Vercinix

Na mě je téma pedofilie moc silné kafe, ale se zaťatými zuby jsem dokázal dokument dokoukat do konce. Pomohlo mi k tomu nejen to, že má dokument "pouhých" 70 min., ale také, že se jedná o poměrně dobře faktograficky zpracovaný dokument kladoucí důraz na fakta a snažící se o jakousi "objektivitu". S některými věcmi v dokumentu bych souhlasil, o jiných bych pochyboval, ale byl bych se schopný bavit, a o jiných ... no to by už na mě osobně bylo asi prostě moc vést o tom byť jen debatu (viz např. infantofilie). Na dokument jsem se díval v rámci svého filmového okénka o genderově nerovném přístupu k mužům. Vyjádřím se tedy pouze k tomuto tématu. .... Jsem rád, že zde věnovali pozornost i ženské pedofilii (avšak nepoměrně menší vůči mužům - viz už jen název dokumentu). Projevy pedofilie (i infantofilie) ve fyzické podobě (podle definic) se nejčastěji projevují osaháváním, hlazením, líbáním atp. A nyní se zkuste zeptat sami sebe, kolik jste viděli (cizích) mužů veřejně osahávat, hladit či líbat (cizí) děti....a kolik jste viděli takových (cizích) žen? Že je dnes ve společnosti tolerováno, nebo považováno za "normální", "přirozené" a běžné kde co, to je jedna věc. Druhá věc jsou ale definice a zákony (se kterými dokument namnoze pracuje). Z definic (a často i dle znění zákonů) pedofilního (a infantilního) chování je tedy jasné, že k němu mají sklon daleko více ženy, než muži....a pokud byste nad oním „větším sklonem“ pochybovali, je minimálně nad slunce jasné, že ženám to prochází takřka ve sto procentech případů (ta žena, která tam vypovídala nezmínila žádnou léčbu atp. ....bylo to pouze její svědectví). Zároveň při zmínce o léčbě pedofilie hovořili o kastraci spjaté s feminizací, tj. čistě mužské kastraci. Byly zmíněny učitelky na SŠ, které jsou ve skutečnosti hebofiličkami, ale kolik znáte případů (byť jen diskutovaných, nikoli odsouzených) učitelek ze ZŠ nebo MŠ, anebo dokonce z jeslí? A kolik znáte případů vysloveného honu (viz https://www.csfd.cz/film/311967-hon) na muže, kteří byli často i neviní? Opravdu bych nechtěl žít ve světě, kde by někdo obviňoval z pedofilie učitelky svých dětí, protože je pohladily, když jim bylo smutno nebo se jim něco nepovedlo atp. Žel ale již žiji ve světě, kde muž takovou možnost prostě nemá, protože by riskoval veřejný lynč, a musí si za všech okolností dávat velký pozor. Nevidím žádné jiné rozumné řešení současné situace, než poukazování na zásadní diskriminaci mužů v mnoha oblastech (tuto nevyjímaje), a na velmi pokřivený (když ne přímo zvrácený) obraz (a postavení) muže v současné společnosti. Snad někdo někdy v budoucnu vymyslí něco lepšího, co povede k narovnání "přirozených" vztahů mezi lidmi obecně (ať již muži, ženami nebo dětmi). Moc bych si to přál. Do té doby je ale nutné (obraz a roli) muže bránit těmito prostředky.

Tento snímek jsem viděl již v době, kdy byl natočen. Komentář k němu ale píši až po dvaceti letech od shlédnutí. A píšu jej právě proto, že na něj, respektive na paní Hedu a její životní přístup, nedokážu zapomenout a neustále se mi v mysli opakuje její věta "Hitler je mrtvý, Stalin je mrtvý, ale já žiju".

Takový alzheimer, který by naši společnost vrátil do stavu, kdy jí bylo dobře (v genderové oblasti), by asi nebyl od věci, pokud na ní nechceme spáchat kastraci.

Nastává vrcholný věk binárního kódu. Nuly se cítí být jedničkami a jedničky jsou považovány za nuly.  Pravda není matematický výsledek, který lze dokázat. Pravda je matematická chyba, která vyžaduje víru. Je to slepý krok do neznáma. Válka za pravdu se nevede pro vítězství, válka za pravdu se vede pro ni samu, za svědectví, které nás sice stojí iluze, ale probouzí v nás sílu života. "Don't you die! Justify!"

