrečný twist, který vypadá dost prvoplánově (i když je věrný originálu) a v kontextu nemá takový efekt, jaký asi tvůrci zamýšleli a nedělá ze Známých neznámých nic víc než v úvodu komentáře zmiňovanou lacinou moralitku. 60 %