Dítě: Mami, ta chudá holčička ze Sýrie dnes ve škole říkala, že jí tatínek čte před spaním pohádky ....  A Mami ... co je to tatínek? Matka: Mno, ehm, víš .... to je muž, který má s maminkou děti. Dítě: ... Aha ... A mami mám já nějakého tatínka? Matka:.... Mno, ehm, víš ... já jsem si nechala poslat online domácí inseminační set ze spermabanky, kde je jen ta pro mě důležitá část tatínka, se kterou se nemusím obtěžovat řešit mezilidské vztahy a dělat žádné kompromisy.  Prostě se jen rozmrazí a stříkne stříkačkou přímo do vagíny u nějakého romantického prona. Dítě: .... Aha ...A mami, kde je ten celý tatínek? Matka: .... Mno, ehm, víš ... to já nevím, nevím ani kdo to je, jak vypadá ani jak se jmenuje, ale asi se někde z neštěstí pověsil, a pokud má v bytě dobré větrání, tak tam možná ještě visí, protože byl úplně sám a neměl ani nikoho, kdo by jeho mrtvolu odřízl. Dítě: .... Aha ... A mami proč si chtěla, abych neměla tatínka, který by mi každý večer četl pohádky, my jsme byli sami, a on se sám z neštěstí pověsil ? Matka: .... Mno, ehm, víš ... protože jsem sebestředná, egoistická a jde mi jen o mé vlastní potřeby ... vesměs seru i na tebe, že vyrůstáš bez táty a mužské výchovy. Prostě jsem chtěla dítě asi tak, jako jsem si minule koupila ledničku. Dítě: ... Aha...

Tento dokument (problematiku), z mého pohledu, bez komentáře přejít prostě nejde. Protože se mi ale dělá z celé situace (na kterou upozorňuji již cca 10 let, zvl. na diskriminaci na akademické půdě) fyzicky nevolno, nebudu se příliš rozepisovat (na své poměry), a nechám dokument hovořit sám za sebe. V tomto komentáři bych chtěl dodat pouze tři věci: 1) V dokumentu jsou zmíněna základní, dobře prozkoumána a velmi dobře statisticky podložená fakta. Velká spousta témat však zůstala stranou, aby dokument bylo možné co nejméně napadnout (a neměl 3h). Tato nezmíněná témata nejsou ani tak sporná, jakožto daleko hůře doložitelná, jelikož zde naprosto absentuje jakýkoli výzkum, a data je třeba odvozovat sekundárně, často ze samotných feministických výzkumů. Jinak řečeno, byť byly v dokumentu zmíněny ty zásadní problémy, celková suma problémů, které dopadají na muže je cca dvojnásobná. 2) Přestože ve svém osobním i profesním životě mám víc než hořkou osobní zkušenost (a drtivá většina mužů kolem mě) se zmíněnými (i opomenutými) tématy, nejsem schopný, mluvit o svých zkušenostech otevřeně. Říkejte tomu zbabělost, pokud chcete. V porovnání s tím, jak bych se cítil, kdybych o svých zkušenostech začal mluvit otevřeně, bych raději asi spáchal sebevraždu (bez nadsázky).  V podobné situaci se nachází (dle statistik) cca 40 - 60% mužů (záleží na statistikách), a dalších cca 20% je schopno se svěřit pouze vybrané známé osobě, a nanejvýše jednou, a ve chvíli, kdy již tíhu svých pocitů nemohou unést (nebo v opilosti). Ze statistik dále vyplývá, že o podobných životních zkušenostech je schopno mluvit 2x, až 3x více žen než mužů. Jinak řečeno, u výše zdvojnásobeného počet témat (tj. problémů většinou končících smrtí muže) je třeba zdvoj/ztroj násobit i počet postižených osob, abychom dostali cca reálný počet mužů, kteří zmíněnými problémy trpí. ... Každý muž, který je veřejně schopen vystoupit se svým životním příběhem, a poukázat na tyto problémy (vesměs mužskou genocidu a zotročování) má můj neskonalý respekt a obdiv! 3) Je třeba mít na paměti, že toto je dokument z USA, vycházející takřka pouze ze statistik v USA. Pokud se však podíváte na způsob zacházení s muži (nebo na velmi chabé a ojedinělé statistiky) kdekoli jinde než v USA, můžete často až nabýt dojmu, že se muži v USA vlastně ještě mají dobře. Přeci jen je asi snesitelnější, když vás společnost ignoruje a feministky vám ruší přednášky, než když vás vytáhnou ze školy, práce nebo domova, poníží, mučí, a pak za živa upálí nebo něčím ubijí. Zvláště pro Afriku (ale např. i Indii, Rusko atp.) je tak třeba výše zdvoj/troj násobený impakt daných problémů, opět zdvoj až troj násobit, a především přidat na brutalitě daných „problémů“. Odhady hovoří o cca 3 až 5 mil. mužských životů, které jsou takto ročně(!) zmařeny, a to pouze v USA! Prohráváme v nerovném boji, ztrácíme milióny mužů z našich řad, a nevidím ani 300 bojovníků, kteří by odmítli složit ženám k nohám své zbraně, a namísto toho zvolali MOLON LABE.

První třetina průhledné a nudné, druhá třetina poutající pozornost, třetí třetina pár kultovních scén. ... A ne, nepletu si to s hokejem :)

Kde není vzdělání, tam musí být nadšení. Takže tři hvězdy. Vylepšit by se to dalo jedině tím vzděláním, ale to by asi slečna v komažiku jednou rukou pálila všechny dostupné kopie a druhou páchala sebevraždu. PS: A to je opravdu tak těžké nakreslit kosočtverec, že je ho třeba na konci každého dílu obkreslovat?

Bohužel až natolik reálné, že mi to nepřišlo ani příliš vtipné.

Prostě mě to moc nechytlo...